Před týdnem jsem zde tepal Jiřího Paroubka za líbivé poolympijské klanění se sportu. V dalších dnech tato forma lovu hlasů voličů ještě zesílila. Všimněme si přitom onoho mužského rodu — sportovní nadšení politiků pochválí častěji volič než volička. Tu by možná spíše uspokojil zápal mocných pro kulturu a její aktéry.

Mirek Topolánek však vytasil trumf silnějšího kalibru. A opět zacílil převážně na mužskou část voličstva. Neohroženě se postavil šikaně českých řidičů v Německu. K aktivitě vyzval vládu, osobně pak loboval za nápravu u bavorského expremiéra Becksteina. Naši řidiči se prý například setkali s tím, že na pokyn německé policejní hlídky museli kvůli testu na drogy přímo u silnice močit do kelímku. Na denním pořádku jsou důkladné prohlídky aut.

Jistě, je to nepříjemné. Němečtí policisté bývají striktní, přísní, nekompromisní a plně využívají svých kompetencí. Jsou to jiní sekáči, ti se nezakecají, řečeno s Cimrmanem. Natož aby se nechali podmáznout. Na to ještě nejsou tuzemští motoristé — často tolik arogantní k sobě samým a k chodcům dvojnásob — zvyklí. Poláci či Rakušané snášejí německé zvyky statečněji.