Rusko-americká Dohoda o rozsahu dalšího snížení a omezení strategického útočného arzenálu je sama o sobě přesně tím, co říká její název. Ničím víc. Pomineme-li formální předmluvu, nelze v ní nalézt nic o bezjaderném světě, o íránském či severokorejském nebezpečí, o radaru v Brdech ani o zpomalení závodů v celosvětovém zbrojení. A upřímně řečeno, žádný z nezaujatých znalců ani nic podobného neočekával.

Takzvaný nový START byl od samého počátku plánován jako náhrada původního STARTu, Dohody o omezení strategického arzenálu z roku 1991, jejíž platnost vypršela loni v prosinci, a takzvané moskevské dohody (SORT) z roku 2002, jež byla vágní a neúplná. Větší ambice nikdy neměl a je-li dnes kritizován například kvůli tomu, že nijak neodpovídá na jadernou hrozbu ze Severní Koreje, jedná se spíše o chybně vyloženou kritiku Obamovy politiky obecně.

Váhu však mají argumenty kritiků, dle kterých měla být nová úmluva ambicióznější v rámci zadání, které jí bylo vymezeno. Rusko a Spojené státy se dohodly na pěti základních bodech:

1) do sedmi let obě země sníží počet rozmístěných jaderných hlavic na 1550, tedy o dvě třetiny vzhledem k limitům z původního STARTu a o třetinu vzhledem k dohodě SORT

2) do sedmi let obě země sníží počet dodnes používaných typů strategických nosičů jaderných hlavic — tedy mezikontinentálních raket odpalovaných ze země, mezikontinentálních raket odpalovaných z ponorek a příslušně vyzbrojených těžkých bombardérů — v bojovém postavení na 700 a v nebojovém i bojovém postavení dohromady na 800 (původní START povoloval 1600, SORT o nosičích nemluvil)

3) obě země budou moci kontrolovat, zda druhý signatář závazky dodržuje, pomocí systému vzájemných inspekcí

4) obě země vytvoří společný konzultační orgán, v rámci nějž bude probíhat diskuze o zahrnutí nových typů strategických nosičů jaderných hlavic do mechanismu smlouvy

5) smlouva bude platit deset let od data schválení. Bude moci být na pět let prodloužena a oba signatáři budou mít právo od ní odstoupit v případě, že na základě mimořádných událostí usoudí, že podepsaný závazek poškozuje jejich národní zájmy.

Odložíme-li na chvíli debatu nad významem skutečnosti, že se obě velmoci vůbec dohodly, lze za faktický přínos smlouvy považovat zejména bod tři. Režim vzájemných inspekcí přestal platit spolu s původním STARTem, a protože jsou informace o skutečných stavech a rozmístění strategických zbraní chráněny státním tajemstvím, neexistovala tu možnost, jak oficiálně prokázat, že jedna či druhá velmoc začala bezhlavě zbrojit, kdyby se tak stalo.

Problematické pasáže čtyř zbývajících bodů jsou výše zvýrazněny. Za prvé jde o skutečnost, že se závazek snížení týká jen počtu rozmístěných jaderných hlavic. Těch je dnes podle expertních odhadů 2200 na straně USA a 2800 až 3000 na straně Ruska. Smlouva však neošetřuje hlavice ve skladech (USA 2500, Rusko 3500), hlavice na taktických zbraních (USA 500, Rusko 2050) ani hlavice, které jsou oficiálně připravené k likvidaci, avšak doposud zlikvidovány nebyly (USA 4200, Rusko 4670).

V případě nosičů se sice ve smlouvě píše jak o rozmístěných, tak o nerozmístěných, avšak dohoda nijak neomezuje, kolik hlavic může takový nosič nést. Příslušné omezení (jeden nosič — jedna hlavice) zaváděla skutečná úmluva START II z roku 1993, která nakonec nevstoupila v platnost, a s níž se nynější START často zaměňuje. Většina současných nosičů (masmédia zde mluví o bombardérech, ale týká se i raket) je schopna nést několik hlavic, čímž se význam závazku opět snižuje. Podle údajů, které před podpisem smlouvy citovala ČTK, navíc Pentagon v současnosti ani 700 nosičů nevyužívá.

Dále je třeba zmínit fakt, že nový START mezi relevantní (a tedy omezované) nosiče počítá jen něco přes desítku přímo vypsaných typů raket a bombardérů. O tom, jestli se závazek bude vztahovat i na nově vyvíjené typy nosičů, se strany zavázaly pouze diskutovat. V této souvislosti se rovněž objevila kritika, že smlouva nevede k celkovému odzbrojení, nýbrž jen k výměně starých nosičů za nové.

Zejména v českých médiích potom převládá rozpačitost nad posledním bodem, který se týká možnosti, že jedna strana od smlouvy předčasně odstoupí. Obecně se jedná o klauzuli, která se objevuje v každém podobném dokumentu. V případě nového STARTu však není odstavec pouhou formalitou. Ruská strana již předem deklarovala, že důvodem k odstoupení ze smlouvy by pro ni bylo neuvážené rozšíření amerického protiraketového deštníku na východ, a jen málo nasvědčuje tomu, že šlo o rétorické cvičení.

Co bude dál

Jaký je tedy celkový význam nového STARTu?  Logika závazku, kterýžto ruský a americký prezident stvrdili podpisem v Praze, nevychází z vize důsledného jaderného odzbrojení. Vychází z bezpečnostní koncepce, dle které existence jaderných zbraní prospívá míru a stabilitě ve světě, protože státy (jaderné i nejaderné), jež by eventuálně mohly mít sklon stabilitu a mír narušit, jsou preventivně odstrašovány hrozbou jaderné odplaty.

Nový START nezavádí harmonogram úplného, byť jakkoliv pozvolného jaderného odzbrojení. Nezavazuje signatáře k tomu, aby přestaly jaderné zbraně vyvíjet. Stanovuje pouze kvóty: určitý kvantitativní strop pro jaderné zbraně v bojovém postavení — strop, který nezmění nic na faktu, že si Rusko a USA zachovají jaderný arzenál desetkrát větší než všechny ostatní jaderné země dohromady.

To, že logika závazku nevychází z vize důsledného jaderného odzbrojení, však ještě neznamená, že k němu nemůže nový START v dlouhodobém výhledu vést. Zatímco pro ruské generály a americké výrobce konvenčních zbraní je dohoda spíše příležitostí k výdělku, který přinese omezení nákladného, zbytečného a zastaralého arzenálu (zde je potřeba připomenout, že k účelnému preventivnímu odstrašení by oběma velmocím stačilo zachovat několik stovek hlavic a že již v druhé polovině devadesátých let Rusové navrhovali administrativě Billa Clintona daleko rozsáhlejší odzbrojení), pro Obamu je nový START dalším, malým, ale nezbytným posunem v úsilí o bezpečnější svět.

Obama se naplnění své vize snaží dosáhnout za pomocí diplomacie, dohod a dalších měkkých nástrojů. Proto jsou jednotlivé kroky nutně kompromisní a samy o sobě nepředstavují žádné milníky. O tom se ale více píše jinde.

Teď bude záležet na obratnosti americké diplomacie, zda se podaří symbolického posunu, jenž nový START vpravdě znamená, dále využít. Příležitost k dalšímu drobnému krůčku bude mít již příští týden, na celosvětovém summitu o jaderné bezpečnosti ve Washingtonu. To, jak washingtonský summit dopadne, konečně ovlivní i budoucnost samotného STARTu. K jeho ratifikaci je v americkém Senátu potřeba 67 hlasů, a Obamovi demokraté tak musejí získat alespoň osm republikánů.

Další informace:

Plný text rusko-americké Dohody o rozsahu dalšího snížení a omezení strategického útočného arzenálu

Expertní odhady nukleárního arzenálu jednotlivých jaderných mocností