Zpočátku se včera zdálo, že vydání poslanců ANO Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání sfoukne Sněmovna raz dva. Debata se ráno rozjížděla pomalu, jako by si politici uvědomovali dvojsečnost projednávání trestně-právní kauzy v parlamentu. Zvlášť když nevíme, jak dopadne, co z ní vyvodí voliči, a když má spousta politických aktérů z minulosti máslo na hlavě.

Také Babiš s Faltýnkem byli stručnější a nudnější, než se čekalo. Že by jim docházel humor? Ubyly i dojemné scénky. A nakonec oba hlasovali pro své vydání — což může voliče ANO znejistit. Na druhé straně to lze chápat. Trestní stíhání může potkat i Babišovy příbuzné. Bylo by pak divné, kdyby on, který se ještě v březnu tolik zaklínal rodinou, ji v tom nyní nechal a sám si lebedil v poslanecké imunitě.

Než ale zazněl jednoznačný verdikt Sněmovny, tančily se všemožné varianty bojových a rituálních tanců. Z ANO jsme slyšeli o šikaně jediných poctivých a o předvolební kampani. Babišovi poslanci tu bez uzardění citovali z vyšetřovacího spisu, tu se pozastavovali nad běžnými zvyklostmi práce mandátového a imunitního výboru Sněmovny — například že návrh usnesení je vždy k dispozici před samotným jednáním nebo že poslanci, o jejichž vydání se rozhoduje, nemají možnost studovat policejní podklady.

Hlavně však v ANO neznají pravidla policejního vyšetřování, což je dvojnásob smutné v případě ministra spravedlnosti (Robert Pelikán říká, že o kauze nic neví, ale že policisté si počínají špatně). Nejvíc se divili, proč žádost o vydání přišla teď, a ne až po volbách.

↗

Babiš a Faltýnek byli stručnější a nudnější, než by se čekalo. Že by jim docházel humor? Foto archiv DR

Jak nedávno v deníku Právo připomněl předseda komise pro trestní právo Legislativní rady vlády Tomáš Gřivna, orgány činné v trestním řízení musí ctít zásadu „ex officio“ — jakmile mají splněny podmínky pro nějaký procesní úkon, musejí podle zákona a trestního řádu konat, tedy i žádat Sněmovnu o vydání poslanců. Bez ohledu na volební kalendář a diáře politiků. Kam bychom při resuscitaci právního státu došli, kdyby vyšetřovatelé přemítali, jestli se to politikům hodí a jestli se neblíží nějaké z mnoha voleb? A co by na takové měření dvojím metrem řekli „sprostí podezřelí“ z řad běžných občanů?

Bylo by však hloupé si myslet, že trapné scénky sehrával jen Babišův tým. Na to, že se koná poslední sněmovní schůze před volbami a že jednání přenáší naživo televize, si vzpomněli zákonodárci v různých dresech. Zpátky se drželi především sociální demokraté a lidovci. První chtějí sehrát bitvu s ANO na jiném poli — v oblasti mezd, důchodů, sociální politiky a veřejných služeb. KDU-ČSL zase při své „zodpovědnosti“ nechce v hospodské rvačce jednu schytat.

Ale i tak se debatovalo zvesela. Úplně nejabsurdnější bylo srovnávání procesů vedoucích k vydání různých poslanců. Kdejaká strana má své „oběti“, za které by dýchala — TOP 09 Vlastu Parkanovou, ODS Bohuslava Svobodu, ČSSD Zuzanu Kailovou… Za oranžové se připomněl i exhejtman Josef Novotný, který byl s komunistickým poslancem Jaroslavem Borkou nedávno vydán k trestnímu stíhání v kauze utrácení eurodotací z ROP Severozápad.

Babiš s Faltýnkem nejsou první a nejspíš ani poslední. Staří politici, noví politici, vinní, nevinní... Podstatné je, že nejsou pouze v rukách několika policistů. Na vyšetřování dohlížejí státní zástupci (zde už není „Chovancovo“, nýbrž „Pelikánovo“) a definitivní verdikt je ne nezávislém soudu.

Příště si již Babišem vystavěný holding rozmyslí prodávat ono hnízdečko zrovna v době, kdy má dojít k čerpání peněz z evropských fondů na rozvoj venkova, na něž by velká firma nedosáhla, a pak je zas kupovat zpátky. Nevím, zda ten manévr byl protizákonný. Ale rozhodně smrděl.

Když už si Babiš nevzpomene na tvrzení adresované Miroslavu Kalouskovi (TOP 09) z října roku 2015, že ten, kdo je vyšetřován policií, je zcela nezpůsobilý k tomu, aby zastával veřejnou funkci, tak by si z celého příběhu mohl přinejmenším vzít ponaučení, že není radno plést si rodinné příslušníky s bílými koňmi.

Jinak ale ta sněmovní středa byla skutečně zbytečná. Kdo vidět nechce, neprozřel ani po celodenní show. Když už se lpí na zachování poslanecké imunity, měla by Sněmovna aspoň o vydávání poslanců rozhodovat rychle, pouze s přihlédnutím na splnění náležitostí, a nehrát si na žalobce, obhájce a soudce.