Historie valorizace důchodů v České republice ukazuje na nedokonalost nastavení valorizačního schématu. Problémem se tak stává nízká reálná kupní síla našich důchodů. Starobní důchod nyní pobírá na 1,7 milionu seniorů, a důchodcovské domácnosti se řadí mezi silně sociálně ohrožené skupiny. Nejvíce jsou ohrožené chudobou ženy seniorky a to ze dvou důvodů: prvním je menší ekonomická aktivita (která je základem i pro výpočet důchodu), druhým je vyšší délka dožití a s ní častěji spojený život v jednočlenné důchodcovské domácnosti.

Dlouhodobě se zhoršuje i tzv. „náhradový poměr“, tedy relace mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou: v roce 1989 činil padesát, v roce 2000 už jen pětačtyřicet až dnes se pohybuje na nějakých třiačtyřiceti procentech). Mediánový poměr je poněkud vyšší (53 %); i ten však dosahuje např. ve Francii výrazně vyšší hodnoty (64 %). Mimo Evropu je váha státních penzí menší. Vliv na toto srovnání ale má nastavení daní a rozsah sociálních výhod. Český důchodce tak patří spíše mezi ty chudší.

Rozhodnutím vlády Petra Nečase ušetřil stát za roky 2013 a 2014 na penzistech více než čtyřicet miliard korun. To ale současně znamenalo propad kupní síly penzí cca o čtyři procenta. Letošní oživení valorizace tento propad kompenzovalo jen částečně — při minimální inflaci vzrostly důchody o 1,8 %. Průměrná penze se nyní pohybuje okolo jedenácti tisíc korun, ale je třeba si uvědomit, že více než pětapadesát procent penzistů nedosahuje ani na tento průměr (mediánový důchod činí pouze deset a půl tisíce korun), a že se životní náklady důchodů liší od společenského průměru. Chudnutí milionu důchodcovských domácností má samozřejmě vliv i na koupěschopnou poptávku obyvatelstva.

Zatím bylo o rok dříve ukončeno zpomalení valorizace důchodů z roku 2012. Od ledna 2015 jsou opět zvyšovány o sto procent nárůstu spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy. Vláda nyní deklaruje, že chce prioritami rozpočtu na rok 2016 přispět k udržení sociálně soudržné společnosti. Slib další valorizace penzí v průměru alespoň o dvě stě korun ale opět nedohání předchozí propad reálné kupní síly penzí. Je zřejmé, že valorizace na příští rok bude ještě předmětem diskusí. Zmíněných dvě stě korun valorizace je víc, než přikazuje zákon, ale Rada seniorů ČR mluví alespoň o třech stech třiceti devíti korunách.

Samotná valorizace je pak opatření poměrně plošné (dramatická situace je v kategorii důchodců s podprůměrnými penzemi). Zohlednit je třeba také odlišný spotřební koš u důchodců, u nichž figurují výrazněji náklady na bydlení, základní potraviny a na zdravotní péči (doplatky na léky). V programovém prohlášení současné vlády najdeme slib „vláda připraví novelu zákona o důchodovém pojištění týkající se úpravy podmínek pro zvyšování důchodů od roku 2015“.

Kromě kompenzace propadu z let 2013-14 je na místě zvažovat i valorizační schéma, které by zohlednilo spotřební koš seniorů. Těm s nejnižšími důchody by pak pomohlo zvýšení pevné části důchodů (posílení nižších důchodů přitom zvýší solidaritu, ale zároveň sníží ekvivalenci).

Změna valorizačního schématu samozřejmě přináší další nároky na tzv. penzijní účet. Ten trpí v časech zvýšené nezaměstnanosti výpadky na odvodech, vliv má i nízký růst základny, ze které se odvody počítají. Proto je vedle debat o osudu penzijního připojištění (a dalších pilířů penzijního systému akcentujících princip ekvivalence) důležitá i debata o stabilizaci základního státem garantovaného průběžného pojištění.

Speciálním a velmi rozporným problémem je penzijní pojištění pro OSVČ. Obecně pak platí, že bez jasného systematického zajištění zdrojů by výplata z tzv. průběžného státního pilíře dlouhodobě tendovala k rovné chudinské dávce a ne k penzi, která zajistí důstojné stáří. Tento akcent v debatách o perspektivách zajištění penzí v českých zemích bohužel dosud chybí.