Češi jsou už takoví. Ve chvíli, kdy někdo z nich skutečně něčeho dosáhne, přijde s patentem, získá uznání mimo „českou kotlinu“, uspěje na náročném trhu, v tu chvíli začne být jeho tah na branku šmahem relativizován. My Češi se bůhvíproč rádi topíme v pochybách a nekonečných debatách o vlastní důležitosti ve světě, které ovšem mimo Českou republiku málokdo bere vážně. 15. listopadu to zde předvedla filoložka a geografka Olga Lomová. Její text ukazuje na rozdíl mezi prací novináře, kriticky ověřujícího fakta, a postup geografa, zevšeobecňujícího svá selektivní pozorování.

„Česká stopa“, kterou Home Credit prošlapává v Číně, je ve skutečnosti diametrálně odlišná od té, kterou maluje Olga Lomová. Čínský bankovní dohled, prestižní univerzita Tsinghua a mezinárodní odborná veřejnost vysoce hodnotí, že Home Credit zastoupil lokální čínské banky tam, kde dosud selhávaly. Svým příkladem dále vede sektor drobných spotřebních půjček, jež jsou natolik malé a bez využití technologií natolik pracné, že se jimi lokální banky nechtěly zabývat.

Ti, kteří Čínu dobře znají, si umějí představit, jakou podobu může tamější tvrdá a dynamická konkurence mít v digitální komunikaci, když si protihráči sundají „glazé rukavičky“ a nehledí ani na důkazy, ani na převažující denní praxi. Proto chci přinést několik věcných argumentů o postavení a autoritě globální skupiny Home Credit v Číně.

Ve spolupráci s lokálními obchodníky provozujeme v Číně více než čtvrt milionu obchodních míst, kde zákazník může získat ledničky, televize či chytré telefony na splátky. Příběh Home Creditu v Číně ukazuje, že takto lze skutečně podpořit růst domácí spotřeby, o niž země usiluje. Každý, kdo získal nějakou zkušenost s obsluhou 36 milionů zákazníků a s řízením 93 500 zaměstnanců na jednom trhu, ovšem bude souhlasit, že je obtížné v takové situaci zcela vyloučit stížnosti. Podstatné však je, aby jejich počet v poměru k množství klientů a jejich podstata byly nevýznamné.

Jak je vidět z textu, jeho autorka nikdy neviděla úvěrovou smlouvu čínského Home Creditu. Jinak by nemohla tvrdit, že zákazník nezná, co platí. Na první straně kontraktu je tabulka, která shrnuje základní parametry půjčky: výši úvěru, úrok, poplatky (existují-li), dobu splátek a přeplatek. Tedy rozdíl mezi cenou zboží na pultu a celkovou cenou zboží na úvěr. To je naše běžná praxe. Přesná a úplná informace, nic mytického. Pokud by snad Olga Lomová chtěla smlouvu vidět, mohu ji kdykoliv ukázat.

Mimochodem, největší část našich úvěrů tvoří ty bez navýšení (bezúročné) anebo s přeplatkem jedno procento měsíčně. Pokud jde o klienty v prodlení se splátkami, kolem čtyř procent všech úvěrů, naše call centrum je kontaktuje s upomínkou. Volá na čísla, která s námi sám zákazník sdílí v úvěrové žádosti. Jen výjimečně využíváme čínské firmy, které navštěvují zákazníky v dlouhodobém prodlení u nich doma. Pro tuto činnost se u nás v Home Creditu kvalifikují jen ty společnosti, které stejnou činnost bez problémů vykonávají pro lokální čínské banky.

Taková jsou fakta, která by autorka našla, kdyby chtěla. Jinak je obtížné rozumět tomu, proč filolog dehonestuje činnost globální firmy, o níž ví tak žalostně málo. Můžeme se pouze domnívat, že jde o další ze série „vyvolávání démonů“, které autorka vidí v Číně za každým rohem. My jako podnikatelé vidíme jiný obraz: vidíme obchodní příležitost, kterou rozvíjíme a která přináší benefit jak klientům, tak nám. Jsme v Asii, nejen v Číně, například i proto, že každý člověk má mít šanci zlepšit si svůj život a získat věci, které jsou pro něj důležité, ve chvíli, kdy je potřebuje. Možná není od věci, aby tohle sdělení četli i studenti vysokoškolské učitelky Olgy Lomové.

Reakci Olgy Lomové na tento text zveřejníme v zítřejším vydání.