V Egyptě dnes začaly prezidentské volby a zdá se, že o vítězi je rozhodnuto předem. Stane se jím bývalý vrchní velitel egyptské armády a dosavadní prezident Abd al-Fattáh as-Sísí. Jeho jediný protikandidát Músa Mustafa Músa, téměř neznámý lídr liberální straničky El Ghad, je Sísího otevřeným podporovatelem a rád by pokračoval v jeho politice.

Armáda, které dal její bývalý vrchní velitel Sísí neomezenou moc, údajně navíc potají nakoupila soukromé mediální skupiny, aby tak zvýšila šance prezidenta Sísího. Mediální kontrola a faktická neexistence relevantního protikandidáta dávají tušit, že volby dopadnou podobně jako v roce 2014, kdy Sísí získal bezmála 97 procent hlasů.

Prezident-žalářník

Generál Sísí se k moci dostal po vojenském převratu v roce 2013. Tehdy v čele armády a s podporou sekulárně naladěné části společnosti svrhl svého předchůdce, Muhammada Mursího z islamistické Strany svobody a spravedlnosti, kterou po egyptské revoluci v roce 2011 založilo Muslimské bratrstvo. Následně si nechal potvrdit moc zvolením do nejvyššího úřadu v zemi.

Režim, který nový prezident nastolil, se vyznačuje represivními zákony proti občanské společnosti, omezováním svobody tisku a brutálním potlačováním jak sekulárních, tak islamistických politických skupin. Za oběť jeho čistkám doslova padlo celé původní vedení Muslimského bratrstva a válka proti domnělým sympatizantům tohoto panislámského hnutí, jehož kořeny lze hledat právě v Egyptě, pokračuje dodnes.

Sísím ovládaný kabinet využil také další prostředky k upevnění moci armády. Přijal například zákony zakazující shromáždění deseti nebo více osob bez předchozího povolení a v roce 2017 nechal schválit úpravu, která omezuje a v některých případech úplně zakazuje činnost mnoha nevládních organizací a charit v celé zemi.

Saúdské peníze nejsou zadarmo

Nastolený autoritářský režim se nemůže pochlubit ani valnými hospodářskými výsledky. Prezident sice vyzdvihuje postupně se snižující nezaměstnanost, která nyní dosahuje něco přes 11 procent, tedy zhruba o dvě procenta méně oproti situaci před čtyřmi lety; velkou část populace však trápí chudoba a prohlubující se propast mezi společenskými třídami. Pod hranicí chudoby se dnes nachází skoro třetina všech obyvatel.

Velkolepé Sísího projekty na oživení ekonomiky a vytvoření nových pracovních míst pro přibývající počet mladých Egypťanů navíc vyžadují peníze. A ty přicházejí ze zahraničí, zejména ze Saúdské Arábie. Při své návštěvě Káhiry v roce 2016 přivezl saúdský monarcha balík předjednaných dohod o investicích do výstavby sídlišť, elektrárny nebo univerzity na jihu Sinaje. Zřejmě nejvýznamnější dohodu představovala garance krytí egyptské spotřeby ropy na pět let.

Saúdská pomoc ale není zadarmo. Při zmíněné Salmánově návštěvě schválila egyptská vláda převedení dvou strategických ostrovů Tiran a Sanafir v Rudém moři do saúdských rukou. Masové protesty v ulicích, které tento krok vyvolal, byly násilně rozehnány a na sedmdesát zatčených demonstrantů si v egyptských kobkách odpykává dva roky natvrdo.

Další čtyři roky

Po čtyřech letech Sísího prezidentství může Egypt těžko někdo označit za demokracii a není důvod se domnívat, že by tomu mělo být po současných volbách jinak. Určitá změna je však přesto možná, i když sotva žádaná. Egyptský prezident vede na Sinaji krvavou kampaň proti islamistickým povstalcům, jež má potenciál kdykoli eskalovat do otevřené války. Časovanou bombou jsou pak výše zmíněné propastné hospodářské rozdíly ve spojení s prudce rostoucím počtem obyvatel.

Sísí se ve svých předvolebních prohlášeních mimo jiné zapřísahal, že nedopustí, aby se Egypt stal součástí vojenského konfliktu. Není ovšem zřejmé, jak tomu chce zamezit, když svou dosavadní politikou spíše přiléval olej do ohně.