Myslete si co chcete, ale já tedy Silvestra slavím. Vždy. A poctivě. Žádné uhýbání a šizení. Žádné výmluvy, že nebudu slavit jen proto, že všichni ostatní tak činí, či proto, že je to „povinné“. Dal jsem si jako závazek předchozí i nastávající pětiletky, že Silvestr pro mne bude dobrovolně-povinný, jako dřívávejc byly brigády a pochod nadšených pracujících vždy na 1. máje.

Hezky si připravím láhev něčeho dobrého, sednu si a piju. Jestli jste zvědavi co dobrého, tak já vám to prozradím: vždycky jindy irskou whisky, ale letos to bude vodka s chilli papričkou a medem, kterou žena přivezla z Ukrajiny. Už jsem ji ochutnal, a můžu vám říct, že to je tedy síla. Ukrajinci dobře vědí, co činí. Kdo umí udělat takovéhle skvostné pití, zaslouží si metál. Na jejich zdraví.

Televizi ani rádio si nepouštím, stejně bych je neslyšel, protože od Mikuláše nám za oknem každý večer vybuchují petardy a létají rakety. Naši infantilní spoluobčané se již nemohou dočkat, kterak si na Silvestra spálí ruku či vystřelí oko, tak si to trénují několik týdnů dopředu.

Piju tak dlouho, až dostanu náladu na něco pikantního. Letos jsem bohužel neměl čas vyslechnout si vánoční projev Miloše Zemana. Pustím si ho jako první lahůdku silvestrovského večera. A jestli informace nelžou, budu se chechtat, až se budu za prezidenta popadat.

Říkal mi kamarád, že Zeman byl děsně vtipný, Milouš Jakeš na Červeném Hrádku je prý proti tomu úplné nic. „Určitě si to poslechni,“ radil mi kámoš, „ten chlap má zázračnej pornografickej mozek. A nikdo neumí urazit druhé tak narcisticky jako on. Kam se na to hrabou běžné silvestrovské pořady“

Židovské

Potom si se ženou sedneme a vyprávíme si vtipy a anekdoty. Začínáme těmi židovskými, jelikož ty jsou nejlepší.

• Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: „Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?“ Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: „Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!“

• „Sára, slyšela jsem, že máš těžké časy -?“ — „Těžké? Kdyby těžké, tak se směju. Katastrofa.“ — „A copak se, Sára, stalo?“ — „Tak poslouchej, Golde. Na jaře nám pošel náš pes. Takovej je holt život. V létě dcera nejdřív otěhotněla, pak se rozvedla. I to je život, ale je to hrůza. Na podzim mě opustil můj Samíček, dejž mu pánbu nebe. I to patří k životu, ale už je toho na jednoho moc. Co asi ale nepřežiju, že teď, k tomu všemu, před Chanuka - přijdou malíři!“

• Žurnalista bydlí v Jerusalémě v pokoji s vyhlídkou na Zeď nářků. Každý den pozoruje množství modlících se zbožných. Po týdnu už dokonce rozeznává jednotlivce. Po dvou týdnech se osmělí a osloví jednoho, který tam strávil skoro celý ten čas, když opět přichází k modlitbě: „Prosím pěkně, za co se tu každý den modlíte?“ Starý muž odpoví: „Každé ráno se tu modlím za mír na světě, my tomu říkáme šalom, a za bratrství mezi všemi lidmi.“ Novinář se ptá s úctou: „Ale pak sem přicházíte opět?“ Starý muž pokračuje: „Ano, odpolední modlitbu věnuji prosbám za to, aby lidé nestrádali hladem.“ Dojatý novinář se ještě jednou osmělí: „Večer však přicházíte znovu?“ Starý muž trpělivě vysvětluje: „Večerní modlitbu věnuji prosbě za zdraví všech lidí, a aby mohli klidně spát. Takhle to dělám už 25 let.“ Konsternovaný novinář jen špitne: „To je fantastické. 25 let. To je síla. Jak to vydržíte ... jak to děláte ... jaký z toho máte za celá ta léta pocit?“ Stařec trochu ztlumí hlas: „Jako bych mluvil do zdi.“

Psychoterapeutické

No a potom se pustím já do psychiatrických, psychologických a podobných anekdot, jelikož žena je psycho, tedy přesněji řečeno terapeutkou.

• Psychoanalytik je židovský doktor, který nasnáší pohled na krev.
• Každý, kdo chodí k psychiatrovi, by si měl nechat vyšetřit hlavu.
• Dva psychoanalytici se potkají a jeden druhého pozdraví: „Máte se dobře. Jak se mám já?“
• Žena na gauči: "Rodinný doktor trval na tom, abych za vámi zašla. Pánbu ví, jak na takový nápad přišel! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den nemarodila, vše se mi daří ...“ --- „To stačí,“ zastaví ji psychoanalytik, „a jak dlouho to již trvá?“

Historky odevšad

Potom se trumfujeme historkami z politického světa, z domova i z ciziny.

Václav Klaus významně přispěl češtině výrazem „tunelování“. Miloš Zeman neméně význačně podpořil slávu České republiky slovem „klientelismus“. Mirek Topolánek zase udivil svět celistvým pojetím podstatného jména „buran“. Petr Nečas vnesl do politiky pravdu a lásku v praxi. Český jazyk má díky těmto i dalším vynikajícím osobnostem z politiky již celkem sedmnáct pádů.

1. pád = kdo, co = nominativ

2. pád = koho, čeho = genitiv

3. pád = komu, čemu = dativ

4. pád = koho, co = akuzativ

5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ