Silvestr jako v ráji

František Kostlán

František Kostlán přibližuje, jak tráví silvestrovský večer. Nesmí u toho chybět židovské anekdoty ani historky z politického světa, z domova i z ciziny.

Myslete si co chcete, ale já tedy Silvestra slavím. Vždy. A poctivě. Žádné uhýbání a šizení. Žádné výmluvy, že nebudu slavit jen proto, že všichni ostatní tak činí, či proto, že je to „povinné“. Dal jsem si jako závazek předchozí i nastávající pětiletky, že Silvestr pro mne bude dobrovolně-povinný, jako dřívávejc byly brigády a pochod nadšených pracujících vždy na 1. máje.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Hezky si připravím láhev něčeho dobrého, sednu si a piju. Jestli jste zvědavi co dobrého, tak já vám to prozradím: vždycky jindy irskou whisky, ale letos to bude vodka s chilli papričkou a medem, kterou žena přivezla z Ukrajiny. Už jsem ji ochutnal, a můžu vám říct, že to je tedy síla. Ukrajinci dobře vědí, co činí. Kdo umí udělat takovéhle skvostné pití, zaslouží si metál. Na jejich zdraví.

Televizi ani rádio si nepouštím, stejně bych je neslyšel, protože od Mikuláše nám za oknem každý večer vybuchují petardy a létají rakety. Naši infantilní spoluobčané se již nemohou dočkat, kterak si na Silvestra spálí ruku či vystřelí oko, tak si to trénují několik týdnů dopředu.

Foto Geralt, Pixabay

Piju tak dlouho, až dostanu náladu na něco pikantního. Letos jsem bohužel neměl čas vyslechnout si vánoční projev Miloše Zemana. Pustím si ho jako první lahůdku silvestrovského večera. A jestli informace nelžou, budu se chechtat, až se budu za prezidenta popadat.

Říkal mi kamarád, že Zeman byl děsně vtipný, Milouš Jakeš na Červeném Hrádku je prý proti tomu úplné nic. „Určitě si to poslechni,“ radil mi kámoš, „ten chlap má zázračnej pornografickej mozek. A nikdo neumí urazit druhé tak narcisticky jako on. Kam se na to hrabou běžné silvestrovské pořady“

Židovské

Potom si se ženou sedneme a vyprávíme si vtipy a anekdoty. Začínáme těmi židovskými, jelikož ty jsou nejlepší.

  • Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: „Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?“ Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: „Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!“
  • „Sára, slyšela jsem, že máš těžké časy -?“ — „Těžké? Kdyby těžké, tak se směju. Katastrofa.“ — „A copak se, Sára, stalo?“ — „Tak poslouchej, Golde. Na jaře nám pošel náš pes. Takovej je holt život. V létě dcera nejdřív otěhotněla, pak se rozvedla. I to je život, ale je to hrůza. Na podzim mě opustil můj Samíček, dejž mu pánbu nebe. I to patří k životu, ale už je toho na jednoho moc. Co asi ale nepřežiju, že teď, k tomu všemu, před Chanuka - přijdou malíři!“
  • Žurnalista bydlí v Jerusalémě v pokoji s vyhlídkou na Zeď nářků. Každý den pozoruje množství modlících se zbožných. Po týdnu už dokonce rozeznává jednotlivce. Po dvou týdnech se osmělí a osloví jednoho, který tam strávil skoro celý ten čas, když opět přichází k modlitbě: „Prosím pěkně, za co se tu každý den modlíte?“ Starý muž odpoví: „Každé ráno se tu modlím za mír na světě, my tomu říkáme šalom, a za bratrství mezi všemi lidmi.“ Novinář se ptá s úctou: „Ale pak sem přicházíte opět?“ Starý muž pokračuje: „Ano, odpolední modlitbu věnuji prosbám za to, aby lidé nestrádali hladem.“ Dojatý novinář se ještě jednou osmělí: „Večer však přicházíte znovu?“ Starý muž trpělivě vysvětluje: „Večerní modlitbu věnuji prosbě za zdraví všech lidí, a aby mohli klidně spát. Takhle to dělám už 25 let.“ Konsternovaný novinář jen špitne: „To je fantastické. 25 let. To je síla. Jak to vydržíte ... jak to děláte ... jaký z toho máte za celá ta léta pocit?“ Stařec trochu ztlumí hlas: „Jako bych mluvil do zdi.“

Psychoterapeutické

No a potom se pustím já do psychiatrických, psychologických a podobných anekdot, jelikož žena je psycho, tedy přesněji řečeno terapeutkou.

  • Psychoanalytik je židovský doktor, který nasnáší pohled na krev.
  • Každý, kdo chodí k psychiatrovi, by si měl nechat vyšetřit hlavu.
  • Dva psychoanalytici se potkají a jeden druhého pozdraví: „Máte se dobře. Jak se mám já?“
  • Žena na gauči: "Rodinný doktor trval na tom, abych za vámi zašla. Pánbu ví, jak na takový nápad přišel! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den nemarodila, vše se mi daří ...“ --- „To stačí,“ zastaví ji psychoanalytik, „a jak dlouho to již trvá?“

Historky odevšad

Potom se trumfujeme historkami z politického světa, z domova i z ciziny.

Václav Klaus významně přispěl češtině výrazem „tunelování“. Miloš Zeman neméně význačně podpořil slávu České republiky slovem „klientelismus“. Mirek Topolánek zase udivil svět celistvým pojetím podstatného jména „buran“. Petr Nečas vnesl do politiky pravdu a lásku v praxi. Český jazyk má díky těmto i dalším vynikajícím osobnostem z politiky již celkem sedmnáct pádů.

1. pád = kdo, co = nominativ

2. pád = koho, čeho = genitiv

3. pád = komu, čemu = dativ

4. pád = koho, co = akuzativ

5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ

6. pád = o kom, o čem = lokál

7. pád = s kým, čím = instrumentál

8. pád = kdo z koho = korytativ

9. pád = koho jak = buzerativ

10. pád = koho kam = delimitativ

11. pád = kdo koho = likvidativ

12. pád = jak na koho = intrikativ

13. pád = komu co = podmazativ

14. pád = co za co = korupcionál

15. pád = jak komu = protekcionál

16. pád = kdo s kým = kopulativ

17. pád = co na co = prezervativ

  • V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu Brňák a povídá: „Tý, kémo, nechlemté tu vasrůvku z tej atajnkaserne, blejó do teho zkalené machři a chčijó do teho morgoši!“ Chlápek se otočí a ejhle, on to sám Miloš Zeman: „Helejte, já vám vůbec nerozumim, teď jsem zavedenej na pražskej žargon.“ „Aha, tak to jo,“ říká Brňák a pokračuje: „Povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se nenachladíte...“
  • Holčička se dívá na maminku, jak si obléká nový kožich. „Mami, uvědomuješ si, jak muselo to zvíře příšerně trpět, aby sis mohla tohle obléknout?“, ptá se holčička. Máma se podívá přísně na holčičku: „Co si to dovoluješ takhle mluvit o tvém otci?“
  • Zazvoní u paní Novákové soused. Novák jde otevřít. Otevře. Soused je opilý, kymácí se, sotva stojí. „Co si přejete?“ ptá se jej. „Já jen, že došla vodka, tak se du zeptat, esli je to jen u mě nebo v celým baráku.“
  • Pošťačka zvoní u dveří. Otevře jí malý, snad sedmiletý chlapec s pivem v ruce a zapáleným doutníkem v puse. Otřesená pošťačka se ptá: „Ehmm... Ahoj, jsou rodiče doma?“ Chlapec potáhne z doutníku, kouř vyfoukne směrem k pošťačce, odklepe popel na koberec a znuděně prohodí: „Co myslíš? Jsou?“
  • Pan Kaplan přišel o dvě hodiny pozdě do práce. Na hlavě obvaz, ruku v bandáži, pajdaje o holi. „Kaplan!“ zařval šéf, „jdete o dvě hodiny pozdě!!“ — „Račte vodpustit, pane šéf,“ koktá Kaplan, „musel sem neprodleně opravit okenici, aby nespadla - a místo toho jsem sám spadl ze třetího patra...“ — „No!“ řval šéf, „a to vám trvalo dvě hodiny?!?“
  • Dva teroristi z Al-Kajdy jedou v Bagdádu autem a jeden povídá druhému: „Víš co? Vyhoď mě před americkou ambasádou!“

A jeden romský

Začátek září, druhá třída. Paní učitelka vítá děti ve škole a ptá se, co dělaly o prázdninách. Hlásí se Alenka: „Prosím, já jsem si hrála na písku.“

„Výborně, Alenko. A když napíšeš na tabuli bez chyby PÍSEK, dostaneš kousek koláče.“ Alenka se soustředí, napíše PÍSEK, a za chvilku si už pochutnává na velkém slaďoučkém kousku koláče.

Pak se hlásí Pepíček: „Prosím, já jsem si hrál na písku s Alenkou!“

„No to je pěkné, Pepíčku. Teď napiš na tabuli HRA, a když to bude bez chyby, dostaneš také koláč.“ Pepíček na druhý pokus napíše třesoucí se rukou HRA a už cestou do lavice se zakusuje do koláče.

„A copak jsi dělal ty, Dežíku?“, ptá se paní učitelka.

„Prosím, chtěl jsem si hrát s Alenkou a Pepíčkem, ale oni po mně házeli kamení!“

„No to se tedy opravdu zachovali nepěkně! Ale když na tabuli napíšeš bez chyby BEZPRECEDENTNÍ DONEBEVOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE ROMSKÉ MENŠINY, dostaneš koláč i ty.“

V ráji

A když už jsme téměř u konce se silvestrovskou zábavou, jsme jako v ráji.

Chodí Eva po ráji, chroupe jablka a je smutná. Hospodin se na to nemůže dívat. „Víš, co?“ říká Evě, „udělám ti chlapa“. — „Co to je, panebože, chlap?“ diví se Eva. „No, je to poměrně agresivní a sobecké stvoření. Popravdě řečeno ani moc neposlouchá, ale také nic nevydrží. Pořád remcá. Dobré je, že má hodně síly. Nadto může být hodně zábavný na lůžku, ale to záleží hodně na tobě,“ snaží se mu Hospodin trochu spravit reputaci. „To zní zajímavě,“ zasnila se Eva. „Ale ještě jedna věc, kterou nesmíš pokazit,“ upozorňuje ji Hospodin, „bude chtít věřit, že jsem ho stvořil jako prvního!“

Muž se ptá Hospodina: „Proč jsi udělal ženu tak krásnou?“ - "Abys jí mohl milovat.“ Muž se ptá dále: „A proč jsi jí nedal víc rozumu?“ — „To aby mohla milovat tebe.“

Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu dvě věci, které jim chtěl dát. Řekl: „Mám pro vás ještě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je moci čurat vestoje.“ Adam ho přerušil: „Já to chci! To bude báječné, můj život bude mnohem veselejší!“ Bůh se tázavě podíval na Evu. Eva přikývla a řekla: „No proč ne, pro mne to není tak důležité.“ Tak dostal Adam tento dárek. Výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu onde, běžel na pláž, obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo vytvořit v písku. Eva se zeptala Boha: „A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?“ — „To je mozek, Evo. To je mozek.“

Na počátku pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou a žlutou a červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žíti zdravě.

- A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: „ještě pár horkých višní k té zmrzlině?“ A muž odpověděl „ano, rád“ a žena poznamenala: „Mně prosím ještě horkou vafli se šlehačkou.“ A tak každý nabrali pět kilo.

- A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila.

- A Satan vytvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je. A žena změnila svou konfekční velikost z 38 na 46.

- I řekl Hospodin: „zkuste můj čerstvý okurkový salát.“

- A Ďábel k tomu stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu. A mužové a ženy si po tomto požitku povolili pásky alespoň o jednu dírku.

- Bůh ale vyhlásil: „Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni!“

- A Satan vytvořil malé briošky a Camembert, humrové chlebíčky a kuřecí prsíčka na másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře. A hladina cholesterolu lidstva stoupala k nebesům.

Tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratily nějaké to kilo.

- A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovým ovládáním, aby se člověk nemusel obtěžovat s přepínáním. A mužové a ženy se smáli a plakali před blikající obrazovkou a počali se odívati do strečových dresů.

- Nato Bůh stvořil brambory, s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další cenné látky.

- A Satan odstranil zdravou slupku a vnitřek rozdělil na plátky, které pak smažil ve zvířecím tuku a poprášil pak spoustou soli. A člověk získal dalších pár kilo.

- Pak Hospodin vynalezl libové maso, aby jeho děti nemusely zpracovávat tolik kalorií, a přitom aby se zasytily.

- A ďábel stvořil McDonalds a Cheeseburger za 99 centů. A pak se Lucifer zeptal: „Hranolky?“ A člověk odpověděl: „Jasně - extra velkou porci s majonézou!“ A čert řekl: „tak to má být.“ A člověk utrpěl srdeční infarkt.

- Bůh si povzdychl a stvořil čtyřnásobný bypas.

- Na to Satan vymyslel zdravotní pojišťovny...

Dobrou noc v Novém roce vám přeji.

    Diskuse