Mobily ve školách nejsou podle Michaely Mlíčkové Jelínkové z občanské iniciativy Digibalanc primárně otázkou kázně, ale zdraví. Vede se totiž zápas o pozornost dětí, která je součástí jejich duševního zdraví a zároveň komoditou, o kterou technologické firmy usilují. Mobilní telefon je podle Mlíčkové Jelínkové také reklamním nosičem, který firmám otevírá přístup k dětem prakticky čtyřiadvacet hodin denně.

Vládní návrh, který má používání mobilů ve školách omezit, považuje Michaela Mlíčková Jelínková za dobrý základ. Za slabinu však pokládá možnost ponechat si telefon v tašce. U dětí, které už mají rozvinuté návykové chování, totiž nelze předpokládat, že pravidlo budou schopny dodržovat. Telefony by měly zůstat skutečně mimo dosah, a to například ve skříňkách nebo speciálních pouzdrech, jako je tomu v některých evropských zemích.

Část zemí, které patřily k průkopníkům digitalizace školství, dnes svůj přístup přehodnocuje. „Tyto státy nemají problém říct: udělali jsme chybu. A to já považuji za obrovskou známku zdravé demokracie,“ říká Mlíčková Jelínková. V české debatě podle ní naopak každá snaha o omezení technologií často naráží už na samotné slovo regulace. „Když řeknete regulace, polovina lidí omdlí a druhá má kopřivku,“ dodává s nadsázkou.

Odmítá také argument, že děti potřebují s digitálními technologiemi přicházet do styku co nejdříve, aby se s nimi naučily zacházet. „Děti nepotřebují být online. Firmy potřebují, aby děti byly online. Ty děti to doženou, ale nikdy nedoženou těch třináct, patnáct let dětství.“

Proč část bohatších rodičů na Západě vlastní děti před chytrými telefony chrání? Co má regulace smartphonů společného s někdejším přístupem k cigaretám? A proč nestačí dětem pouze vysvětlovat, že mají telefon používat méně?

Poslechněte si nový díl Podcastů DR s Michaelou Mlíčkovou Jelínkovou z iniciativy Digibalanc.

Podcast najdete na Spotify, Apple Podcasts, YouTube a dalších podcastových platformách.