Historie valorizace důchodů v České republice ukazuje na nedokonalost nastavení valorizačního schématu. Problémem se tak stává nízká reálná kupní síla našich důchodů. Starobní důchod nyní pobírá na 1,7 milionu seniorů, a důchodcovské domácnosti se řadí mezi silně sociálně ohrožené skupiny. Nejvíce jsou ohrožené chudobou ženy seniorky a to ze dvou důvodů: prvním je menší ekonomická aktivita (která je základem i pro výpočet důchodu), druhým je vyšší délka dožití a s ní častěji spojený život v jednočlenné důchodcovské domácnosti.

Dlouhodobě se zhoršuje i tzv. „náhradový poměr“, tedy relace mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou: v roce 1989 činil padesát, v roce 2000 už jen pětačtyřicet až dnes se pohybuje na nějakých třiačtyřiceti procentech). Mediánový poměr je poněkud vyšší (53 %); i ten však dosahuje např. ve Francii výrazně vyšší hodnoty (64 %). Mimo Evropu je váha státních penzí menší. Vliv na toto srovnání ale má nastavení daní a rozsah sociálních výhod. Český důchodce tak patří spíše mezi ty chudší.