Na Westbahnhof se ve tři hodiny odpoledne nachází jen málo demonstrantů, a to i přes to, že je to čas oficiálního začátku demonstrace. Za deset minut se však už na náměstí nedá hnout. Transparentů je tu nepřeberné množství od ručně kreslených přes komerčně vytištěné, od černobílých přes barevné. A  sloganů zesměšňujících či odmítajících Boloňský proces ještě více. Čekají na první projevy z korby přistaveného náklaďáku.

Organizátoři vítají účastníky německy a anglicky. Po stanoviscích organizátorů a informacích o průběhu protestu, prokládaných skandování hesel, přicházejí na řadu řečníci. Italský je z Bologny. Mluví o tom, že dnes je jeho město symbolem útoků na práva studentů a zaměstnanců univerzit.

Přichází Francouz, patří k Nouveau Parti Anticapitaliste. Nejde podle něj jen o to zastavit nastoupenou cestu „reforem“, ale zasadit se o to, aby vzdělání bylo bezplatné pro všechny, i pro studenty mimo EU, aby imigranti, pracující jako servisní personál na univerzitách, měli stejná práva a stejnou pracovněprávní ochranu jako ostatní. Jeho prověs se setkává s nadšeným potleskem a skandováním „Hoch die internationale Solidarität“.