Po pátečním pokusu vyklidit Autonomní sociální centrum Klinika se dalo očekávat, že se něco podobného bude ještě několikrát opakovat. Ta chvíle nastala včera, kdy Prahou začaly jezdit houkající antony směr Žižkov.

Policejní těžkooděnci se shromáždili před hlavním vchodem a kolem domu byla červenobílá páska. Přesto se ještě několika lidem podařilo do budovy Kliniky dostat.

Rozhodli jsme se bránit Kliniku za použití velkých betonových sudů. Každý z nich vážil 400 kilogramů a připoutat se k nim znamená strčit ruce do betonového tunelu a přicvaknout se železným náramkem k tyčce uvnitř. Naštěstí jsme měli dostatek času zaujmout pozice, připnout se a připravit na blokádu.

Nevěděli jsme, jak dlouho tam zůstaneme, ale počítali jsme s tím, že to bude mnoho hodin, možná i dní. Oknem na ulici jsme viděli přijíždět další a další policejní antony a desítky těžkooděnců. Mnoho z nich obsadilo zahradu, takže do budovy už se další lidé nedostali.

Seshora slyšíme křik a hluk rozbíjejících se věcí a nábytku. Došlo nám, že se už do Kliniky probourali policisté a prohledávají první patro. Slyšíme jejich kroky a praskání nábytku, který cestou k nám ničí. Seshora ze schodů dokonce letí pár věcí a židle.

Ve chvíli, kdy další policejní těžkooděnci přicházejí k hlavním dveřím s páčidlem, aby násilím otevřeli hlavní dveře Kliniky, lidé uvnitř je raději sami otevírají.

Když konečně obě skupiny policistů přijdou k nám, zjistí, že nehodláme Kliniku opustit. Pod záminkou ohlášení bomby nám oznamují, že musíme odejít a oni nás odsud musí dostat, neboť je to jejich povinnost. Slušně jim vysvětlujeme, že jsme připoutaní k betonovým sudům, se kterými nemohou hýbat. Upozorňujeme na možné ohrožení našeho zdraví, když se budou nekvalifikovaně snažit nás ze sudů dostat.

Naše rozhodnutí je zde zůstat, neboť nahlášení bomby považujeme za záminku k vyklizení Kliniky a zničení jedinečného prostoru, kde díky iniciativě nejrůznějších lidí probíhají smysluplné projekty, přednášky, workshopy a komunitní aktivity. Je to prostor, který poskytuje pomoc lidem v nouzi, místo pro setkávání a diskuzi mezi spektrem lidí různých názorů. Místo, které není vázáno striktní hierarchií, ale každý se může do dění zapojit a ukázat, že to tak může fungovat. Rozhodně lepší využití než před rokem a půl, kdy byla budova zdevastovaná, plná odpadků a exkrementů.