Čtyřicet osm. Přesně tolik jsem za posledních pět dnů napočítal v české publicistice varování před Obamánií či obamovskou naivitou — před přílišným optimismem, který je s bezpečnostní politikou současného prezidenta Spojených států spojován. Nevšiml jsem si, že by kdy Obamánie českou kotlinou prošla, pokud k ní nepočítáme zálibu ve sčítání limuzín, ostřelovačů a kuchařů, které si americký prezident přiveze..., ale to je teď jedno. Důležité je, že pochvalné komentáře jsem k tématu viděl jen tři. Až tedy Obama ve čtvrtek přijede, budou čtenáři českého tisku náležitě obrněni: Nová dohoda o omezení strategického arzenálu znamená jenom málo, ne-li nic.

Je jasné, že takový obraz není úplně přesný. Našinci tu ale zanechává dilema: pokud se rozhodne zdůraznit fakta, musí dát v mnohém zapravdu skeptikům; pokud se rozhodne zdůraznit kontext, nebude moci říct o výsledku mnoho konkrétního. Faktem je totiž, že sama dohoda, již v Praze podepíší Barack Obama s Dmitrijem Medveděvem, není ke světu bez jaderných zbraní žádným skokem, nýbrž jen symbolickým pootočením hlavy (což tvrdí radikálnější občanstvo). A také skutečností je, že nová úmluva je výhodnější pro Rusko než pro Spojené státy (což tvrdí lidovky i MF Dnes, jež obě pořád zaměňují Rusy a Rusáky).