V České republice se Mezinárodní den žen vrátil do kalendáře jako „významný den" v roce 2004. Předtím byl od listopadu 1989 opomíjen, neboť byl považován za svátek zprofanovaný komunistickou minulostí.

Z dob předchozího režimu si skutečně neodnesl příliš dobrou pověst. Ostatně namísto žen jej slavili spíše straničtí pohlaváři. Letos se slaví posté a vrací se ke kořenům, a to i u nás, kde po dlouhé době opět vyvolává politické diskuse.

MDŽ přestává vydávat za zprofanovaný levicový svátek už i česká pravice; v Týdnu sice napsal Ivan Motýl: „Ke staronovým oslavám v režii KSČ se začali přidávat sociální demokraté a nyní i kdejaká radnice, hostinec či třeba zoologická zahrada v Děčíně."

Mladá fronta Dnes ale dala prostor socioložce Lucii Jarkovské, která ve střízlivém textu shrnuje dnešní smysl MDŽ takto: „Mezinárodní den žen do starého železa rozhodně nepatří. Připomíná nejen pohnutou historii boje za ženská práva, ale i specifické problémy dnešních žen u nás i ve světě. Poskytuje také stále ne zcela samozřejmý prostor pro hlasy žen vyjadřující se k mnoha společenským problémům."

K článku připojená glosa dokonce bere MDŽ radikálně v ochranu před Dnem matek a připomíná, jak byl tento svátek v oblibě u fašistů a nacistů. „Mussolini kupříkladu prohlásil, že teprve být matkou znamená být skutečnou ženou a těhotenství pro ženu je totéž jako válka pro muže. Tato nepříjemnost byla milosrdně pozapomenuta," připomíná dnešní MfD.

Česká ženská lobby v této souvislosti upozorňuje, že Mezinárodní den žen není svátkem dárků, květin či symbolických poct, nýbrž především dnem politického aktivismu žen a dnem boje za jejich práva.

Tento akcent chtějí zdůraznit při pořádání Týdne akcí ke 100. výročí Mezinárodního dne žen 8. — 12.března 2010. „MDŽ je historicky vzato dnem politického aktivismu,“ zdůrazňuje Lenka Vrbová, koordinátorka celé akce.

Zpravodaský web ČT24 dokonce svou zprávu opírá o argumentaci České ženské lobby.  Ta upozorňuje, že MDŽ se neoslavuje jako svátek jakéhosi pravého ženství, nýbrž jako touha po svobodě a rovnosti různých žen na celém světě a jako ochota za tuto svobodu bojovat.

Lenka Vrbová v rozhovoru pro Deník Referendum MDŽ definovala takto: „Má být den, kdy lidé na nejrůznějších místech světa slaví, diskutují a demonstrují." Konají se konference, pochody, společné diskusní obědy, festivaly či dobročinné akce. „Chceme si připomenout bohatou historii tohoto dne, ale také upozornit na současné postavení žen a mužů,“ uzavírá Lenka Vrbová.

Historický kontext

Samotné uznání MDŽ je výsledkem procesu, který započalo feministické hnutí za rovnoprávnost žen na konci 18. a počátkem 19. století. V rozvoji feminismu druhé poloviny 19. století se odrazily historické události, zejména americká revoluce a její Deklarace nezávislosti.

Mezi tehdejší významné myslitele zaobírající se ženskou otázkou patří například liberální filozof John Stuart Mill. Ten předložil v roce 1866 parlamentu návrh na uzákonění volebního práva žen a v roce 1869 publikoval zásadní text s názvem Poddanství žen. Kniha analyzuje právní postavení žen v tehdejší Anglii a jejich podřízenou roli vyplývající z tradice. Bez zajímavosti není, že knihu do češtiny přeložila manželka Tomáše Masaryka Charlotta.

Zásadním požadavkem prvních ženských hnutí bylo volební právo pro ženy. Prvním státem, kde získaly ženy volební právo, byl v roce 1893 Nový Zéland, následován v roce 1902 Austrálií. Evropským průkopníkem a třetím státem na světě v uznání volebního práva žen pak bylo roku 1906 Finsko.

Do konce první světové války jeho příkladu následovala bezmála dvacítka zemí, včetně Velké Británie (1918). V Československu získaly ženy volební právo v roce 1919 současně s muži. Do Ústavy USA bylo volební právo žen zakotveno v roce 1920, předtím ho však měly ženy v některých státech Unie.

V islámském světě se první zemí, která přiznala ženám právo volit, stalo Turecko v roce 1930. Předstihlo tak i mnohé evropské země, včetně Francie (1944), nejstarší republiky světa San Marina (1960) nebo Lichtenštejnska (1984).

Poslední politická bašta mužů v Evropě padla až v roce 1990, kdy soud v Lausanne nařídil švýcarskému kantonu Appenzell-Innerrhoden uznat volební právo žen, jež jim tam bylo v místních volbách do té doby upíráno, ačkoliv Švýcarsko toto právo uznalo v roce 1971.

Historie oslav MDŽ

Geneze samotného Mezinárodního dne žen začíná v roce 1907. Na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu tu artikulovala rakouská delegátka ideu, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo.

V následujícím roce se konala stávka švadlen, jejichž patnáctitisícový průvod New Yorkem požadoval zkrácení pracovní doby, lepší platové podmínky, rovné volební právo a ukončení zaměstnávání dětí. Heslem stávky bylo „chléb a růže", kde chléb symbolizoval ekonomické jistoty a růže lepší kvalitu života.

A konečně na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu roku 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku. Návrh byl přijat a delegátky se shodly na ustavení MDŽ na počest hnutí za ženská práva. Datum 8. března se nicméně ustálilo až po 1. světové válce, a to díky protestům žen v Petrohradě.

Týden po Velké únorové demonstraci tu v roce 1917 — kdy v Petrohradě vyšly ženy do ulic pod heslem „chléb a mír"  — byl totiž ruský car donucen abdikovat a prozatímní vláda, krom jiného, schválila i volební právo ruským ženám. Tento historický čtvrtek připadl na 23. únor juliánského kalendáře, což odpovídalo 8. březnu kalendáře gregoriánského. Tím se nakonec Mezinárodní den žen ustálil právě na tomto datu.

Další informace:

ČT 24 MDŽ se vrací ke svým americkým kořenům

Týden Ženy slaví MDŽ. MDŽ slaví sto let

MF Dnes 1+99 ROKŮ MDŽ

MF Dnes Lucie Jarkovská: Den k zatracení?