Itálii alespoň prozatím nebude vládnout koalice ultrapravicové Ligy s vítězným Hnutím pěti hvězd (M5S). Postaral se o to prezident Sergio Mattarella, který v pondělí pověřil sestavením úřednického kabinetu ekonoma a donedávna výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu, Carla Cottarelliho. Ten se v příštích týdnech pokusí získat důvěru v parlamentu. Mnohem pravděpodobnější jsou ale předčasné volby.

Jak Liga, tak M5S prezidentův jednostranný krok odsoudily jako protiústavní a někteří volají dokonce po jeho impeachmentu. Podle posledních vyjádření bývalého premiéra Silvia Berlusconiho nemůže úřednická vláda počítat ani s podporou jeho strany Vzhůru Itálie, je tak téměř jistě odsouzena k neúspěchu. Předčasné volby by se v takovém případě mohly podle Mattarelly konat již na podzim. Prezident přislíbil, že se do té doby pokusí s šéfy stran dojednat přijetí nového volebního zákona, jenž by měl zabránit opakování patové situace.

Kořeny krize

Současná politická krize je vyvrcholením několikaměsíčního jednání o vládě, které před dvěma týdny skončilo rámcovou dohodou mezi nejsilnější stranou v parlamentu, Hnutím pěti hvězd, a nejúspěšnější pravicovou formací Liga (dříve známou pod názvem Liga severu kvůli obhajobě separatistických tendencí v bohatých severních provinciích).

Přestože jsou obě strany ideologicky těžko kompatibilní a zastupují voliče z opačných koutů Itálie, shodně představují výrazný odklon od dosavadního politického systému. Spojuje je odpor vůči ekonomické politice Německa a Evropské centrální banky, skepse k evropské integraci včetně společné měny euro a v poslední době také přísná politika vůči přistěhovalcům. Dříve v tomto směru rozpolcené M5S akceptovalo represivní návrhy vyhraněné Ligy a mělo dokonce přijmout jejího lídra Mattea Salviniho na pozici ministra vnitra.

Premiérem Hnutí pěti hvězd a Liga společně jmenovaly relativně neznámého profesora Giuseppe Conteho stojícího mimo obě koaliční strany. Do procesu vytváření společné vlády nicméně výrazně vstoupil prezident Mattarella, když odmítl návrh, aby se ministrem financí stal ekonom a prominentní kritik eura Paolo Savona.

Vznikající koalice sice ustoupila z požadavku na referendum o vystoupení z eurozóny, prezident však argumentoval tím, že jmenování prominentního kritika společné evropské měny představuje hrozbu národnímu hospodářství. Conte v neděli oznámil, že vzdává pokus o sestavení vlády, o den později pak italský prezident pověřil sestavením vlastního nominanta na premiéra.

Role prezidenta

Hnutí pěti hvězd a Liga takový krok shodně označují za protiústavní a protidemokratický, přičemž prezidenta obviňují z toho, že slouží zájmu cizích mocností a finančních institucí. Vůbec nejostřejší prohlášení zvolil předseda M5S Luigi di Maio, když v neděli požadoval prezidentův impeachment na základě článku 90 italské ústavy. K tomu by byla zapotřebí absolutní většina v obou komorách parlamentu.

Sedmiletý mandát italského prezidenta je skutečně převážně ceremoniálního charakteru, oplývá ovšem zároveň několika významnými pravomocemi, mezi něž patří možnost rozpustit parlament nebo právě jmenování ministrů a předsedy vlády. Mattarella, který je mimochodem ústavní právník, není první hlavou italského státu, jež takovýmto způsobem zasáhl do politického dění ve státě. V roce 1994 například tehdejší prezident Oscar Luigi Scalfaro odmítl jmenovat ministrem spravedlnosti právníka Silvia Berlusconiho.

Nové volby

Zdá se, že předčasné volby jsou nyní nevyhnutelně. Otázkou zůstává, nakolik mohou skutečně změnit zablokovanou situaci. Průzkumy veřejného mínění naznačují přetrvávající dominanci obou stran připravované koalice, zvláště v poslední době posilovala ostře protiimigrantská Liga. Naopak donedávna vládnoucí středolevicová Demokratická strana, mezi jejíž zakladatele patří právě italský prezident, se potýká s upadající podporou.

Zajímavou proměnnou může ještě představovat Berlusconiho strana Vzhůru Itálie, jež před minulými volbami kandidovala v koalici s Ligou. Osud této koalice je momentálně nejistý. Berlusconi patří mezi ostré kritiky Hnutí pěti hvězd a soud mu nedávno po několikaletém zákazu opět umožnil kandidovat, je tedy možné, že se ve svých jedenaosmdesáti letech pokusí o politický comeback. Podle průzkumů se ovšem voličské preference jeho strany pohybují kolem deseti procent a většinu jeho bývalých příznivců přebírá právě čím dál silnější Liga.