Debata o návrhu rozpočtu na příští rok jenom znovu a jasně nasvítila dlouhodobé problémy české politické scény které ve své podstatě s ekonomikou a penězi nesouvisejí.

Pokleslá politická morálka, kde racionální argumenty přehlušuje klaka tleskajících a druhou stranu urážejících individuí a sobců bez špetky politické odpovědnosti, a především bez zájmu řešit budoucí problémy země, za niž nesou odpovědnost.

Sestava pitomců ze sociálních sítí, kteří pod anonymitou adoruji své a urážejí ty druhé, bohužel trend posledních volebních období bez ohledu na to, kdo je momentálně v čele, jen potvrzuje.

Neschopnost státotvorné nebo alespoň racionální diskuse mezi politickými lídry, kterou nahrazují zálibou v žabomyších a osobně motivovaných hádkách v nichž většinou „všeználek“ po pěti pivech uráží renomované vědce a kapacity.

Opravdové problémy a jejich řešení jsou nahrazeny nedůležitými, ale o to vyostřenějšími osobními spory a schválnostmi, které rámují velké pimprlové divadlo jménem česká politická scéna.

Chytří a gramotní ekonomové a odborníci jsou vytlačeni spřátelenými nýmandy, a jejich argumenty jsou zcela oslyšeny.

Obraz politické scény se promítá i do společnosti, která je rozeštvávána přihlouplými posty a statusy na sociálních sítích, ve kterých autoři hledají pouze a jenom ještě hlubší dno politické kultury, ba i obyčejné lidské slušnosti.

Agresívní politika

Tento trend v české politice přetrvává od doby nástupu první vlády Andreje Babiše (ANO), která tímto „osvědčeným“ postupem zdokonalila agresívní způsob politiky provozovaný zejména Milošem Zemanem, založený spíše na všemocném PR, nikoli na výměně racionálních argumentů, natož na hledání pozitivních řešení.

V české kotlině prostě zuří „válka růží“ a je jedno, zda je u moci ten nebo ten, válka, nikoli racionální správa věcí veřejných, vítězí a země krvácí.

Schodek veřejných rozpočtů je důsledkem voluntaristické a nezodpovědné politiky ODS, ANO, SPD a jimi prosazeném způsobu zrušení superhrubé mzdy. Celý problém byl zesílen rozsahem covidové pomoci, která ale podle zprávy NKÚ z půlky nebyla využita na skutečnou pomoc, ale spíše na zvýšení sumy inflačních peněz v ekonomice.

To je zarámováno neschopností řešit tyto problémy, které jsou na příjmové straně rozpočtu, jinak než nahodilými nesystémovými „úsporami“ na výdajové stránce a to tak, aby to postihlo pouze ty, kteří se nemohou bránit, a nikoli ty, kteří by platit měli a hlavně mohli.

Bez spravedlivé daňové reformy, nižšího zdanění práce a daleko vyššího zdaněním oligopolů, nadnárodních společností a výnosů ze spekulativních majetků, zdaněním nadměrných majetků apod. prostě problém deficitu nevyřešíme. Nicméně to vyžaduje změnu politické kultury a nahrazení současného způsobu komunikace politiků racionálnějším, a především slušnějším přístupem.

A možná je na čase se zamyslet i nad faktem, že současná forma daně ze zisku korporací je v dnešní době už málo účinná, zejména u těch velkých a největších, a měla by být nahrazena jiným typem daní, například daní z obratu nebo takzvanou Tobinovou daní.

Místo fundované diskuse nám bude opět a opakovaně předkládáno „všespásné a odpovědné“ řešení spočívající v obraně výše stávajícího deficitu, protože je vlastně investiční, a v porovnání s ostatními zeměmi je vlastně nízký, a to bez ohledu na fakt, že roste možná nejrychleji v EU. A bude se zas poukazovat na ty, kteří to zavinili, způsobem „já nic, já muzikant“ to všechno ti druzí a oškliví.

Obětní beránci

Pro udržení zdání dobrého hospodáře, ale hlavně kvůli udržení zájmové koalice proti trestnímu stíhání premiéra, se nabídnou drobné úspory, zejména tam, kde to neohrozí zájmy Agrofertu nebo spřátelených oligarchů. Určitě se najde nějaká ta zbytečná příliš vysoká podpora nebo sociální dávka, kterou je potřeba seškrtat a předhodit ji davům jako „skvělé a jedině“ možné řešení.

Určitě přijde i nabídka či spíše „maskirovka“ v podobě zvýšení spotřebních daní a návratu všespásné EET. Nic proto ní, ale žádné z těchto opatření problém stále rostoucího deficitu nevyřeší, spíše jen vyostří již tak napjatou sociální situaci. Nehledě na fakt, že bez radikální změny nebudeme schopni v budoucnu profinancovat stále rostoucí náklady na zajištění bezpečnosti včetně té energetické a klimatické.

A pak nám možná na politickou scénu plíživě nastoupí nikoli Fialova, ale Babišova drahota, a obávám se, že odpovědí na ní, může být pouze další nahnědlá nacionalistická radikalizace politické scény. Zodpovědného politika, který by současné problémy pojmenoval a začal řešit, třeba i tím, že se především pokusí překonat současné ostré rozdělení společnosti, zatím nevidět.

A argument, že v České republice něco jako AfD přece nehrozí, je lichý. Především se tohoto trendu začíná potichu a polehoučku chytat vládnoucí ANO. Také zkušenost 2. republiky nás učí, že podobní běsi číhají v každém národě, Čechy nevyjímaje.