„Budu jen čekat a věřit, nevím, kam jinam jít,“ opakuje většina lidí z tábora Idomeni na řecko-makedonské hranici v odpovědi na otázku, co mají dále v plánu. Podle posledních údajů řecké vlády zde táboří 11 370 uprchlíků. Z nich jsou přibližně čtyři tisíce děti.

Humanitární organizace i policie vybízejí tábořící uprchlíky k přesunu do oficiálních zařízení spravovaných řeckou armádou, převážná část z nich to ale stále odmítá. Možnost doposud využilo na sedm set lidí.

Vášní a konfliktů na místě aktuálně v porovnání s minulými dny trochu ubylo, je však otázkou, na jak dlouho. Uprchlíci již desátý den blokují koleje vedoucí z Řecka do Makedonie — na místě mají postavené stany, někteří z nich demonstrují.

Po pondělních protestech většina přítomných železnici vyklidila a policie se následně během noci z pondělí na úterý pokusila průchod — dvanáct dní uzavřený a přehrazený ostnatým drátem — zprůjezdnit. Na místě je však ihned vystřídala nová skupina lidí a protesty během úterního dne ještě zesílily.

V samém táboře i v médiích kolují neověřené informace, že některé z protestů vyvolávají zahraniční aktivisté, kteří požadují otevření hranic. Ostatní dobrovolníci spravující tábor takové počínání kritizují. Shodují se totiž na tom, že požadovat otevření hranice konfrontačně je nejen zbytečné, ale pro uprchlíky především nebezpečné.

Podle některých dobrovolníků se aktivisté protestů účastní, to ale ovšem nutně neznamená, že by uprchlíky aktivně mobilizovali či manipulovali. V táboře ovšem stále kolují zvěsti, že se hranice otevřou. Lidé v to doufají a mnohdy vyjadřují dokonce překvapení nad tím, co považují místní i zahraniční novináři a dobrovolníci za jisté: že do Makedonie neprojdou.

Uzávěra až do ledna a provozní záležitosti

Šance na otevření hranic se nyní ještě více snížila, neboť makedonský parlament v pondělí schválil prodloužení stavu ohrožení státu na jižních a severních hranicích do konce roku 2016. Původně měl trvat do 15. června. Hranice jak se Srbskem, tak s Řeckem mají být uzavřeny až do příštího ledna.

Oficiální dobrovolnické iniciativy včetně UNHCR proto uprchlíky přesvědčují, aby Idomeni opustili, přesunuli se do oficiálních táborů a zažádali o azyl v Řecku. Podle dobrovolníků je to první krok k tomu, aby mohli být někteří následně přesunuti do jiných zemí nebo se setkat se svými rodinnými příslušníky, kteří již v západní Evropě žijí. Především se ale obávají, že ti, kteří si to mohou ještě dovolit, zvolí nebezpečnou cestu s pašeráky.

Řecká vláda v reakci na šíření nepravdivých informací o možném průchodu před hranice v táboře instalovala amplion, z něhož pravidelně hlásí informace v arabštině. Veřejnoprávní televize ERT1 tak činí po každém večerním zpravodajství.

Na místě v současné době působí na 230 dobrovolníků z různých zemí. Počet však může být ještě vyšší, protože někteří pomáhají na vlastní pěst.

Tábor Idomeni spravují Lekáři bez Hranic, UNHCR a další organizace. Každá dobrovolnická iniciativa má možnost vymyslet vlastní projekt či způsob pomoci a ten po domluvě v táboře realizovat. Na místě je tak například několik center pro děti různého věku.

Dobrovolníci s dětmi hrají hry, malují si či skáčou na trampolíně, starší se potom baví fotbalem. Další stovky lidí táboří v okolí hranic — podél dálnice či u opuštěných benzinových pump. Jeden z nich shrnul smýšlení všech: „Chtěli jsme klid a mír, ale Evropa nás zklamala.“

Zpráva o aktuální situaci v Idomeni doprovázená fotogalerií je první ze seriálu textů, které na místě připravuje redaktorka DR Gaby Khazalová spolu s fotografem Ondřejem Mazurou.