Když v sobotu večer sedím v jedné z konferenční místnosti právě probíhajícího sjezdu zelených stran z celé Evropy a před námi je ještě řádka pozměňovacích návrhů z celkového počtu asi tří set, říkám si, že už toho začínám mít dost. Už dva dny intenzivně diskutujeme o výsledku asi půlročního procesu tvorby Evropského zeleného Manifesta, kterého se účastním z pozice spolumluvčí Federace mladých evropských zelených (FYEG).

Jako evropští zelení víme, že naše síla je u elektorátu do 35 let. Rádi se považujeme za politické hnutí budoucnosti. Různé průzkumy přitom ukazují, že právě mladí lidé volí v evropských volbách ze všech věkových skupin nejméně. V roce 2014 konkrétně zůstalo doma asi 70 procent mladých. Ne však proto, že by se mladí lidé o politiku nezajímali.

Podle studie Evropského fóra mládeže z roku 2014 se mladí intenzivně zajímají o celou řadu společenských témat, nemají však důvěru v tradiční politické strany. Mimo jiné proto, že programy tradičních stran a jejich kampaně nereflektují témata pro mladou generaci zásadní. I z tohoto důvodu máme k procesu tvorby Manifesta jako oficiální mládežnické křídlo Evropské strany zelených přednostní přístup. To ale neznamená, že prosadíme všechno, co chceme.

Mezi institucemi a ulicí

Evropští mladí zelení se chápou jako hnutí, které stojí jednou nohou v oficiálních institucích a druhou na demonstraci. Na rozdíl od jiných mládežnických křídel ale nejsme z politických rodin. Politiku od nás nikdo nečekal, vlastně jsme ji od sebe nečekali ani my sami. Často přicházíme z aktivistických spolků a k té „oficiální“ politice se dostáváme tak trochu náhodou.