Feministické hnutí má delší tradici než jedno století, jeho historie sahá minimálně k období Velké francouzské revoluce a Deklaraci práv ženy a občanky od Olympe de Gouges či k Obhajobě ženských práv od Mary Wollstonecraft. Ve dvacátém století ovšem v průmyslových zemích zesílily protesty žen a hlasy volající po rovném volebním právu pro ženy, právu žen na vzdělání či právu na majetek, důstojné pracovní podmínky a spravedlivou mzdu. Výrazný impulz pro ustavení Mezinárodního dne žen (MDŽ) můžeme spatřit již v roce 1908, kdy v New Yorku proběhl velký pochod žen s požadavky na zlepšení pracovních podmínek a rovné volební právo. V roce 1910 na Mezinárodní konferenci žen v Kodani se pak delegátky shodly na ustavení MDŽ pro podporu hnutí za ženská práva. Datum 8. března bylo pak vybráno jako připomenutí protestu žen proti válce a bídě v Petrohradě v roce 1917. V roce 1975 byl následně 8. březen oficiálně vyhlášen Mezinárodním dnem žen Organizací spojených národů.

Mezinárodní den žen zůstává i dnes připomínkou stále relevantního boje za rovné společenské postavení žen a mužů a genderovou spravedlnost. I když byla v uplynulém století zavedena zejména v legislativní oblasti řada pozitivních změn — volební právo pro ženy, rovná práva v manželství, zakotvení reprodukčních práv, právní postihy domácího násilí a legislativní zákaz diskriminace na základě pohlaví — prosazování těchto práv v praxi je v současnosti stále nedostatečné. V rozvinutých zemích zůstává problematickou oblast vlivu na rozhodování a vyloučení žen z mocenských pozic, stejně jako institucionalizované násilí na ženách, genderově motivované obtěžování, rovná práva pro lesby a gaye a stereotypní genderové vzorce.