Evropská nadace pro klima (European Climate Foundation, ECF) zveřejnila minulý týden studii, která zkoumá cesty, jak transformovat výrobu energie v Evropě do nové, bezuhlíkové podoby. Hlavní závěr je jednoznačný: úplný přechod na obnovitelné zdroje je prakticky uskutečnitelný, a přitom by naše hospodářství nepřišel o nic dráž.

Po zprávě expertů Energynautics, o níž jsem tu psal v únoru, jde už o druhou publikaci s podobným zjištěním.

Detailní analýzu pro ECF vypracovala po technické a ekonomické stránce zavedená poradenská firma McKinsey. Podílelo se na ní i několik velkých elektrárenských firem včetně ČEZ. To na jedné straně vzbudilo mezi mnoha občanskými iniciativami obavy z toho, že studie bude nekriticky nadržovat byznysu založenému na fosilních a jaderných zdrojích. Na druhou stranu výsledky patrně zaskočily i firmy, které se dosud snaží každého přesvědčit o tom, že obnovitelné zdroje fungují nespolehlivě a draze. Patrně proto se nakonec energetické koncerny odmítly se závěry studie ztotožnit.

Studie ECF dokládá, že Evropa může do poloviny století snížit emise skleníkových plynů nejméně o osmdesát procent. To se pochopitelně neobjede bez proměny energetického sektoru. Hlavní opatření zahrnují průběžné zvyšování efektivity ve spotřebě energie o dvě procenta ročně, výrobu elektřiny pomocí technologií, které neuvolňují uhlík, a přechod vytápění budov a pohonu dopravních prostředků buď na čistou elektřinu, nebo na biopaliva druhé generace.

Spotřeba elektřiny by pak kvůli jejímu rostoucímu významu v roce 2050 dosáhla úrovně 4900 TWh (miliard kilowatthodin), což je asi o 40 % více než dnes. Několik scénářů pak předpokládá, že k náhradě fosilních paliv přispěje i jaderná energetika, a to v různé míře od 30 % přes 20 a 10 % až po nulový podíl. Srovnání těchto scénářů pak pro leckoho překvapivě ukazuje, že reaktory nejsou nezbytné ani pro spolehlivost dodávek elektřinu, ani pro jejich dostupnou cenu.

Deník Financial Times cituje Matta Phillipse z ECF: „Když se práce na energetickém scénáři do roku 2050 rozbíhaly, předpokládali jsme, že vysoký podíl obnovitelných zdrojů povede k nestabilitě, kvůli které nedokáže zajistit spolehlivé dodávky energie, a že by energie z takového mixu byla příliš drahá. Výsledky studie ale ukazují, že tyto předpoklady prostě neplatí.“

Potvrzuje se, že zatímco v krátkodobém horizontu několika let je elektřina z obnovitelných zdrojů nákladnější, už ve střednědobém horizontu jednoho či dvou desetiletí se podle McKinsey rozdíly stírají a do roku 2050 nečiní více než deset nebo patnáct procent. Celkové účty za všechny druhy energie — tedy nejen elektřinu, ale i paliva pro vytápění a dopravu — by díky obnovitelným zdrojům v roce 2050 byly v rámci Evropy nižší asi o 350 miliard eur ročně. To představuje průměrné roční úspory na každou domácnost ve výši zhruba 1500 eur.

Platí přitom, že čím déle se bude se změnou kurzu otálet, tím více prostředků nás potřebná transformace energetiky nakonec bude stát — nemluvě o škodách vyplývajících z pokračujících emisí skleníkových plynů. Příkladem z naší vlasti mohou být plánované investice do Prunéřova či dalších reaktorů v Temelíně, které by v případě uskutečnění znamenaly nejen hlubší zabřednutí do slepé uličky, ale také vyhození investic v řádu stovek miliard korun.

Z nové studie je také jasné, že se v budoucích desetiletích neobejdeme bez nového přístupu k plánování a provozu přenosových soustav. Typické bude mnohem větší propojení národních sítí do jednoho celku i uplatnění „chytrých“ technologií na místní úrovni, které umožní lépe rozložit spotřebu elektřiny v čase tak, aby to lépe odpovídalo objemu její výroby v daném okamžiku.

Možná právě předpokládané poevropštění sítí a jejich zmoudření je hlavní příčinou dosud odmítavého postoje většiny českých politiků. Tuší, že než dopustit něco takového, je pro ně lépe co nejdéle zůstat v relativním komfortu paradigmatu minulého století: sítě hloupé, ale naše.