S prominutím, novoroční předsevzetí

Miroslav Hudec

Předsevzetí a jejich porušování patří v našich končinách k těm nejvytrvalejším — a vlastně možná i k nejzábavnějším — tradicím, které se vážou k období končícího roku.

Vždycky, když se blíží konec kalendářního roku, hrkne v leckom, kdo se živí, či aspoň přiživuje psaním do novin a tak podobně: tak na koho to padne letos?! Nedá se nic dělat, omleté neomleté, čtenář si tohle téma žádá, a se zlou by se potázal vydavatel či vedoucí redaktor, jenž by je opomněl, nechaje se zmýlit obligátním mrmláním čtenářstva z předchozích let, že taky už by si redakce mohla nechat tohle fousaté téma od cesty.

Přinejmenším by nesvědomitý redaktor, který by tohle téma vynechal, připravil čtenáře právě o tu příležitost zamrmlat si, spravedlivě se rozhořčit, „že už TO sem zase cpou“. Neodpustitelné porušení tradic.

×