Někteří lidé se rádi sází. Prostě jim to nedá, aby ve všelikých sporech vypálili na svého oponenta „a vsaď se, že nemáš pravdu“. Pikantní je, když se začnou sázet mezi sebou politici a to ještě o svůj vztah k hernímu a sázkařskému průmyslu jako velmi nestandardnímu a veřejně velmi citlivému oboru podnikání. A plácnou si na sázku ne pro normálního občana zrovna malou: deset milionů korun. Tohle prvenství asi nyní patří politické scéně České republiky. Inu jsme země netušených možností.

Že se současný a minulý ministr financí rádi mediálně potýkají, se ví. Média koneckonců milují konflikt, každý dostatečně plamenný spor se dobře prodává. Ministerstvo financí má v kompetenci i regulaci loterií, sázek a kasin. A tak se tito dva navzájem obviňují z nekompetence či rovnou osočují z nekalostí. V tomto případ poslanec Kalousek chytil za slovo vicepremiéra Babiše, který jeho údajné „zločinné rejdy“ dokládal údajným jeho vyšetřováním v kauze podpory státních licencí pro hazard na internetu.

Kauza má samozřejmě právní rovinu. Ústavní činitel by měl vykazovat elementární znalosti práva a tedy vědět, že nikdo nemůže být vyšetřován Policií ČR, pokud nebyl obviněn a nebylo vůči němu zahájeno trestní stíhání. Pokud vám zaklepe na dveře příslušník a poprosí o informaci či vysvětlení, protože cosi prošetřují, tak to není žádné vyšetřování vaší osoby. Takže obecně platí, že bez obvinění nelze vykládat o někom, že ho má v prádle policie za trestný čin. Hraničí to s podpásovou pomluvou. V tomto ohledu má Miroslav Kalousek pravdu, vyšetřován policií opravdu nebyl, Babiš tedy takovou sázku nemůže vyhrát.

↗

Současný a bývalý ministr financí při neformálním rozhovoru před tím, než uzavřou veřejně manifestovanou sázku o obludných deset milionů korun, jejímž předmětem je role obou v machinacích s hazardní lobby. Vítejte v České republice roku 2015. Repro DR

Jiná rovina problému je povaha sázky samotné. Pro Kalouska to žádný hazard nebyl, musel velmi dobře vědět, že takto koncipovanou sázku nemůže prohrát. A tedy že nebude muset začít rozprodávat rodinné nemovitosti, aby sázku uhradil. Ale o peněžitou výhru či prohru tu zřejmě jde až na druhém či dalším místě. Tady vznikla příležitost k zviditelnění a zajímavou mediální bublinu, ve které bude protistrana prezentována jako lživý denunciátor. Otázkou je, co na takto nehorázně traktovaný spor řekne veřejnost.

Kauza sázky dostala další rozměr tím, že se poslanec Kalousek obrátil na renomovanou advokátní kancelář Choděra, aby se zabývala vymáháním výhry. Tím se celá věc může dostat do zdlouhavého civilního řízení. Říká se, že platit sázky je věc cti, soudně je taková výhra asi vymahatelná jen obtížně. Nejde o klasickou výhru z licencovaného herního podnikání, ale o plnění na základě jakéhosi „veřejného příslibu“ dle občanského práva.

Laicky řečeno může takto vzniknout taková právní „patlanice“, že její pofidérní mediální bublina dál poroste. Obě strany se budou snažit tu druhou mediálně přebít. Debaty na téma kdo je zločinec a kdo neplatí čestné dluhy, kdo je pomlouvač a lhář, nebudou brát konce. A tak s mediální bublinou poroste zřejmě i pocit trapnosti.

Ničí osobní čest obhájena nebude, zato obraz politické scény dostane co proto. Ať již bude konečný osud této raritní sázky jakýkoli.