Na vzestupy a pády je úřadující španělský premiér Pedro Sánchez za svou politickou kariéru více než zvyklý. Zažil jich nemálo, od vzpoury ve vlastní straně přes vyslovení nedůvěry pravicové vládě po nečekané volební vítězství navzdory průzkumům. Nyní ale jeden z mála levicových předsedů vlád v Evropě zažívá dosud nejtěžší momenty svého politického působení.

Sánchez je totiž obklopený korupčními kauzami svého okolí, za které padají vysoké tresty. Například bývalý ministr dopravy a klíčový Sánchezův spojenec José Luis Ábalos odešel od soudu z čtyřiadvacetiletým trestem — což je nejvyšší trest pro člena vlády v historii Španělska — a to za manipulaci s veřejnými zakázkami na roušky a zdravotnický materiál během vrcholu pandemie covidu-19. O pět let mírnější trest pak soud udělil také Ábalosovu asistentovi Koldu Garcíovi, který dal celé kauze jméno.

„Caso Koldo“ ale zahrnuje i další vyšetřování ze Sánchezova druhého a třetího premiérského období. V rámci takzvané „Delcygate“ se Ábalos a další reprezentanti Sánchezovy vlády setkali s tehdejší venezuelskou viceprezidentkou (a dnešní prezidentkou) Delcy Rodríguezovou, která byla v té době na na sankčním seznamu. Mimo to exministr čelil vyšetřování z dosazování svých nejbližších do státních funkcí.

Razie mezi nejbližšími

Pro španělského premiéra je celá kauza navíc o to bolestnější, že Ábalos byl jedním z jeho nejbližších spojenců. Právě Ábalos po vzpouře v rámci Socialistické strany (PSOE) v roce 2016, která vyústila v konec Sáncheze v jejím čele, zůstal po jeho boku a byl jedním z hlavních tvůrců kampaně za jeho znovuzvolení.

Když se tak Sánchez následující rok do čela PSOE vrátil, stal se Ábalos jedním z nejdůležitějších mužů ve straně a byl mimo jiné autorem ikonického protikorupčního projevu, který završil úspěšné vyslovení nedůvěry lidoveckému premiérovi Marianu Rajoyovi v roce 2018. Po roce 2021, kdy Ábalos kvůli vyšetřování rezignoval na všechny své funkce, se ale Sánchez od klíčovému spojence zcela distancoval.

Mezitím se mezi vyšetřovanými ocitl Sánchezův politický učitel a předchůdce v roli premiéra José Luis Zapatero, který měl zneužít svůj vliv a zajistit během pandemie finance ze státního záchranného balíčku pro leteckou společnost Plus Ultra. Mimo to policie, která taktéž provedla razii v sídle Socialistické strany, nalezla v Zapaterově kanceláři šperky v hodnotě více než 1,3 milionu eur, u nichž politik nedokázal doložit jejich původ. Politik obvinění odmítá, ale slíbil s prokuraturou spolupracovat.

Do hledáčku vyšetřovatelů se už dříve dostala také Sánchezova manželka Begoña Gomézová a jeho bratr David Sánchez. Oba měli využít svého vztahu s předsedou vlády k získání výhod pro sebe nebo blízké instituce a firmy, přičemž kvůli žalobě na Gómezovou zvažoval Sánchez před dvěma lety rezignaci. Podala ji totiž kontroverzní organizace Manos Limpias (Čisté ruce), která k podobnému kroku nepřistoupila poprvé. Nátlaková skupina s vazbami na krajní pravici totiž v minulosti neváhala podávat žaloby na levicové osobnosti i okolí královské rodiny, často zcela bez důkazů.

Neklid ve vládním táboře

Sánchez mezitím čelí čím dál silnějšímu tlaku, a to už nejen ze strany opozice, ale i některých koaličních a ideových partnerů. Sám premiér ale deklaruje, že pokud nedojde k vyslovení nedůvěry jeho vládě či jeho odvolání, zůstane ve funkci do konce funkčního období v roce 2027.

Alberto Núñez Feijóo, šéf opoziční středopravicové Lidové strany, mezitím volá po Sánchezově rezignaci. O možné vyvolání hlasování o nedůvěře vládě se ale lídr opozice dle svých slov pokoušet nebude, protože šance na úspěch je velmi malá.

Ve vládním táboře mezitím roste nespokojenost a nervozita. Socialisté v průzkumech stále ztrácejí na nynějšího favorita voleb, tedy Lidovou stranu, okolo šesti procentních bodů, zatímco ostatní levicové subjekty jsou daleko za očekáváním. Naopak podpora krajní pravice reprezentované hnutím Vox zůstává stabilně na dohled dvacetiprocentní hranice.

Socialisté navíc poslední měsíce počítají skoro samé porážky: v prosinci zažila strana historicky nejhorší výsledek v Extremaduře, od roku 2018 se Sánchezovo uskupení marně snaží získat zpět dříve tradičně levicovou Andalusii a nejhorší výsledek za poslední dekádu strana letos zaznamenala také v Aragónu. Úspěch přinesl jen Carlos Martínez v Kastilii a Leónu, kde ale před volbami deklaroval, že „není sánchezovec (sanchista), ale socialista“.

Bývalý socialistický premiér Felipe González tak Sáncheze vyzval, aby buď rezignoval, nebo vyhlásil předčasné volby. Kritika na hlavu premiéra pak míří i od dalších spojenců. „Vládnout znamená vydávat zákony, ne neustále klást odpor,“ vzkázal předsedovi vlády na sociálních sítích lídr Katalánské republikánské levice Gabriel Rufián, jednoho ze čtyř regionálních subjektů, které vládě zaručují většinu. Právě spoléhání se Sánchezovy vlády na baskické a katalánské nacionalisty opozice od počátku tohoto volebního období kritizuje.

Ani to ale nezabránilo zmíněnému Feijóovi, aby právě u těchto stran hledal podporu pro vyhlášení předčasných voleb. Jenže přechod do opozičního tábora se od počátku nezdál Sánchezovým partnerům jako realistický. Vyvolání dalších předčasných voleb by dost možná narazilo na nevoli velké většiny španělské společnosti, a tím i hrozící pokles preferencí. Především ale změně dresu regionální nacionalistických stran nenahrávají opakované útoky ze strany — především krajní — pravice na jejich adresu.

Papež versus krajní pravice

Právě krajně pravicové hnutí Vox může po příštích volbách formovat španělskou politiku ještě více než doposud. Už teď uskupení v čele se Santiagem Abascalem, který se pravidelně objevuje na akcích s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nebo podnikatelem Elonem Muskem, vládne s Lidovou stranou přes počáteční neshody ve třech španělských autonomních společenstvích a postupně se připravuje i na roli v celostátní vládě.

Abascal si už rok před volbami klade požadavky pro společné vládnutí a Lidová strana lavírující mezi středopravou pozicí a naskočením na populisticko-extremistickou notu Voxu přešlapuje na místě. Část jejího voličstva i straníků totiž nadále jakoukoliv spolupráci s krajní pravicí odmítá, Feijóo ale nedávno naznačil, že jeho strana bude v tomto ohledu pragmatičtější než tomu bylo před třemi lety, kdy Lidová strana sice vyhrála volby, většinu ale nesestavila.

Vox nyní takřka opustil kulturní války týkající se například práv LGBTQ+ lidí a plně se zaměřil na téma migrace. Důvodem je mimo jiné fakt, že Sánchezův kabinet přijal plán na legalizaci pobytu pro běžence, kteří přišli na Pyrenejský poloostrov bez potřebných povolení a dokladů, což kritizovala pravicová opozice. Sánchezova vláda argumentovala, že opatření poslouží k poskytnutí práv lidem, kteří již přispívají k současnému ekonomickému úspěchu země, a umožní zvýšení formální zaměstnanosti a následně i daňových příjmů.

V tomto tématu navíc Sánchez našel nezanedbatelného spojence. Při červnové návštěvě Španělska se totiž papež Lev XIV. setkal s několika migranty a lidskoprávními organizacemi a také navštívil přístav Arguineguín na ostrově Gran Canaria, kde ústí jedna z migračních tras do Evropy. To vše v době, kdy počet mladých Španělů hlásících se ke katolické církvi na rozdíl od starších generací roste.

Přes politizaci mnoha aspektů španělského veřejného života tak zůstává tamní společnost jednou z nejotevřenějších na světě, země navíc díky migraci zpomalila demografický pokles a v posledních letech ekonomicky roste. Jestli se ale i díky tomu podaří Sánchezovi za rok znovu zvrátit nepříznivý trend se ale zatím odvažuje odhadovat jen málokdo.