Ještě donedávna platil Uherský Brod za kulturní a hrdé město. Ačkoli nevelké rozlohou a počtem obyvatel, dokázal Uherský Brod zaujmout široké okolí a přitáhnout mezi stálých sedmnáct tisíc obyvatel i spoustu návštěvníků z širokého slováckého okolí. Jednalo se především o ty, kteří se, jak uvedl člen městského zastupitelstva Radek Všetečka (ANO) „vymykají zvyklostem“.

Je to pravda, pro nekonformní lidi byl Uherský Brod přívětivým útočištěm. Dnes už je to ale jinak.

Městečko Palermo usíná

Celá kauza ohledně šikanování „nepřizpůsobivých“ se veřejně rozjela po tom, co měl být z Kulturního domu odvolán ředitel Jan Zapletal. To, že nakonec sám rezignoval, zvedlo vlnu nevole především ze strany umělecké a kavárenské komunity, scházející se v kavárně Ulité Kafé, a na sociálních sítích tak začala vznikat řada diskuzí, protestů a komentářů.

Přitom šlo původně o jedno velké nedorozumění. Jan Zapletal se dostal do problémů poté, co spustil Dětské oddělení Knihovny Františka Kožíka údajně bez potřebné kolaudace. Rekonstrukce knihovny však nevyžadovala žádné stavební úpravy, jednalo se pouze o výrobu a instalaci nového nábytku. Ani to však podle Ivana Lásky (ANO) neproběhlo zcela dle předpisů a zakázka byla zadána bez předchozího schválení.

Jan Zapletal pochybení připouští, dle jeho slov ale očekával dohodu a případný finanční trest kvůli nedodržení přesných předpisů. Svoje jednání obhajuje takto:

„Ředitel příspěvkové organizace je jednoduše jmenovaná funkce. Riziko odvolatelnosti je obrovské, takže se člověk většinou v takové funkci musí chovat velice konformně vůči zřizovateli, což je v případě Domu kultury samozřejmě Město Uherský Brod.

V praxi to vypadá tak, že mnoho ředitelů má dobré nápady, ale z důvodu opatrnosti hledají pro své kroky podporu u politiků, a to tak dlouho, dokud se politici zase nevymění - a ředitelé začínají hledat podporu nanovo. Tak to bylo zvykem i v Uherském Brodě.

Usoudil jsem proto, že aspoň jednou se pokusím změnit systém tak, aby bylo dílo maximálně urychleno. Nevěřím, že standardní cestou by se mi podařilo knihovnu vybudovat. Kolečko formálních kroků je tak obrovské, že by se to v průběhu zadrhlo; a pokud by nakonec nějaká knihovna vznikla, bylo by to tuctové a nudné dílo, které by nikoho nebavilo. Ale bylo by to formálně správně.“

Mlčeti zlato, stříbro i spoření na důchod

Jak vedení města funguje, si ale můžeme všimnout i na chování jednotlivých zastupitelů ke svým občanům. Po oznámení odvolání Jana Zapletala ohlásila kavárna Ulité Kafé, která v Uherském Brodě platí za jednoho z mála organizátorů místní nekomerční kultury, že dále odmítá boj o prostory, které si doteď majitel kavárny Karel Gregor od města pronajímal, a letos hodlá Ulité Kafé zavřít a přemístit.

K příspěvku bylo připojeno video z jedné z přednášek, kterou měl v kavárně právě Jan Zapletal. Pod videem vznikla ostrá diskuze mezi uživateli sociální sítě Facebook, do níž se zapojil i výše zmiňovaný Radek Všetečka (ANO).

Ten se velmi nevybíravě opřel do oponentů způsobem, jaký bychom u člena zastupitelstva nečekali, nebo snad nechtěli čekat. Opakovaně vyzýval všechny účastníky diskuze k legitimaci („Prosím, sdělte svoji identitu.“) a několika z nich dokonce hrozil trestním oznámením hned po tom, co se jejich komentář pokusil dehonestovat.

Nicméně po pár dnech, kdy se diskuze zmírnila a Radek Všetečka přestal odpovídat, přišel od vedení města za otevření debaty nad knihovnou a vyjádření názorů všech zúčastněných k této kauze trest. Radnice zakázala provoz letního kina u kavárny Ulité Kafé z důvodu údajného rušení nočního klidu. Na rušení nočního klidu si však nikdo z obyvatel přilehlých ulic Seichertova a Naardenská nestěžoval, Městská policie neobdržela jedinou stížnost na rušení nočního klidu.

Teprve po pár dnech po zrušení letního kina vyšlo najevo, že Letní kino nezakázala Rada města, ale ponechala řešení na radním pro kulturu a postupně přibývalo důvodů, proč bylo Letní kino ne zakázáno, ale přesunuto. Údajně scházela potřebná povolení, že předchozí ročníky Letního kina byly soukromou iniciativou Lenky Slívové, jak opakovaně tvrdil místostarosta a radní pro kulturu Petr Vrána (kandidoval jako nezávislý).

To, že Letní kino u kavárny Ulité Kafé promítalo od roku 2013 a bylo plně v kompetenci tehdejšího ředitele Domu kultury Jaroslava Mikulíka a tehdejší vedoucí kina Ireny Krejsové mu „jaksi“ účelově uniklo. Petici proti zákazu Letního kina podepsalo téměř sedm set diváků. To všechno je ale teprve začátek.

Zpátky do pařátků komunistů a Agrofertu

K smíchu i pláči zároveň je také informace, že na místo odvolaného ředitele Domu kultury Jana Zapletala byla dočasně dosazena Irena Krejsová (KSČM), která začala ihned aktivně úřadovat. Zakázané letní kino se nepochopitelně přesunulo před prostory městského kina Máj, přímo na vydlážděnou plochu před vstupem do kina. Jak příjemně se tady asi diváci cítili, mohou doložit fotografie Pavla Vrágy, zveřejněné na facebooku Karla Gregora (Ulité kafé), na nichž židle před kinem obsadilo asi pět lidí.

I tyto fotografie naštvaly nejenom Broďany, ale také všechny příznivce kvalitní kultury na Slovácku. A pak přišel od města další atentát na svobodu a s ním další trest. Dočasná ředitelka Irena Krejsová mění organizační strukturu Domu kultury tak, že udělá jedinou změnu — zruší pozici vedoucí kina a sesazuje Slívovou na dramaturgyni se snížením platu o pětinu.

Vysvětlení na otázku, proč se tak děje, zda se původní organizační struktura neosvědčila dočasná ředitelka Irena Krejsová nejprve odmítá poskytnout. Na podporu potrestané ředitelky se totiž snáší spousta argumentů: historicky nejvyšší tržby, rekordní návštěvnost školních projekcí a další výrazné úspěchy kina Máj. Teprve za několik dnů po zveřejnění celé kauzy v médiích přichází dočasná ředitelka s důvodem neomluvených absencí tehdejší vedoucí kina, za které Slívové dala důtku s výhružkou, že jí „na městě“ doporučili, aby jí okamžitě propustila.

Že se jednalo o nedorozumění, při hlášení dovolené e-mailem, potvrdil mj. místostarosta Vrána. Podle něj bylo hlášení dovolené v pořádku… Avšak pod tlakem událostí podává Lenka Slívová výpověď.

Vymykat se všednosti je smysl kultury

V době, která občany rozděluje na znepřátelené tábory, není moudré proti sobě štvát celý okres, stejně jako opovrhovat lidmi, jež v kultuře a umění sami působí. Působí často absurně, kdo všechno se dnes zaštiťuje našimi hodnotami a obranou naší kultury. Jak chcete bránit kulturu, když zastupitelstva měst přeštípávají tolik opěvované místní kultuře achilovky; jak chcete bránit kulturu, když opovrhujete a likvidujete ty, kteří za ní stojí?

Ztrátou míst, jako je Ulité Kafé a přátelských vazeb s více či méně známými uměleckými tvářemi svoje maloměsta pomalu degradujete na přesně ta místa, jaká si představují posměváčci ze všech větších a kulturně či umělecky založenějších měst. Potvrzujete domněnky o několika — teď už aspoň nezahulených — pajzlech s televizí, v níž jede fotbal, s jednou či dvěma pivními slavnostmi za rok, kde vystoupí pravidelně zvané revivalové kapely nebo céčková celebrita a o klubu s věčně opilými nezletilými slečinkami v šatech těsně nad půlky a s falešnou vuittonkou.

Ale tak, hlavně že máme hody. Opravdu je celá naše kultura košt slivovice, popírání práv menšin a lednice, jejíž obsah v podstatě patří Agrofertu?

Pro mnohé ubývá důvodu, proč se do Uherského Brodu, vracet. S Ulitým Kafem a vedením kina Máj v tomto maloměstě částečně umřela i naděje, že se na Slovácku někdy něco změní. Uherský Brod se tak pomalu stává místem, kde občané kandidují do zastupitelstva s rudou hvězdou na hrudi jen proto, aby se tam dostali, neboť přece nezáleží na tom, koho chleba jíš.

Stává se městem, které se ani nepozastaví nad tím, že Jiří Ovčáček si z něj dělá PR na sociálních sítích, když na Twitteru osočuje ze lži o popularitě Zemana novináře a připojuje k tomuto hloupému žvástání právě video z Uherského Brodu, kde Masarykovo náměstí prezidenta hrdě vítá. Není se čemu divit, když lidé s transparenty v záběru chybí, stejně jako ti, kteří byli — kvůli twitterové poznámce o rajčatech — dopředu požádáni policií, aby se v tento den Uherskému Brodu vyhnuli..

Jak už to na světě bývá, katastrofy přicházejí a zase odcházejí. Třeba se jednoho krásného dne zvedne další blázen a …podaří se mu zvyklosti v Uherském Brodě změnit. Prozatím zvedáme černou vlajku jako symbol zabitého potenciálu a minutou ticha uctíme v blízkém budoucnu chcíplého psa.

Už po Novém roce se v místě, kde stávaly skupinky UMPRUMáků, pokuřovaly a upíjely z vína před Ulitým než se opět vrátí k programu v kavárně, rozprostře útrpné ticho a soused z vedlejšího domu bude moct s kafem v ruce z okna pozorovat pomyslné pouštní běžce.