Britský archaický volební systém sice obnáší řadu nespravedlností, kvůli nimž je právem kritizován, ale jeho 649 volebních okrsků zaručuje, že se v každých volbách objeví několik zvláště pozoruhodných osobních příběhů.

Vybíráme tři vítěze charakterizující nejednoznačnost letošních voleb, vítězství obklíčeného labouristy Eda Ballse, historicky první zelené poslankyně Caroline Lucasové a konzervativce Zaca Goldsmithe, který je současně radikálním ekologickým aktivistou.

Ed Balls odolal masivnímu náporu konzervativců

Brownův ministr školství Ed Balls byl jedním z hlavních terčů kampaně konzervativců v letošních volbách.

Ze dvou důvodů. Jednak výraz v tváři kandidáta labouristů plný šokovaného údivu, když v roce 1997 porazil jednoho z nejvýše postavených konzervativců Michaela Portilla, o němž se předpokládalo, že se po volbách stane novým stranickém šéfem, proslul jako tak zvaný „Portillo moment“ a stal se jedním z hlavních symbolů konce thatcherismu a nástupu New Labour.

Jednak se Balls během třinácti let ve Sněmovně vypracoval na jednoho z nejvěrnějších stoupenců Gordona Browna, což vedlo jeho nynějšího protikandidáta konzervativce Antonyho Calverta k drsné narážce, že hodlá Browna připravit o jeho Balls, česky: „koule“. Konzervativci šli po Ballsovi jednou z nejostřejších kampaní letošních voleb v touze dosáhnout svého vlastního „Portillova momentu“.

To se jim ale nepodařilo. Jak dnes před svítáním vyšlo najevo Ed Balls udržel svůj mandát o víc než tisíc hlasů, s celkovým počtem 18___365 proti Calvertovým 17 246. Mohl tak s úlevou a s typickým suchým humorem shromážděným novinářům říct: „Omlouvám se shromážděným fotografům, že jim neposkytnu záběry, na něž se tak těšili. Ale musím uznat, že to bylo o vous.“