Senát na svém středečním zasedání nominoval na uprázdněný post zástupkyně veřejné ochránkyně práv bývalou zmocněnkyni vlády pro lidská práva Moniku Šimůnkovou. Svůj hlas ji — navzdory nedávnému odsouzení pro nezákonnou diskriminaci z důvodu pohlaví — dalo sedmašedesát z dvaasedmdesáti přítomných senátorů. Šimůnkovou coby vhodnou nástupkyni Stanislava Křečka navrhl spolu se signatářkou Charty 77 Lenkou Marečkovou i prezident Miloš Zeman. Sněmovna bude o obsazení postu zástupkyně Anny Šabatové rozhodovat na nadcházející schůzi.

„Nejsem aktivisticky zaměřená, ale ani klasická úřednice. Lidským právům se věnuji takřka dvě desetiletí. Dělám to ráda, jde o moji srdeční práci. Ani za ty dlouhé roky jsem zcela neztratila počáteční ideály a iluze. Věřím v klidné a racionální jednání,“ řekla Šimůnková na plénu Senátu s tím, že by v Kanceláři veřejného ochránce práv ráda navázala na působení historicky prvního ombudsmana Otakara Motejla. „Jako jeho případným nástupcům by nám měl být vzorem,“ dodala.

Její vystoupení, respektive nominace, kterou podal předseda senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí Petr Šilar, nevyvolalo ve Valdštejnském paláci žádnou reakci, přestože Obvodní soud pro Prahu 1 v minulých měsících pravomocně rozhodl, že se Šimůnková ještě ve funkci zmocněnkyně vlády pro lidská práva dopustila diskriminace, když bez udání důvodu odvolala svou podřízenou, vedoucí oddělení rovnosti žen a můžu Pavlu Špondrovou z funkce dva dny před jejím nástupem na mateřskou.

Ta se proto obrátila na soud a ten po osmi letech vynesl rozsudek v němž konstatoval, že Šimůnková se Špondrovou „zacházela znevýhodňujícím způsobem“. K obdobnému závěru ostatně již před třemi lety dospěla i ombudsmanka. „Vzhledem k tomu, že byla odvolána těsně před nástupem na mateřskou, je na první pohled patrné, že důvodem bylo její mateřství,“ uvedla Šabatová s tím, že Úřad vlády ve vyžádaných podkladech sám přiznal, že věc byla motivována „potřebou zajistit náležitý chod oddělení“.

Šilar na otázku Deníku Referendum, proč se domnívá, že by zástupkyní veřejné ochránkyně práv měla být osoba, která prokazatelně diskriminovala svou podřízenou, odpověděl, že o této kauze nevěděl. „Vůbec nevím, jestli mě neprovokujete. O tomhle nic nevím. Co bych Vám měl asi tak odpovědět? Zeptejte se pana prezidenta, proč ji navrhl. V téhle době telefonů...,“ nedokončil větu a ukončil hovor.

Dva neúspěšné pokusy

Senátoři do první volby zástupce veřejné ochránkyně práv vyslali svou někdejší kolegyni a místopředsedkyni Ústavního soudu Elišku Wagnerovou a bývalou děkanku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Markétu Seluckou. Tu podpořilo dvaačtyřicet zákonodárců, Wagnerová dostala o jeden hlas méně. Zcela propadla advokátka Klára Samková, pro níž hlasovalo jen devatenáct z dvaasedmdesáti přítomných členů horní komory Parlamentu.

Islamofóbní právničku, jež se naposledy ucházela o zvolení do Evropského parlamentu v pozici lídryně hnutí Alternativa pro Českou republiku, které ovšem neoslovilo ani půl procenta voličů, nominoval senátor Tomáš Jirsa. „Úřad ombudsmana by měl být vyrovnaný. Proto jsem navrhl kandidátku, která vyrovná situaci v Kanceláři veřejné ochránkyně práv,“ vysvětlil. Mluvčí ODS Jana Havelková upřesnila, že jde o Jirsovu soukromou iniciativu, jež neodpovídá stranické pozici.

Dvě jména Sněmovně předložil i prezident, jednalo se o bývalé poslance ČSSD, končícího zástupce veřejné ochránkyně práv Křečka a spoluautora amnestie Václava Klause Zdeňka Koudelku. Proti druhému z nich obratem vystoupili zástupci lidskoprávních organizací, kteří varovali, že jeho zvolení „by úřad ochromilo a znevěrohodnilo v základním poslání — být pojistkou a vyvážením moci v české demokracii při ochraně práv občanů“.

Pod výzvu poslancům se krátce po jejím zveřejnění podepsalo přes dvě stě veřejně známých osobností. Lze jmenovat ředitele organizace Člověk v tísni Šimona Pánka, bývalého předsedu Senátu Petra Pitharta nebo mluvčí Charty 77 a spoluzakladatelku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Danu Němcovou. Dalších více než tři tisíce lidí současně podepsalo obsahově téměř totožnou petici, kterou připravili zástupci Milionu chvilek pro demokracii.

Poslanci však žádného z kandidátů nevybrali. V prvním kole první volby získala Selucká pětačtyřicet, Křeček šestadvacet, Wagenrová sedmnáct a Koudelka čtrnáct hlasů. A nerozhodlo ani druhé kolo, v němž sice znovu zvítězila někdejší děkanka brněnské právnické fakulty, ale podpora třiašedesáti ze sto jednašedesáti přítomných členů dolní komory Parlamentu nebyla pro zvolení do funkce dostatečná.

Do druhé volby vyslal Senát znovu Seluckou a svého někdejšího místopředsedu Jiřího Šestáka. Zeman opětovně nominoval Křečka spolu s Koudelkou. Sněmovna však ani napodruhé zástupce ombudsmanky nezvolila. V jejích kuloárech se totiž podle informací Deníku Referendum proslýchalo, že většina poslanců si přeje volbu takto odsouvat až na počátek příštího roku, kdy skončí mandát i Šabatové, a rozhodnout o novém veřejném ochránci práv i jeho zástupci najednou.

V zákulisí se současně ozývaly hlasy, že příští ombudsmankou by se mohla stát zmocněnkyně vlády pro lidská práva a někdejší ministryně spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky Helena Válková. „Také jsem je zaslechla,“ potvrdila Aktuálně.cz. „Samozřejmě bych se tomu nebránila být navržena na veřejnou ochránkyni práv je velká část. Neřekla bych ne. Bylo by to krásné vyvrcholení kariéry,“ dodala.