Dne 31. března 2010 uveřejnil aktivista František Kostlán v Deníku Referendum v rubrice Názory článek Prosazováním svobody k legitimitě prosazování nesvobody, kde Iuridicum Remedium (dále jen „IuRe“) kritizuje (což je legitimní), nálepkuje (což je legitimní méně) a v rozporu s fakty obviňuje ze lži (což není legitimní vůbec).

Tisková zpráva IuRe ze dne 17. března 2010 k zákazu shromáždění DSSS v Táboře zdůraznila, že je právně nerozhodné, zda jsou svolavatelé shromáždění neonacisté, nebo ne a vedle toho (což je význam slov „toliko na okraj“) se zmínila o rozdílu mezi DS a DSSS. IuRe nemá s DS ani DSSS žádné kontakty, a proto vycházelo z vyjádření renomovaných politologů Martina Bastla a Miroslava Mareše. Stejného názoru je i obvykle dobře informovaná Antifa. Od neonacistů a neonacismu se výslovně distancoval Petr Kotáb: „Rozhodně ale nestojíme o spolupráci s lidmi, jejichž náplní volného času jsou rvačky s policií, hajlování apod.“ Přesto František Kostlán není s to uvědomit si rozdíl mezi internacionálním neonacismem, který stojí na půdě bělošského supremacismu a xenofobním šovinismem, který absolutizuje konkrétní etnikum. Např. odsudek Benešových dekretů, který je v programu neonacistů, není v prostředí DSSS představitelný. U aktivisty Kostlánova typu tak překvapuje, že nezná ani základní rozdíly mezi jednotlivými směry radikální pravice.

Věcně nám dal soud za pravdu: Zákaz shromáždění DSSS v Táboře byl nezákonný. Je to logické, protože z hlediska českého práva je bránící se demokracie v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny, který zní: „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“ Bránící se demokracie takovou výlučnou ideologií je, neboť mění pojetí demokracie jako procedurální záležitosti, kdy se rozhoduje, zda nám budou vládnout konzervativci, liberálové nebo socialisté, na hodnotový systém (= ideologii), kde občanská a politická práva mají jen demokraté, zatímco antidemokraté nikoliv. Bránící se demokracie je tak demokracií jen podle názvu, stejně jako demokracií nebyla lidová demokracie.

Spor liberálních obhájců lidských práv a autoritářských omezovatelů lidských práv jako je František Kostlán a další mentální dědicové Carla Schmitta a konceptu bránící se demokracie je nekonečný. Petr Žantovský řekl: „Je krajně nerozumné zakazovat této straně mítinky, a to pod jakkoli bohulibou záminkou. Zákazy, restrikce, perzekuce, zatýkání, pouliční potyčky, to je pravé území pro extremisty, tam se dokonale zviditelní a naše média tomu ráda poskytnou titulní strany. Navíc si lídři strany nad své hlavy nakreslí svatozář těch, co trpí za své přesvědčení. A to už začíná být opravdu nebezpečné. Cesta je jediná: chceme-li Dělnickou stranu a podobná uskupení obnažit, dejme jim slovo. Ať svobodně řeknou, co mají na jazyku. Teprve ve svobodné diskusi vynikne skutečný obsah jejich rétoriky, a soudný občan si pak dokáže svobodně a já věřím, že i rozumně vybrat.“

František Kostlán napsal: „Ochránci lidských práv i akademici, kteří se podílejí na obhajobě Dělnické strany i její nástupkyně DSSS, nebojují za svobodu slova. Jsou pouze motivováni jinou ideologií — ultraliberalismem, bez ohledu na možné hrůzné důsledky.“ Copak je vyznávání názorů, které on označuje jako ultraliberalismus, v rozporu s hájením svobody slova pro všechny? Vždyť je to úplně opačně: Vyznáváme liberální hodnoty, a proto hájíme politické svobody i pro extremisty.

Nálepkování, že naše snahy povedou k totalitě a že jsme extremisty středu, je ničím nepodložené. Nikdy v historii neexistovala žádná centristická diktatura. Střed je právě proto středem, protože je prost obou extrémů, pravicového i levicového. V USA žádná diktatura nehrozí, protože tam lidská práva všech berou vážně. Například v rozsudku Collin v. Smith, 578 F. 2d 1197 (7th Cir.) tak americký soud stvrdil oprávnění neonacistů na průvod obcí, přestože značná část jejích obyvatel byli přeživší holocaust.

Kostlánova dikce o „narušování“ připomíná rétoriku z období komunismu. Za komunismu byl boj proti „narušitelům“ na denním pořádku. Neméně zajímavá je Kostlánova teze o „cestě k demokracii“ (jako kdybychom v ČR demokracii neměli), která silně připomíná komunistickou představu o budování „socialismu“, neboť v podmínkách zostřujícího se třídního boje jdou buržoazní svobody (tedy lidská práva) stranou.

Lze uzavřít: I ti, kteří evidentně chtějí vzít svobodu druhým, mají na svobodu projevu i na právo se shromažďovat nárok. Lidé s opačným názorem jsou odpůrci demokracie, neboť nechtějí nechat občany si svobodně vybrat.

Text vznikl v rámci realizace projektu „Právo na pokojné shromažďování jako test demokracie" podpořeném Nadací Open Society Fund Praha v rámci projektu „Posilování role práva“.