Feministické hnutí má delší tradici než jedno století, jeho historie sahá minimálně k období Velké francouzské revoluce a Deklaraci práv ženy a občanky od Olympe de Gouges či k Obhajobě ženských práv od Mary Wollstonecraft. Ve dvacátém století ovšem v průmyslových zemích zesílily protesty žen a hlasy volající po rovném volebním právu pro ženy, právu žen na vzdělání či právu na majetek, důstojné pracovní podmínky a spravedlivou mzdu. Výrazný impulz pro ustavení Mezinárodního dne žen (MDŽ) můžeme spatřit již v roce 1908, kdy v New Yorku proběhl velký pochod žen s požadavky na zlepšení pracovních podmínek a rovné volební právo. V roce 1910 na Mezinárodní konferenci žen v Kodani se pak delegátky shodly na ustavení MDŽ pro podporu hnutí za ženská práva. Datum 8. března bylo pak vybráno jako připomenutí protestu žen proti válce a bídě v Petrohradě v roce 1917. V roce 1975 byl následně 8. březen oficiálně vyhlášen Mezinárodním dnem žen Organizací spojených národů.

Mezinárodní den žen zůstává i dnes připomínkou stále relevantního boje za rovné společenské postavení žen a mužů a genderovou spravedlnost. I když byla v uplynulém století zavedena zejména v legislativní oblasti řada pozitivních změn — volební právo pro ženy, rovná práva v manželství, zakotvení reprodukčních práv, právní postihy domácího násilí a legislativní zákaz diskriminace na základě pohlaví — prosazování těchto práv v praxi je v současnosti stále nedostatečné. V rozvinutých zemích zůstává problematickou oblast vlivu na rozhodování a vyloučení žen z mocenských pozic, stejně jako institucionalizované násilí na ženách, genderově motivované obtěžování, rovná práva pro lesby a gaye a stereotypní genderové vzorce.

Tyto problémy nepochybně neztratily nic na své aktuálnosti, nicméně v éře prohlubujících se sociálních konfliktů by neměly zastínit problémy marginalizovaných skupin žen a cizinek v těchto průmyslových zemích a žen z rozvojových zemí, jejichž podřízené postavení je násobeno globálními ekonomickými nerovnostmi a válečnými konflikty. Jak v rozvojových, tak v rozvinutých zemích totiž platí, že skupina žen, které mohou využít dosažených pozitivních změn v oblasti genderové rovnosti, zůstává minoritou. V této souvislosti je příznačné, že sté výročí MDŽ se v Evropě kryje s Evropským rokem proti chudobě a sociálnímu vyloučení, neboť ženy tvoří v globálním měřítku většinu chudých.

Úsporná ekonomická opatření v reakci na ekonomickou krizi vedou v rozvinutých zemích k významnému odbourávání systému sociálního zajištění, což v souvislosti s rostoucí nezaměstnaností ve společnosti vytváří hluboké sociální propasti a zvyšuje počty sociálně vyloučených a lidí žijících v chudobě. V rozvojových zemích, kde se vyrábí většina spotřebního zboží pro západní trhy, ekonomická krize zapříčiňuje další zhoršování již tak hlubokých sociálních nerovností a chudoby. V mnoha ohledech tato situace dopadá naléhavěji na ženy, které tvoří většinu zaměstnankyň v mnoha stagnujících odvětvích v exportních zónách volného obchodu. Díky tradiční genderové dělbě práce na ženách často leží také odpovědnost za přežití rodiny. Největší podpora je současně směřována do tradičně mužských odvětví (například automobilový průmysl nebo stavebnictví), zatímco ženy jsou stále více koncentrovány na sekundárním trhu práce, kterého se podpůrná opatření nedotýkají. Ženy pracují také více než muži v krátkodobých a nejistých zaměstnáních a v zaměstnáních na částečný úvazek, která jsou více ohrožena krizí.

Ekonomická krize přinesla i krok zpět v podobě odhlédnutí od sociálních aspektů ekonomického rozvoje. Do popředí se tak znovu dostává jednostranný důraz na zaměstnanost bez ohledu na genderové souvislosti vztahu placené práce a neplacených reprodukčních a pečovatelských činností. Podle zpráv Human Development Report hodnota neplacené domácí práce v průmyslových zemích představuje přinejmenším polovinu HDP a pokrývá více než polovinu privátní spotřeby, v rozvojových zemích často ještě více. Péče a domácí práce jsou nepostradatelné v každé společnosti, ať už materiálně jako činnosti zprostředkující základní zaopatření rodiny a společnosti, či symbolicky jako činnosti, které posilují mezilidské vztahy a solidaritu ve společnosti.

U příležitosti zasedání Komise pro postavení žen OSN v návaznosti na výročí MDŽ vydává mezinárodní lidskoprávní síť organizací Social Watch aktuální výpočty indexu genderové spravedlnosti (Gender Equity Index). Podle tohoto indexu je například celosvětově nejvíce znevýhodněné postavení žen v porovnání s muži v Jemenu — jedné z prioritních zemí české rozvojové pomoci, která se ovšem tomuto problému téměř nevěnuje. Podobně jako v Jemenu je tomu také v Indii a v Pobřeží slonoviny. Čísla indexu dále ukazují, že nejvíce nerovné postavení v porovnání s muži mají celosvětově ženy ve sféře politického vlivu a rozhodování. Nicméně k nejvýraznějšímu zhoršení postavení žen v porovnání s muži co do počtu zemí došlo v uplynulém roce v oblasti socioekonomického postavení. Na této situaci se podepsala současná ekonomická krize, která ale nezpochybnitelně ukázala, že se nejedná o náhodný výkyv, ale o hlubší systémové příčiny feminizace chudoby.

Z uvedených tří komponent je postavení dívek a chlapců nejvyrovnanější v oblasti vzdělávání, nicméně UNESCO upozorňuje, že finanční a ekonomická krize ohrožuje i dosavadní úroveň (ne)naplňování závazku dostupného vzdělávání pro všechny, zejména v nejchudších státech světa (sedmdesát dva milionů dětí stále nemá přístup ke vzdělání), což ve většině případů dopadá hůře na dívky než chlapce. V České republice byl v roce 2009 zaznamenán mírný pokles hodnoty indikátoru, který se drží pod průměrnou evropskou hodnotou, což vypovídá v nejlepším případě o stagnaci, spíše však o postupném zhoršování postavení žen v české společnosti. Inspirativním přístupem k řešení současné krize je postoj lidskoprávní koalice Social Watch, která navrhuje, aby se krize neřešila izolovanou podporou krachujících bank, ale investicemi do lidí zasažených krizí. To znamená, že by se ekonomická opatření měla provádět v návaznosti na naplňování sociálních a ekonomických lidských práv žen a mužů a nikoli naopak.

Genderovým nerovnostem jak u nás, tak celosvětově bude u příležitosti MDŽ věnována pozornost i v České republice. Česká ženská lobby připravuje Týden akcí ke stému výročí MDŽ v Praze  a v Brně. Mezinárodní den žen nyní vstupuje do dalšího období, ve kterém je zapotřebí zejména solidarita s ženami na celém světě, která by mohla naplnit MDŽ aktualizovaným obsahem, který by reagoval na současné globální procesy, potlačování práv žen a zneuznání jejich společenského přispění. V tomto smyslu je MDŽ výzvou nejen pro ženy, ale také pro muže.