Potenciálně výbušné, velice znepokojující, překvapivě příkré. Těmito slovy hodnotí britští komentátoři čerstvě zveřejněné závěry transparentního vyšetřování smrti Alexandra Litviněnka, někdejšího zaměstnance sovětské KGB, a poté ruské FSB, který v roce 1998 obvinil nadřízené z porušování zákonů a osnování vraždy exilového oligarchy Borise Berezovského, v roce 2000 utekl do Británie a v roce 2006 byl v Londýně právě dle aktuálního potvrzení zavražděn dvěma jinými exzaměstnanci KGB: Dmitrijem Kovtunem a Andrejem Lugovojem.

Transparentní vyšetřování proběhlo do značné míry díky vytrvalosti Litviněnkovy vdovy Mariny, protože britským úřadům se do zveřejňování detailů diplomaticky choulostivé kauzy moc nechtělo, a bylo skutečně rozsáhlé: britští pověřenci sestavili konečnou verzi události z výpovědí dvaašedesáti svědků, stohů zpráv tajných služeb a po konzultaci s řadou odborníků na radioaktivní záření — Litviněnko byl totiž usmrcen dávkou Polonia 210, kterým Kovtun a Lugovoj kontaminovali před schůzkou s Litviněnkem konvičku s čajem.

↗

Při pohledu z České republiky ovšem na závěrech zas nic tak překvapivého není. Každý z pozorovatelů mimo okrajová média, který se zabývá Ruskem, věděl, že Litviněnko nezemřel jenom tak, a věděl rovněž, že čin spáchala zmíněná dvojice, pravděpodobně ne ze své iniciativy.