Když v sobotu večer sedím v jedné z konferenční místnosti právě probíhajícího sjezdu zelených stran z celé Evropy a před námi je ještě řádka pozměňovacích návrhů z celkového počtu asi tří set, říkám si, že už toho začínám mít dost. Už dva dny intenzivně diskutujeme o výsledku asi půlročního procesu tvorby Evropského zeleného Manifesta, kterého se účastním z pozice spolumluvčí Federace mladých evropských zelených (FYEG).

Jako evropští zelení víme, že naše síla je u elektorátu do 35 let. Rádi se považujeme za politické hnutí budoucnosti. Různé průzkumy přitom ukazují, že právě mladí lidé volí v evropských volbách ze všech věkových skupin nejméně. V roce 2014 konkrétně zůstalo doma asi 70 procent mladých. Ne však proto, že by se mladí lidé o politiku nezajímali.

Podle studie Evropského fóra mládeže z roku 2014 se mladí intenzivně zajímají o celou řadu společenských témat, nemají však důvěru v tradiční politické strany. Mimo jiné proto, že programy tradičních stran a jejich kampaně nereflektují témata pro mladou generaci zásadní. I z tohoto důvodu máme k procesu tvorby Manifesta jako oficiální mládežnické křídlo Evropské strany zelených přednostní přístup. To ale neznamená, že prosadíme všechno, co chceme.

Mezi institucemi a ulicí

Evropští mladí zelení se chápou jako hnutí, které stojí jednou nohou v oficiálních institucích a druhou na demonstraci. Na rozdíl od jiných mládežnických křídel ale nejsme z politických rodin. Politiku od nás nikdo nečekal, vlastně jsme ji od sebe nečekali ani my sami. Často přicházíme z aktivistických spolků a k té „oficiální“ politice se dostáváme tak trochu náhodou.

Hájíme určité hodnoty, jsme zapálení pro konkrétní kauzy a v nějaký moment začneme věřit tomu, že systémových změn, které chceme ve společnosti vidět, můžeme dosáhnout právě v Evropě, a právě synergiemi mezi institucemi a ulicí. Nebo přinejmenším chápeme, že přenechat instituce ostatním je strategická chyba, které vede k zužování manévrovacího prostoru na ulici.

O Evropě platí výše uvedené dvojnásob. Konzervativní síly jsou v Evropském parlamentu v jasné většině, mají post předsedy Komise a Evropské rady, své členské strany ve vládách řady zemí, a tím pádem i snadnou převahu jak v Evropské komisi, tak v Evropské radě, případně Radě EU. Konzervativci rádi svalují vinu za vše špatné na Evropu, avšak pokud Evropa neslouží lidem tak, jak by měla, nesou na tom část odpovědnosti právě oni.

Evropa se nachází ve stadiu tří paralelně probíhajících krizí. První z nich je krize environmentální a klimatická, jejíž tlak bude s postupující změnou klimatu v příštích letech narůstat. Druhou je krize sociální, která vychází z ekonomické a finanční krize let 2008—2009 a následného rozvolnění pravidel pracovního trhu, které dopadá zvláště tvrdě na ty, kteří na pracovní trh vstupují nyní. Třetí je krize lidských práv a demokratického vládnutí, které se mimo jiné projevují nárůstem krajní pravice a plíživou fašizací politického středu. Ta poslední je zároveň krizí podstaty Evropy.

Pokud je Evropa místem, kde tyto krize vznikají nebo jsou dále přiživovány, je také místem, kde je řešit. Evropu neobhájíme, pokud budeme obhajovat status quo. Evropa se musí změnit. A právě Manifesto by mělo jasně ukázat, v čem může změna spočívat.

Europoslanci a europoslankyně Zelené frakce tvoří asi jen 6 procent Evropského parlamentu, ale toho, co jsme za posledních pět let dokázali, není málo. Za situace, kdy rapidně roste popularita zelených v Německu, Belgii a Nizozemí, je právě teď ten správný čas na to, aby Manifesto reflektovalo větší ambice a konkrétně deklarovalo, jak bude vypadat jiná, progresivní verze Evropy. V procesu tvorby Manifesta tak máme tři priority — klimatickou spravedlnost, feminismus a lidská práva a evropský sociální pilíř.

Chceme, aby se Evropa opět ujala vedoucí role v boji proti klimatické krizi, a proto by měly následovat konkrétní kroky směřující k naplňování cílů Pařížské dohody. Pro udržení průměrného růstu teplot je pro nás absolutním limitem 1,5 stupně Celsia. Cokoliv jiného považujeme s ohledem na nejnovější zprávu Mezivládního panelu pro změny klimatu za hazard s vlastní budoucností. Chceme úplný odchod od uhlí a dalších fosilních paliv nejdéle do roku 2030, ambiciózní závazky snižování emisí a přísnější sankce za jejich nedodržování. Ani jeden cent z peněz daňových poplatníků již nesmí jít v Evropě na podporu fosilního průmyslu.

Chceme ale také, aby byl přechod k udržitelnosti sociálně spravedlivý a umožnil lidem ze zanikajících odvětví najít nové uplatnění ve společnosti. Náklady na ekologickou transformaci naopak musí nést ti, kteří klimatickou krizi způsobují.

Evropa feministická

Je rok 2019 a v Evropě přetrvává celá řada nerovností — vyšší zdanění výrobků „pro ženy“, stereotypizace, sexuální obtěžování a genderově podmíněné násilí. Kromě platové a příjmové rovnosti chceme, aby politika umožňovala rovný přístup k péči. Chceme, aby všechny členské státy EU neprodleně ratifikovaly Istanbulskou úmluvu a přijaly konkrétní opatření v boji s genderově podmíněným násilím. Evropa by měla být hrdá na svoji diverzitu, abychom zde všichni mohli žít svobodně a v bezpečí bez ohledu na sexuální orientaci, barvu pleti, gender, náboženství nebo to, odkud pocházíme.

Evropa sociální

Za situace, kdy se každý třetí mladý člověk v Evropě nachází na hranici chudoby a sociálního vyloučení, je pro nás v otázce práv mladých zásadní sociální aspekt. Právě zmiňované rozvolnění pracovního trhu totiž mimo jiné tvrdě dopadá právě a na mladé lidi, ať už je to v podobě neplacených stáží, nárůstu prekérních forem práce či v podobě youth wages, tedy jakési minimální mzdy pro mladé, jinak řečeno povolení platit mladým lidem méně než ostatním zaměstnankyním a zaměstnancům. Chceme garantovanou minimální mzdu i příjem všude po Evropě.

Chceme lepší vymezení stáží a dobrovolnictví včetně férového platu pro všechny na stážistických, učňovských a dalších pozicích, skrz které mladý člověk vstupuje na trh práce. Chceme, aby youth guarantee, tedy program EU na podporu zaměstnanosti mladých, který garantuje každémuzáruku pracovního místa do čtyř měsíců od ukončení vzdělání, byla zavedena povinně v každém členském státě. Domníváme se, že je načase, aby Evropa v době narůstající automatizace práce hledala nové cesty, jak lidem zajistit důstojný život. Chceme proto, aby Evropa po vzoru Finska zafinancovala různé typy experimentů se základním příjmem.

Ačkoliv obvykle musíme své požadavky opakovat vícekrát, v procesu tvorby Manifesta se nám pro většinu daří najít spojence. I když se vyjednávání o některých bodech se táhnou až do sobotní párty, Manifesto je nakonec v neděli ráno přijato téměř jednohlasně. Do Evropských voleb tak můžeme jít jednotní.