Britové, kteří se postavili deportacím, nejsou zločinci. Hájili i naši vlastní svobodu

Josef Patočka

Lidi, kteří byli odsouzeni podle antiteroristického zákona za blokádu deportačního letu, si bude budoucnost pamatovat jako statečné ochránce lidských práv. Nepřiměřený trest nám připomíná, že tu nejde jen o svobodu cizinců, ale i o naši.

V noci z pondělí na úterý osmadvacátého března 2017 měl z londýnského letiště Stansted odstartovat Boeing 767 s neobvyklým nákladem: britské ministerstvo vnitra si jej tajně pronajalo, aby pod rouškou tmy deportovalo ze země šedesátku lidí, původně pocházejících z Nigérie, Ghany a Sierry Leone.

Krátce před startem se ale stalo něco, co osud oněch nešťastníků, připoutaných k sedadlům, změnilo. Skupina odvážných lidí z iniciativy End Deportations, navléknutá v zářivě růžových kombinézách — dnes známá jako „stanstedská patnáctka“ — se prostříhala ostnatým drátem oddělujícím ranvej od jejího okolí, rozptýlila se po asfaltu a vlastními těly zabránila letadlu vzlétnout.

Občanská neposlušnost, jaká má být

Za protest proti drakonickým deportacím však přišel drakonický trest. Nenásilný protest státní zástupce překlasifikoval z méně závažného přestupku na trestný čin „ohrožení bezpečnosti letiště“ podle paragrafu jednoho z britských protiteroristických zákonů a loni v prosinci je soud v londýnském Chelmsfordu uznal vinnými.

Šesti mužům a devíti ženám — z nichž jedna se mezitím stala matkou — hrozilo v nejhorším případě až doživotí. Teprve včera zažehnal soud definitivně nebezpečí, že by mohli skončit ve vězení. Dvanáct dostalo veřejné prospěšné práce. Tři, kteří již dříve letadla blokovali na protest proti rozšiřování letiště Heathrow s klimatickým hnutím Plane Stupid, dostali podmíněné tresty.

×