Ve čtvrtek proběhla sociálními sítěmi fotka z Twitteru MUDr. Romana Šmuclera, na které byl kelímek ze známé kavárny, na které zaměstnanci píší fixem zákazníkovo jméno. To ale na kelímku nebylo. Na zmíněné fotce měl na sobě kelímek napsáno slova „s láskou“, která v tweetu doprovázel ještě další text — 

A já se ptám, proč?

Roman Šmucler absolvoval základní školu, gymnázium, Fakultu všeobecného lékařství v Praze obor stomatologie, stáž v Paříži a další vzdělávací instituce, má tituly docent, MUDr. a kandidát věd. Moderoval pořady na ČT, Nově a Primě, je prezidentem České stomatologické komory a aktuálně je členem Ústředního krizového štábu. Co ho tedy přimělo k napsání až tak primitivního postu?

S marginálními skupinami od roku 1994

Šmucler přicházel do styku s marginálními skupinami od roku 1994. Tehdy se začal vysílat pořad TABU. Na tu dobu byl obsah pořadu kontroverzní, do typické budky za sedm let vysílání usedli lidé z marginálních skupin od drogově závislých, přes devianty, vězně, ženy a muže poskytující placené sexuální služby, osoby žijící s HIV a další, které spojoval princip pořadu — měli šokovat.

Nestandardní a dle mého i neetický byl způsob, jak se získal zdroj výběru hostů. Hlavním zdrojem byli známí lidí ze štábu pořadu. Ti měli okolo sebe lékaře či jiné odbroníky, kteří „dohazovali“ své klienty a klientky. Ne každý člověk je ovšem schopen racionálně vyhodnotit možné dopady zveřejnění své třinácté komnaty na televizní obrazovce.

Při představě komunikace typu „Láďo, nemáš tak nějakýho sadistu? Pošli mně ho do Tabu budky, ať je sranda…“ se mi zvedá žaludek. Právě lidé z marginalizovaných skupin jsou snadno ovlivnitelní, snadno se jim dá vnutit iluze, že „veřejným vystoupením budou konat dobro“. Jak pak tito lidé snášeli prozření, bohužel nevíme.

V době, kdy pořad sklízel největší úspěch, se hosté hlásili sami. Během pořadu mohli diváci prostřednictvím telefonu pokládat dotazy, přítomni byli i odborníci, kteří příběhy komentovali. Na konci pořadu se Šmucler s úskočným úsměvem zeptal hosta v budce, zda chce ukázat svou tvář — tedy z budky vystoupit. Kdo by v tom hledal osvětu, či snižování stigmatizace, hledal by marně. Pořad měl šokovat, aby zvýšil sledovanost tehdy jediné komerční televize.

Prezident asociálů

Šmucler se jakožto prezident České stomatologické komory vyjádřil k problematice diskriminace osob žijících s HIV u zubních lékařů. Podle něj nejsou odmítáni jen HIV pozitivní, ale velká část občanů a občanek ČR, a to kvůli nízkým úhradám od zdravotních pojišťoven.

Zubaři prý v dobré víře odesílají pacienty s HIV do specializované ambulance do Nemocnice Na Bulovce, kde se nachází největší české HIV centrum a kde je i ordinace zubního lékaře. Pokud to osoby žijící s HIV řešili s právníkem, Šmucler to nazýval známým heslem „kampaň“. Ne, pane doktore, to nebyla kampaň, to byla bolest zubů spojená s potřebou ošetření od stomatologa.

V roce 2009 se Šmucler stal lídrem jedné z politických stran — světe, div se, byla to zvlášť tehdy vypjatě asociální TOP 09. Z čela kandidátky nicméně odstoupil už v roce 2010 kvůli časové náročnosti, poté v roce 2017 opustil i stranu.

O tři roky později se stále stejně se usmívající Šmucler vrací jako nestraník navržený TOP 09 v březnu do Ústřední krizový štáb vlády České republiky v souvislosti s pandemií COVID-19. Od začátku své angažovanosti v řešení krizové situace je Šmucler vidět, a hlavně slyšet, se svými názory a vzkazy vládě.

Oproti předchozím letem tu máme sílu sociálních sítí, na kterých probíhají často přestřelky mezi jednotlivci, společnostmi, politiky a dalšími. Do toho zapadá Šmuclerův tweet z Karlova mostu, který zeje prázdnotou. Šmucler na něm žádá, aby na most byli vpuštěni alespoň turisti, neboť stejně nakazí jen „prostitutky, které asi stejně respirátory nepoužívají“.

Vážně? Jak na to přišel? Proč to vůbec napsal? Zisky z turismu jsou víc než život člověka? Pro lékaře?

Šmucler, který slyšel spoustu příběhů právě marginalizovaných lidí, se staví do role nadčlověka. Zkusme si představit, jak se asi teď cítí lidé bez domova, lidé s vážným onemocněním, nebo právě ženy poskytující placené sexuální služby, jejíchž velkou část tvoří matky samoživitelky, které si v sexbyznysu přivydělávají, aby uživily své děti. Tohle pohrdání dnes slyší od člena krizového štábu?

Nepatřil by po této zvrácenosti do Tabu budky sám Šmucler? Ne, do Tabu budky už naštěstí nepatří nikdo. Ale příště raději než s láskou by stačilo s úctou, pane doktore.