Dne 31. března 2010 uveřejnil aktivista František Kostlán v Deníku Referendum v rubrice Názory článek Prosazováním svobody k legitimitě prosazování nesvobody, kde Iuridicum Remedium (dále jen „IuRe“) kritizuje (což je legitimní), nálepkuje (což je legitimní méně) a v rozporu s fakty obviňuje ze lži (což není legitimní vůbec).

Tisková zpráva IuRe ze dne 17. března 2010 k zákazu shromáždění DSSS v Táboře zdůraznila, že je právně nerozhodné, zda jsou svolavatelé shromáždění neonacisté, nebo ne a vedle toho (což je význam slov „toliko na okraj“) se zmínila o rozdílu mezi DS a DSSS. IuRe nemá s DS ani DSSS žádné kontakty, a proto vycházelo z vyjádření renomovaných politologů Martina Bastla a Miroslava Mareše. Stejného názoru je i obvykle dobře informovaná Antifa. Od neonacistů a neonacismu se výslovně distancoval Petr Kotáb: „Rozhodně ale nestojíme o spolupráci s lidmi, jejichž náplní volného času jsou rvačky s policií, hajlování apod.“ Přesto František Kostlán není s to uvědomit si rozdíl mezi internacionálním neonacismem, který stojí na půdě bělošského supremacismu a xenofobním šovinismem, který absolutizuje konkrétní etnikum. Např. odsudek Benešových dekretů, který je v programu neonacistů, není v prostředí DSSS představitelný. U aktivisty Kostlánova typu tak překvapuje, že nezná ani základní rozdíly mezi jednotlivými směry radikální pravice.