O komunální politice se traduje, že není o idejích. „Chodníky přece nejsou pravicové ani levicové“. Nebo jak říká prostějovský dlouholetý zastupitel za Zemědělskou stranu, ČSSD a hnutí ANO Jaroslav Faltýnek, „komunální politika je o lidech“.

Ani na malém městě však nejde jen o to, zda jsou lidé ve vedení města slušní. Politické názory se přeci můžou dělit na spoustě témat a nemusí nutně jít o osu pravice—levice. Má být radnice otevřená a zapojovat občany do rozhodování, nebo je jediným právem občana jednou za čtyři roky použít svůj hlas? Má se z veřejných peněz podporovat více kultura, nebo spíš sport? A když už sport, má to být ten amatérský, nebo sportovní byznys několika vyvolených? Podporovat spíše hromadnou dopravu, nebo město přizpůsobovat autům? Má město kvůli veřejnému zájmu více regulovat různé oblasti? A co je vlastně tím „veřejným zájmem“?

V současnosti řeší česká města jiné problémy: radnice jsou paralyzovány léty, kdy vládly velké koalice často nesourodých stran a kdy se rozjela řada korupčních a netransparentních projektů, kdy se města nebavila se svými občany a kdy si politici dokázali podmanit úředníky státní správy. V řadě měst — včetně Prostějova — tento stav přetrvává, jinde — třeba v Brně — nastoupilo nové vedení, které nyní po letech stabilizace úřadu napravování některých chyb předchozího vedení začalo realizovat vlastní politiku.

Právě dosavadní vývoj má na svědomí, že se komunální politika vzdálila od idejí. Právě dlouhé roky koalic nesou podíl na odpolitizování regionální politiky, která se v očích občanů smrskla k dělící čáře „slušní“ versus „neslušní“ zastupitelé.

A tak můžeme být svědky nejrůznějších paradoxů, kdy strany zastávají na úrovni městského zastupitelstva velmi odlišnou politiku od celostátní úrovně. Jako u nás v Prostějově…

„Výherní“ automaty ničí životy a řada měst na svém území zcela zakázala. Jejich téma dlouhodobě řeší snad jen místní TOP 09, tedy strana celostátně proslulá spíše politikou deregulace a za ministra financí Miroslava Kalouska i podporou tvrdého hazardu. Úplný zákaz požadovala prostějovská KDU-ČSL. V současnosti místní radnice „řeší“ problematiku tím způsobem, že nechává platit vyhlášku, která mění vnější vzhled heren — jejím nejzásadnějším opatřením je to, že dovnitř nesmí být vidět.

A právě vládnoucí sociální demokraté větší regulaci, například v podobě zásadního omezení počtu míst, kde je možné hrací přístroje provozovat, tvrdošijne odmítají. Kromě tradičních argumentů, jako je riziko vzniku černých heren nebo výpadek příjmů do rozpočtu města, zazněl i šokující názor primátorky Aleny Raškové (ČSSD), že podle ní do těchto heren chodí podnikatelé, kterým chybí adrenalin, nikoliv nízkopříjmové skupiny.

Ti stejní sociální demokraté jsou známí například velkou podporou sportovnímu byznysu, zatímco pravicová opozice žádá vyrovnanější podporu pro menší sportovní kluby, aby byl sport dostupný pro všechny. Jejich krajští kolegové před časem pro změnu spolu s komunisty prosadili prodej historické budovy takzvaného Domova sester, který mohl sloužit sociálním službám například jako domov s pečovatelskou službou. Místo toho jej krajští „levicoví“ politici poslali do soukromých rukou nejasného podnikatele.

Prostějovská ODS přišla před volbami se slibem úplného zrušení poplatku za odpad s tím, že se vlastně jedná o daň a oni coby autentická pravice ji zruší. Lidovci navrhovali například úlevy dětem a studentům, ale právě ČSSD a KSČM návrh zablokovaly s tím, že šest set korun ročně nemůže být pro nikoho problém.

Nejsou to jediné případy, kdy se místní sociální demokraté nezastávají slabých, ale naopak podporují zájmy špinavého byznysu. Jejich chování je zajímavým příspěvkem do debaty o tom, jestli se má ČSSD obracet na liberální městské voliče, anebo oslovovat ty tradiční. Oslovovat liberální voliče je s mafiánským přístupem nemožné, u těch tradičních to ale není o nic lepší. Jejich skutečné potřeby nevyřeší ani mafie, ani její koně na radnicích.