Před dvěma týdny se organizace Tady a teď stala obětí kybernetického podvodu. Útočníci vydávající se za policisty a bankéře přesvědčili zaměstnankyni k převodu více než pěti milionů korun na údajně bezpečné účty. Přestože občanské organizace ze sociální oblasti dlouhodobě bojují o pozornost médii, o takové mediální pokrytí, kterého se dostalo plzeňské organizaci poskytující sociální a vzdělávací služby lidem na okraji společnosti, by nestál asi nikdo. Naopak, řadě lidí nejen z občanského sektoru se dost možná ulevilo, že nejsou na místě okradených.

Proč? Dobročinné organizace jsou častým cílem digitálních útoků a k úniku citlivých informací, dat nebo peněz může dojít snadno. Úroveň digitalizace českých občanských organizací je totiž značně nízká, a to i na té nejzákladnější úrovni. Práce na soukromých počítačích, využívání free verzí úložišť, které mají nižší úroveň zabezpečení, nebo absence e-mailů na vlastní doméně nejsou ničím výjimečným.

Vzhledem k technologickým inovacím a čím dál sofistikovanějším podvodům je stále těžší kyberútoky odhalit. Přesto podle průzkumu Digivia a Nadace OSF z roku 2023, který analyzoval úroveň digitalizace českého občanského sektoru, má pouze 26 procent organizací sepsaná bezpečnostní pravidla, Jen 32 procent školí v této oblasti uživatelky a uživatele svých systémů a 13 procent přiznalo, že možnost úniku dat vůbec neřeší. Na nedostatečné zabezpečení a vybavení mnohých občanských organizací v oblasti kyberbezpečnosti a zranitelnost plynoucí ze slabé digitalizace upozorňuje i Zpráva o stavu demokracie za rok 2024 vydávaná Sítí k ochraně demokracie.

Pokud má z kauzy a z pozornosti, kterou k sobě přitáhla, vzejít něco dobrého, doufejme, že to bude právě toto ponaučení: občanské organizace by měly začít systematicky řešit svoji digitální bezpečnost nebo obecněji digitalizaci se vším všudy. IT zabezpečení není jediná oblast, ve které velká část občanského sektoru zaspala. Přestože pandemie covidu-19 donutila část organizací přejít do cloudu a začít víc řešit některé procesy, k hlubší změně myšlení v mnoha z nich nedošlo.

Podle zmíněného průzkumu v občanském sektoru chybí manažerské digitální kompetence, pětina zapojených subjektů nedisponuje žádným společným úložištěm, a to ani fyzickým, ani cloudovým. Riziko pro organizace představuje i nezabezpečená interní komunikace. Většina občanských organizací používá k interní komunikaci otevřené chatovací platformy jako WhatsApp nebo Messenger.

Digitalizace přitom už dávno není jen něco navíc, „když zbudou čas a peníze“. Zavedení potřebných procesů a nástrojů totiž ve výsledku čas i peníze šetří a občanský sektor činí odolnějším. Jde ale také o základním přenastavení organizační kultury. Občanské organizace totiž nemusí přijít jen o data nebo finance — v sázce je i důvěra dárců a podporujících. Organizace, které neprošly digitální transformací, budou jen těžko efektivně dosahovat kýžených výsledků.

Podpora zdola

Občanské organizace nejsou ale jediné, kdo musí v otázce prostředků a digitalizace přenastavit způsob myšlení. Většina organizací zapojených do zmiňovaného průzkumu uvedla, že největší překážkou rozvoje digitalizace je pro ně nedostatek financí a personálních kapacit.

Radka Bystřická, expertka na digitalizaci občanského sektoru a ředitelka organizace Digivia, upozorňuje na neefektivní nastavení grantů a dotací. Mezi časté příjemce patří právě poskytovatelé sociálních služeb. Podle Radky Bystřické je problémem časová omezenost příspěvků, která neumožňuje strategické plánování, mezi které patří i to digitální. Dalším problémem jsou poměrně přísná pravidla, která určují, na co mohou být prostředky z dotace nebo grantu využity. Nákup technologií nebo technická podpora mezi ně často nepatří.

Kromě slabého místa nicméně kauza nasvítila i jednu důležitou vlastnost organizací občanské společnosti a lidí, kteří je podporují. Sbírku na záchranu Tady a teď podpořily téměř dva tisíce lidí a je velmi pravděpodobné, že se částku podaří vysbírat. Už teď je vybrána víc než polovina ukradeného obnosu a do konce výzvy zbývá ještě dost času.

Tento typ podpory není v České republice neobvyklý jev. Dárcovství je u nás na vzestupu a v časech krize to platí dvojnásob. Podpora organizace Tady a teď ukazuje, jak důležité je pro občanské organizace mít kolem sebe vybudovanou komunitu lidí, kteří budou ochotní se za ně nebo jejich téma postavit. A přestože v hlavách některých může hlodat myšlenka: „Vždyť si za to můžou sami“, nakonec všichni víme, že o peníze není ochuzená primárně organizace, nýbrž lidé, kterým pomáhá — rodiny ohrožené ztrátou bydlení, děti ze sociálně vyloučených lokalit, dospívající bez zázemí i lidi bez domova.

Výzvu k zapojení sdílejí další dobročinné organizace, protože je ve výsledku jedno, jestli působí v oblasti sociální práce, kultury, nebo životního prostředí. Solidarita je a měla by být univerzální, protože jedině jednotný a spolupracující (a digitalizovaný) občanský sektor bude dostatečně odolný, aby čelil aktuálním nástrahám. Schopnost táhnout za jeden provaz a vzájemně si krýt záda v časech krize, ať už jakékoliv, se v následujících letech bude hodit.