Před volbami se vede debata — oč vzrušenější, o to demagogičtější — o státním zadlužování jako o všeničící Hydře. Přitom mnohem větším a aktuálnějším problémem je zadlužení jednotlivců způsobené žalostným stavem právního vědomí a tolerancí ke zlu, které ovládají náš veřejný prostor, v tomto případě konkrétně ke zlu lichvy. A přitom lichva by dokonce i podle našich zákonů měla být trestná, až dva roky vězení za ni hrozí.

Říká to § 218 zákona č. 40/2009 Sb., tedy nového trestního zákoníku, který nahradil od 1. ledna 2010 dosavadní trestní zákon. První odstavec zní stejně jako v dosavadním trestním zákoně: „Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“

Text vyjadřuje dobrý úmysl zákonodárce, který ostatně v evropském právu vládne už po staletí, totiž trestat člověka, který využije handicap druhého a obohatí se na jeho úkor. Je to dobré dědictví židokřesťanské kultury, která chce citlivě chránit oslabené jedince či celé skupiny. Naši předkové dobře věděli, že zneužití slabosti druhých je těžký zločin, který postihne nejen oklamaného, ale v posledku destabilizuje celou společnost.