Vládní novela zákona o ochraně spotřebitele, která již prošla Poslaneckou sněmovnou a kterou dostanou nyní na stůl senátoři, otevírá nový prostor pro sdílení informací o klientech, kteří získali úvěr nebo o něj třeba jen požádali. Upozorňuje na to spolek Iuridicum Remedium (IuRe).

Může za to poslanecký přílepek, který se týká problematiky úvěrových registrů. „Vágně definované údaje o bonitě nebo důvěryhodnosti klientů mohou být na rozdíl od stávajícího stavu uchovávány i bez souhlasu spotřebitelů a i několik let poté, co jsou vzájemné závazky vyrovnány,“ uvedla organizace v tiskovém prohlášení.

Navíc prý není jasné, jak bude fungovat dohled nad využíváním dat z registrů a zda bude vůbec možné nějak efektivně bránit tomu, aby se registry zneužívaly například za účelem cíleného marketingu na poli nabídky půjček.

Pozměňující návrh, který se skládá pouze ze dvou paragrafů, byť jeden z nich má v rozporu s legislativními zvyklostmi netradičních patnáct odstavců, pochází z dílny poslance Radka Vondráčka a má evidenční číslo 2811. Podle důvodové zprávy je jeho cílem potřeba legislativní úpravy úvěrových registrů a uzákonění možnosti zpracovávat osobní údaje i bez souhlasu spotřebitele.

Konečným účelem registrů má být zlepšení informovanosti věřitelů o dlužnících a tím i ochrana dlužníků před předlužováním. Podle IuRe ale z návrhu není jasné, jak by se tato ochrana měla oproti stávajícímu stavu zlepšit, protože žádné nové povinnosti věřitelů při poskytování úvěrů v návrhu obsaženy nejsou.

„Je otázkou proč by uvedená úprava měla být součástí zákona o ochraně spotřebitele. S ochranou spotřebitele totiž nemá mnoho společného, pouze umožňuje subjektům, které budou na registr napojeny, nadstandardně sdílet informace o svých klientech,“ upozorňuje Jan Vobořil z Iure.

Návrh tak podle něj chrání spíše tyto společnosti před rizikem předlužených klientů, avšak nijak nezapovídá těmto lidem další úvěry dávat. „Navíc návrh počítá s tím, že registr se má vztahovat i na podnikatelské úvěry. Proto jde podle mého názoru o legislativní přílepek, který by spíše patřil do jiného zákona nebo by měl být upraven samostatně,“ dodává.

Iuridicum Remedium vidí jako problém návrhu také oblast ochrany osobních údajů klientů. Klientem podle návrhu není jen ten, kdy uzavřel nějakou smlouvu, ale třeba i ten, kdo o úvěr pouze žádal, osoby, které se zavázaly jako ručitelé, ale i další osoby, jako jsou třeba společníci obchodních společností nebo zákonní zástupci, které o nějaké úvěrové žádosti nemusí mít ani ponětí.

Navíc oproti stávajícímu stavu mají být údaje v některých případech uchovávány i bez souhlasu klienta. Experti z Iure nakonec upozorňují také na vágní vymezení okruhu údajů, které si mají úvěrové společnosti předávat.

Zákon nedává jasnou odpověď, jaké identifikační údaje se budou uchovávat v registrech, ani co se přesně myslí „údaji o bonitě, platební morálce nebo důvěryhodnosti spotřebitelů“, které si mohou mezi sebou jednotlivé úvěrové společnosti prostřednictvím registru předávat.

Nejasný je i jeho vztah k zákonu o ochraně osobních údajů. Některá ustanovení například kontraproduktivně dublují obecnou úpravu v zákoně o ochraně osobních údajů nebo naopak bez jasného důvodu upravují určité povinnosti odlišně.

„Tento návrh považujeme z mnoha důvodů - počínaje způsobem legislativní úpravy až po věcné nedostatky - za nepodařený a z pohledu ochrany osobních údajů potenciálně rizikový. Uvítali bychom proto, aby byla úprava ze strany Senátu v této podobě odmítnuta a rozeběhla se diskuze, zda vůbec je potřeba přijímat nějakou specifickou úpravu pro tyto registry a jak by případně měla vypadat,“ uzavřel Vobořil.