Poriadna práca verzus luxus myslenia: odpoveď bývalej spolužiačky
Slávka FerenčuhováV reakci na sloupek Ivoše Bystřičana „Sexy vzdělání z Brna“ poukazuje Slávka Ferenčuhová na některé jeho sporné body a obhajuje brněnskou sociologii.
Na kritický článok Iva Bystřičana o brnianskej sociológii ma upozornil kamarát. Že či som to už čítala. Podľa všetkého som bola — tri dni po zverejnení — jedna z posledných, ktorých text bývalého absolventa v nasledujúcich chvíľach poriadne vyprovokoval. Tú provokáciu na ňom veľmi oceňujem. Zároveň ma však jeho obsah prekvapil. Nie ani tak popisom „problému“, ktorý predkladá, ako skôr jeho implicitne a z trochu paradoxnej pozície navrhovaným riešením. V ňom totiž vidím ohrozenie toho hlavného, čím sociológia podľa mňa môže prispievať, a to jej roly ostrovčeka pozitívnej deviácie, kde je v poriadku tráviť čas tým, že sa pýtame, prečo žijeme tak, ako žijeme, a či by to vlastne nemohlo byť celé trochu inak.
Než vysvetlím prečo, musím upozorniť na jedno: v tejto reakcii nechcem hovoriť za nikoho, len za seba. Text odráža môj osobný a chvíľami dosť idealistický pohľad na to, k čomu by mohlo viesť štúdium sociológie. Hádam to ale nebude vadiť.
Poďme sa na úvod pozrieť, aké tvrdenia sa dajú vyčítať z článku Iva Bystřičana: Hospodářské noviny, ktoré v čísle z 15. 2. 2010 uverejnili výsledky porovnania českých univerzít a ich jednotlivých študijných odborov a sociológiu na FSS MU predstavili ako jasného víťaza vo svojej kategórii, vychvaľujú brniansku sociológiu neprávom. Podľa Iva Bystřičana je sociológia na FSS MU nehodná víťazstva, pretože podporuje „záhaľčivú triedu“, nepraktické vzdelanie a je určená (a vychádza v ústrety) zbohatlíckym deťom, ktorých rodičia podporujú v tom, aby sa na vysokej škole do sýtosti zabavili. Tento prístup znevýhodňuje „obyčajného“, alebo inak — „praktického“ človeka, uchádzača či uchádzačku, ktorá od školy požaduje prípravu na „fach“. Toto tvrdenie pritom Bystřičan vyvodzuje z pohľadu na jednosemestrálnu ponuku kurzov v magisterskom štúdiu sociológie, kde podľa neho chýba vzdelávanie v metódach a učenie sa „výskumu“. Sociológiu v Brne obviňuje nielen zo snahy stať sa čo najviac „sexy“, prilákať zábavy chtivú mládež, ale tiež z uzavretia v slepote obyvateľov „vzdušných zámkov teórie“, pohŕdajúcich „špinavým“ výskumom (štatistikou, výskumnými metódami a analýzou dát).
Spôsob, akým postrehy prezentuje, ho predstavuje ako zmieneného „praktického“ obyčajného človeka, ktorý sám školu absolvoval, avšak v lepších časoch, kedy ho výučba pripravila na „remeslo“. Ako starší muž s touto skúsenosťou sa preto najprv diví svojej mladšej — ešte študujúcej a, uznajme, dosť detinsky vykreslenej — priateľke, ktorá pozoruje nesúlad medzi vlastnými očakávaniami posilňovanými obrazom školy v HN a aktuálnou ponukou kurzov. Nakoniec jej však dá za pravdu, len čo overí, že jej sťažnosti nie sú len obvyklým „ženským“ a „študentským“ reptaním, ale hlasom podobne praktického človeka, akým je on sám.
S tromi postrehmi uvedenými v článku sa dá súhlasiť:
Jeho cílem je naopak dát najevo přesvědčení, že i cvičení a výuka výzkumných dovedností je pro studenty klíčová. Při psaní jsem nevycházel pouze z jednosemestrální nabídky kurzů na FSS, vycházel jsem z nabídky dvouleté. Dá se přít, kolik kurzů týkajících se metodologie, metod a analýzy, ať už kvanti- či kvalitativní je málo a kolik je dost. Mně současný stav přijde nedostatečný s ohledem na ty, kdo by se chtěli výzkumu věnovat či se uplatnit mimo akademickou sféru.
To však neznamená, a taky to v článku netvrdím, že by se tak mělo dít na úkor teorie. Jistěže nemělo, protože pokud by se kladl důraz pouze na řemeslo, došlo by k vyprázdnění oboru a ztráta jeho hlavní devizy v podobě pěstování kritického myšlení. Pro obor samotný mi ale přijde důležité, aby obě roviny sociologie – teoretická a empirická – šly i ve výuce ruku v ruce.
Poněkud razantně a přehnaně v sloupku označuji výuku, v níž podle mého názoru začala převažovat teorie a empirie se stala chudou příbuznou, za neužitečnou. Tomu tak jistě není a jistě to mnoha studentům vyhovuje, přičemž nabyté znalosti budou umět využít. Ze svého pohledu však vnímám deficit, který taková výuka obsahuje v případě těch, kdo v následném profesním životě chtějí sociologickou znalost konkrétně aplikovat mimo akademickou sféru.
Myslím si proto, že nabídka předmětů sociologie má obsahovat oboje a vnímat je jako rovnocenné. Sám mám zkušenost z neziskového sektoru, z organizace, v níž jsem pracoval. Sociologové jsou v ní potřeba a organizace má značný problém je najít, byť se tam mladí sociologové hlásí i z Brna. Nejsou kandidáti, kteří by zároveň uměli slušně psát, byli schopní rychle proniknout do specifické problematiky a praktikovat empirický výzkum. To mně osobně přijde alarmující.
Vůbec však neapeluji na to, aby obor sociologie vychovával pro konkrétní pracovní místa. Mezi humanitními obory to jaksi není možné, pozice "sociolog" v drtivé většině organizací a firem neexistuje, požadavky firem nemohou určovat styl a náplň výuky. Metody výzkumu a analýza dat však nejsou nějakou primitivní a dočasnou záležitostí – lze je využít univerzálně a student, který se na ně při studiu orientoval a bylo mu to umožněno, je využije ve všech potenciálních sférách uplatnění.