Skotská národní strana (v angličtině Scottish National Party, zkratkou SNP) zaznamenala 13. června tohoto roku mimořádný úspěch. Během čtyřiadvaceti hodin se k ní přidalo přes pět tisíc nových členů, tedy stonásobek denního průměru. Stalo se tak po vyhození lídra westminsterského křídla SNP Iana Blackforda z probíhajícího jednání v dolní sněmovně parlamentu a následném protestním odchodu zbytku výpravy.

Přestože v posledních volbách získala SNP pouze tři procenta hlasů, disponuje třetí největší členskou základnou ve Spojeném království a odhaduje se, že brzy předežene i druhou nejpopulárnější Konzervativní stranu. Více než 118 tisíc zaregistrovaných členů a aktivní studentské i mládežnické křídlo strany, jejímž podstatným cílem je emancipace pětimilionové země, může sloužit jako příklad, jak získávat a kultivovat aktivní členskou základnu. Čím tedy SNP motivovala tak dramatický nárůst členství a co to znamená pro stranický nábor obecně?

Odpověď poskytuje přímo důvod pro existenci této strany — to vše je výsledkem dlouhodobých a neustálých anglických projevů opovržení vůči skotské populaci. Pod bojem za skotskou nezávislost se většině možná vybaví scéna z filmu Statečné srdce, kde se Mel Gibson zaníceně dovolává svobody. Současná nálada tomu však není vzdálená. Není se co divit, Skotsko je země, která důsledně od roku 1964 volí levicovou vládu, ale kde jsou často prosazovány pravicové reformy konzervativního Westminsteru.