Letní drama kolem Filipa Dvořáka mě překvapilo. Což naznačuje, že asi nejsem příliš dobrý prognostik. A rozhodně nejsem nestranný. S Filipem Dvořákem jsme totiž soupeři v komunální politice Prahy 1, střetáváme se ve volbách i v řadě konkrétních kauz. Přesto si dovoluji nabídnout několik poznámek k současnému dění kolem této osobnosti s pověstí šedé eminence centra Prahy. A přidat jedno varování.

ODS nebojuje proti korupci, jen se bojí o své postavení

Je samozřejmě jednoznačně dobře, že se vedení ODS Filipa Dvořáka zbavilo. Leč je pro mě obtížně uvěřitelné, že příčinou tohoto kroku bylo jakési náhlé — a navíc jednomyslné — vzplanutí protikorupční zásadovosti u Martina Kupky a spol.

Mé čtení věci je jiné. ODS se podle mě zalekla toho, že by se Filip Dvořák stal starostou Prahy 1 a z této mediálně významné pozice kazil její pokusy prezentovat se jako „hodnotově“ protibabišovská, takřka havlistická strana. Druhou možností by bylo, že jde o důsledek tvrdého byznysového střetu. Dvořák je totiž dlouhodobě spojován s podnikatelskými zájmy Tykačových. A v takovém střetu by Tykačovi museli prohrát.

Pokud by totiž byla ODS náhle opravdu pohoršena tím, co Filip Dvořák v Praze 1 dělá — respektive co tam v uplynulých desítkách let dělal —, musela by požadovat také jeho odvolání z funkce předsedy Komise pro územní rozvoj a veřejný prostor. Jde totiž o jeden z korupčně nejrizikovějších postů v Praze 1. Předseda komise má vliv na to, který developer bude před komisí prezentován, jaké podklady její členové dostanou a podobně.

ODS by pak musela mluvit nejen o dědictví, ale i o tom, že Filip Dvořák, jeho ODS Praha 1 i všechny další takzvané staré struktury Prahy 1 náhodou dělají vždy to, co se hodí Tykačovým. A musela by navrhnout Dvořákovo vyloučení ze strany hned, nikoli až poté, co se otevřeně vzbouřil. A jen u Dvořáka by vyhazovy navíc skončit nemohly.

Tak či onak vedení ODS zřejmě vzalo za dané, že jakmile se Filip Dvořák dostane do zastupitelstva Prahy 1, nic mu nezabrání stát se starostou. Čehož jsem se obával také. A to je jádro problému!

Nezáleží totiž až tak na tom, jak dopadnou volby — přinejmenším od doby, kdy volby dvakrát vyhrála Praha sobě a následně skončila v opozici. Starosta Hejma ze STAN se ve volbách v roce 2018 umístil až na čtvrtém místě, současná starostka Radoměřská z TOP 09 byla v roce 2022 mezi sedmi úspěšnými volebními uskupeními dokonce těsně předposlední.

Sám Filip Dvořák prohrál coby lídr ODS volby už v roce 2010, o čtyři roky později se do zastupitelstva vůbec nedostal, poté už ani nekandidoval a při posledních volbách si sice dělal soukromou kampaň — jak jinak než s koštětem v ruce —, preferenční hlasy potřebné k mandátu však stejně nezískal. Volebně tedy Filip Dvořák žádná těžká váha není.

Naopak práce se zvolenými zastupiteli jde panu Dvořákovi mnohem lépe. Proč? Nevím. Tuším však, že Filip Dvořák zkrátka nejlépe „umí“ onu síť politicko-podnikatelských vazeb zvanou Městská část Praha 1. Onen nejelitnější svět komunální politiky, kde se hraje o placené funkce, kontrolu nad miliardovým rozpočtem, ale i o rozhodování o nejluxusnějších nebytových prostorách a nejprestižnějších stavebních projektech — a také o ohromnou mediální pozornost.

Svět, v němž si lze užívat velkou politiku a zároveň se před rozhněvanými voliči kdykoli schovat za větu: „Za to nemůže Praha 1, za to může magistrát.“

Nepostradatelný Dvořák. Pro koho?

Chce-li čtenář nasát politický diskurz centrální pražské městské části, může se právě nyní zaposlouchat do ticha, které zde vládne. Žádné výzvy ke svolání mimořádného zastupitelstva, které by se od Filipa Dvořáka distancovalo. Žádná snaha využít těžkostí konkurenta v předvolebním čase.

Pokud Praha Sobě — navzdory dvojnásobnému volebnímu vítězství naprostý outsider bez „koaličního potenciálu“ (obávám se, že ani po mém odchodu k Levici se na tom zásadně nic nezmění) — cosi utrousí na Facebooku, je okřikována. A pokud bývalá pirátka Ivana Antalová něco opatrně naznačí, už zapomene dodat, že se v tomto volebním období nechala z Pirátské strany regulérně vyloučit, aby mohla být s Filipem Dvořákem v koalici.

Nebo čtenář může nahlédnout do zápisů z jednání zastupitelstva v lednu 2023. Tehdy jsem navrhl bod vyjadřující „pochybnosti ohledně působení pana Filipa Dvořáka (ODS) ve funkci předsedy Komise pro územní rozvoj“. Nejvíce jsem v něm tematizoval Dvořákovu — tehdy již medializovanou — „práci“ pro rodinu Tykačových.

Koalice návrh na program připustila, z názvu ovšem vyškrtla Dvořákovo jméno. Následně se pozměňovacím návrhem pokusila usnesení přeformulovat tak, aby konstatovalo, že „pochybnosti přednesené Mgr. Pavlem Čižinským byly vyvráceny“. To neprošlo o jediný hlas. Ivana Antalová například hlasovala pro. Pro můj původní návrh naopak nehlasovali ani všichni Zelení.

Kritizovat Filipa Dvořáka je zkrátka trapné. Je to výraz nedostatku objektivních — tedy Filipem Dvořákem předkládaných — informací a přílišného podléhání mediálním náladám.

Současně je to ale i nezodpovědné a donkichotské, neboť bez spolupráce s Filipem Dvořákem přece nelze v komunální politice Prahy 1 fungovat a něco pro její občany udělat. A útoky na Filipa Dvořáka člověka odsuzují k věčné opozici. Na čemž samozřejmě něco je.

Dvořákův vliv je důsledkem rezignace a neschopnosti ostatních

Systém symbolizovaný Filipem Dvořákem přitom funguje s relativně nízkou mírou násilí. Sám jsem zažil jen velmi decentní náznaky — samozřejmě ne z úst samotného Filipa Dvořáka —, že mohu, ale také nemusím mít placenou funkci, pár položertem pronášených hlášek na mikrofon typu „pojď ven“ a stížnosti u České advokátní komory.

Hůře na tom mohou být nájemci obecních bytů či lékaři Nemocnice Na Františku, kteří si šli do médií stěžovat na předchozího ředitele Davida Erharta. Na ty se jde i trestními oznámeními a občanskoprávními žalobami.

Hlavním spojencem systému nicméně podle mého názoru není strach, nýbrž rezignace a přesvědčení, že komunální politiku přece nelze dělat dobře, aniž by byl politik placený.

Samotného Filipa Dvořáka si rovněž netřeba představovat jako šéfa početného gangu vykonavatelů jeho vůle. Mnohé si (zřejmě) musí odpracovat sám — napsat, vytelefonovat, vyschůzovat. Možná to souvisí i s tím, že mezi jeho spojenci zdaleka ne všichni zvládnou napsat materiál na zastupitelstvo, natož bez pravopisných chyb.

I na současné mediální smršti je ostatně nápadné, že hlavním, snad až výlučným obhájcem Filipa Dvořáka v médiích je… sám Filip Dvořák. To klasickou představu šedé eminence, která jedná prostřednictvím jiných osob, poněkud nabourává.

Fakt, že Filip Dvořák zřejmě nemá mnoho družiníků, které by mohl vyslat do boje, je pro mě dalším důkazem, že jeho vliv není důsledkem nějaké obzvláštní síly, nýbrž spíše naprostého selhání většiny ostatních.

Více angažovanosti, méně oligarchických médií

Zamyslím-li se nad tím, jak tento překotný vývoj skončí, vidím v zásadě tři možnosti. A při všech třech zůstane vše víceméně při starém.

První možností je, že se Filip Dvořák — ať už na kandidátce kterékoli politické strany — do zastupitelstva dostane a stane se starostou. Poměry v Praze 1 v některých ohledech nepochybně zhrubnou a afér přibude, k zásadní změně však nedojde. Pokud by se Filip Dvořák hájil slovy „Stejně to tu řídím, tak to alespoň bude transparentnější“, rozporovalo by se mu to nesnadno.

Pokud by ale někdo doufal, že „všehoschopný“ bude Prahu 1 řídit efektivněji než jeho dosavadní loutky, žil by v omylu. Podle mých informací a zkušeností Filip Dvořák pro skutečné potřeby Prahy 1 nikdy nehnul prstem. Navíc komunální politika v Praze Praha 1 — a nejen zde — je zablokována v tom smyslu, že jeden hlídá druhého, aby nikdo neměl úspěch.

Druhou možností je, že se Filip Dvořák do zastupitelstva nedostane nebo se starostou nestane. V takovém případě bude dál působit jako dosud — ať už s nějakou formální funkcí, nebo třeba jen prostřednictvím „své“ Hospodářské komory Prahy 1 a „svých“ hasičů. Praha 1, případně Filip Dvořák, si pouze bude muset najít jiného starostu. Nic zásadního se nezmění.

Anebo vyjde Filip Dvořák z tohoto střetu skutečně oslaben a svůj vliv v Praze 1 ztratí. V takovém případě se několik jeho dnešních kumpánů a případně i další osoby poperou o to, kdo ho v jeho roli nahradí a jak si jeho agendu mezi sebe rozdělí. Zda tito následovníci a konkurenti budou v managementu jedničkových struktur méně „efektivní“, neumím posoudit a nechci o tom ani nic vědět. Jen tuším a obávám se, že ani v takovém případě se nic zásadního nezmění.

Existuje samozřejmě i čtvrtá možnost, že se něco skutečně změní. Že se v zastupitelstvu utvoří většina, která se — ať už bude Filip Dvořák v jakékoli pozici — začne opravdu snažit zrušit celou agendu, kterou Filip Dvořák obhospodařuje, a namísto toho se věnovat centru Prahy a jeho obyvatelům.

Jen se obávám, že tato možnost není příliš reálná. Ba jsem si téměř jist, že pro Martina Kupku by šlo o vůbec nejhorší myslitelný vývoj. A i kdyby se taková většina utvořila, dokázala by se prosadit proti hráčům typu Penty, Pavla Tykače nebo R2G, vlastnící například hotel Intercontinental? Obávám se, že dnešní situace je horší než v roce 2018, kdy zde jistá snaha — symbolizovaná také mou maličkostí — existovala.

Ano, žijeme bohužel v době, kdy Filip Dvořák dospěl k názoru, že ho veřejnost na pozici starosty Prahy 1 skousne. Možná mu to těsně nevyjde. To však neznamená, že bychom měli podceňovat úsudek tohoto bystrého a úspěšného pána. Kdo z vás ostatně zdědil čtvrt miliardy?

Jedinou správnou reakcí na Filipa Dvořáka je proto totéž, co by mělo být reakcí na celý současný společenský a politický vývoj: více angažovanosti, méně oligarchických médií a více levice.