Uherský Brod opět pod palbou. Tentokrát však střely míří z radnice

Šárka Motyčková

Město Uherský Brod bylo předloni zachváceno tragédií, kdy jeden z místních občanů vystřílel za bílého dne restauraci Družba. Teď, po dvou letech čelí další smutné újmě, a to tentokrát kulturní.

Ještě donedávna platil Uherský Brod za kulturní a hrdé město. Ačkoli nevelké rozlohou a počtem obyvatel, dokázal Uherský Brod zaujmout široké okolí a přitáhnout mezi stálých sedmnáct tisíc obyvatel i spoustu návštěvníků z širokého slováckého okolí. Jednalo se především o ty, kteří se, jak uvedl člen městského zastupitelstva Radek Všetečka (ANO) „vymykají zvyklostem“.

Je to pravda, pro nekonformní lidi byl Uherský Brod přívětivým útočištěm. Dnes už je to ale jinak.

Městečko Palermo usíná

Celá kauza ohledně šikanování „nepřizpůsobivých“ se veřejně rozjela po tom, co měl být z Kulturního domu odvolán ředitel Jan Zapletal. To, že nakonec sám rezignoval, zvedlo vlnu nevole především ze strany umělecké a kavárenské komunity, scházející se v kavárně Ulité Kafé, a na sociálních sítích tak začala vznikat řada diskuzí, protestů a komentářů.

Přitom šlo původně o jedno velké nedorozumění. Jan Zapletal se dostal do problémů poté, co spustil Dětské oddělení Knihovny Františka Kožíka údajně bez potřebné kolaudace. Rekonstrukce knihovny však nevyžadovala žádné stavební úpravy, jednalo se pouze o výrobu a instalaci nového nábytku. Ani to však podle Ivana Lásky (ANO) neproběhlo zcela dle předpisů a zakázka byla zadána bez předchozího schválení.

Jan Zapletal pochybení připouští, dle jeho slov ale očekával dohodu a případný finanční trest kvůli nedodržení přesných předpisů. Svoje jednání obhajuje takto:

„Ředitel příspěvkové organizace je jednoduše jmenovaná funkce. Riziko odvolatelnosti je obrovské, takže se člověk většinou v takové funkci musí chovat velice konformně vůči zřizovateli, což je v případě Domu kultury samozřejmě Město Uherský Brod.

V praxi to vypadá tak, že mnoho ředitelů má dobré nápady, ale z důvodu opatrnosti hledají pro své kroky podporu u politiků, a to tak dlouho, dokud se politici zase nevymění - a ředitelé začínají hledat podporu nanovo. Tak to bylo zvykem i v Uherském Brodě.

Usoudil jsem proto, že aspoň jednou se pokusím změnit systém tak, aby bylo dílo maximálně urychleno. Nevěřím, že standardní cestou by se mi podařilo knihovnu vybudovat. Kolečko formálních kroků je tak obrovské, že by se to v průběhu zadrhlo; a pokud by nakonec nějaká knihovna vznikla, bylo by to tuctové a nudné dílo, které by nikoho nebavilo. Ale bylo by to formálně správně.“

×