V posledních dnech se o českém fotbale hovoří v souvislosti se dvěma událostmi. Rozlosování týmů do šesti skupin, které se utkají v létě na evropském šampionátu, mediálně vytlačilo událost druhou, jíž je oficiální návrat Ivana Horníka do nejvyššího patra fotbalu.

Opravdu, dnes se píše o síle fotbalového Španělska, Chorvatska a Turecka, našich červnových soupeřů. Média ukazují luxusní hotel, kde budou hráči bydlet, stadiony, kam se dostane pár tisíc Čechů, spekuluje se o tom, čím nás trenér Pavel Vrba může překvapit. A jestli třeba nastoupí Tomáš Rosický či Milan Baroš. Zda máme nejsilnější skupinu nebo jsou na tom hůře Slováci, které čeká Anglie a Rusko.

Nás by však ještě na chvíli mohl zajímat Ivan Horník, funkcionář, který dostal podmínku, 900 tisíc korun pokuty a zákaz působit ve fotbale deset let. Protože mu byl trest snížen na polovinu, od roku 2012 působil jako manažer v nižších fotbalových soutěžích.

Vrátit se do první ligy chtěl již před půl rokem, ale po protestech fanoušků Slavie, kam mířil, nakonec nenastoupil. „Kategoricky odmítáme jakékoli angažmá Ivana Horníka. Bylo by to pošpinění jména Slavie, její bohaté minulosti a už navždy by to byla kaňka v naší historii. S Ivanem Horníkem bychom se dostali až na úplné morální dno,“ psalo se v prohlášení fanoušků. Nutno podotknout, že zaměstnání Horníkovi domlouval někdejší ministr za ODS Aleš Řebíček. Což už samo o sobě muselo být pro Slávisty dostatečným trestem.

Co se po půl roce změnilo, že se Ivan Horník stává bafuňářem Jablonce, kde je majitelem fotbalového týmu Miroslav Pelta, mj. předseda fotbalové asociace? A je to vůbec událost, která by nás měla zajímat?

Zcela jistě ano. S nadsázkou to zhodnotil Petr Čtvrtníček, autor dramatizace policejních odposlechů, při níž jsme se dozvěděli, jak se o korupci ve fotbale hovoří: „Ivan fotbal umí, Mirek má munici, tam je to pořešený.“

Ivan Horník byl nejviditelnější postavou české fotbalové korupce, nikoliv však jedinou. Stal se symbolem těchto praktik, nikoliv hlavním viníkem. Rozdíl mezi Jablonce a Slavií Praha je značný, na severu Čech zajímá fotbal pár stovek lidí, možná tisíc lidí. Ale to na celém příběhu není to nejdůležitější.

Do první ligy totiž Ivana Horníka uvádí Miroslav Pelta, který proslul výrokem „všechno bylo cinklý“. Tehdy v telefonu mluvil právě k Horníkovi: „Ty vole, já bych mu (Kotrbovi — trenér Sparty) nejradši řekl: ty č...ku, tys přišel do Sparty, měli jsme náskok, vole, na jaře jsme se klepali, vole, všechno bylo cinklý, vole, jinak byl konec, nevyhráli jste ani jedinej zápas, ani s Hradcem to nešlo. Jo, tragédie, ostuda, blamáž, ty vole, čempions lík (Champions League, česky Liga mistrů), kvalifikace. Tak si na to vzpomeň, jak jsme postoupili, ty č...ku.“ Sám říká, že si tento výrok již tvrdě odpracoval. Možná.

Po největší korupční aféře, od níž uplynulo deset let, se pravděpodobně fotbalové prostředí příliš nezměnilo. Čas od času se objeví aféra, píše se o praktikách Romana Berbra, místopředsedy fotbalové asociace, který zákulisně fotbal ovládá, diskutuje se o podezřelých výkonech rozhodčích, za korupci ve fotbale odsouzený Ivo Valenta se stal senátorem.

Na druhé straně nelze říci, že by se fotbalové prostředí neprofesionalizovalo. Miroslav Pelta rozhodně pracovitý je, působí však v systému, který není příliš otevřený. Na fotbal se chodí spíše kvůli přátelům než kvůli hře samotné. Koneckonců nejlukrativnější zápasy nakoupila soukromá stanice O2, takže jej skoro nikdo nesleduje ani v televizi.

Několikrát jsem psal o podobnostech mezi politikou a fotbalem. Paralely jsou naprosto zjevné. Nebude-li politika otevřena a důvěryhodná, nemůže tomu být ani ve fotbale. V tomto směru není návrat potrestaného Ivana Horníka nijak překvapivý, do našeho fotbalového prostředí se vším dobrým i špatným jednoduše patří.