Bylo předraženo? Kdo předražil? Proč předražil? Kdo se kým nechal zlobbovat? Namočil se Barták? Tvrdík? Gross? Parkanová? Kdo je chlapík s bříškem — před deseti lety vycházející hvězda sociální demokracie? Kožnar z Prahy 1? Paroubek z Prahy 5?

Aféra kolem vyzbrojení české armády obrněnými vozidly Pandur je všudypřítomná, ale zároveň rozmlžená a těžko uchopitelná. Hraje se proto, aby byla rozkryta korupce, nebo jen aby byli zkompromitováni vybraní politici? Rakouské zdroje mluví každou chvíli jinak. Naštěstí orgány jižních sousedů činné v trestním řízení si již na firmu Steyr posvítili a hýbat se začínají i zdejší policisté.

Politické strany jsou nervózní. Chvíli se tváří, že nejsou, chvíli chrlí jednu tiskovou zprávu za druhou. Nevědí, kdy se který z jejich činovníků napříč volebními obdobími s kým sešel a co slíbil. Každý politik je ochoten hovořit pouze o sobě, své nevině. Vše ostatní hyne pod lavinou slov. Občas se pravice pokusí přehodit míček na hřiště levice — a naopak. Společně se však velké partaje bojí, že mají být zlikvidovány jednou ranou. Ostatně již před časem avizovali někteří politici TOP 09, že co nevidět přijde kauza, která smete ODS i ČSSD.

Ještě nedávno byly ve sdělovacích prostředcích ohřívány stíhačky Grippen. O potřebě jejich nákupu prý své tehdejší lidovecké spolustraníky vehementně přesvědčoval Miroslav Kalousek. O obchod stál i jeho přítel, šéf zbrojařského Omnipolu Háva. Naopak v kšeftu s obrněnci byl pan Háva spojencem neúspěšných konkurentů Steyru. A čistý je též Kalousek. Zajímavá také byla podrážděná reakce exministryně obrany Vlasty Parkanové (TOP 09), o jejíž odpovědnosti za druhou smlouvu s Rakušany hovořil bývalý premiér Topolánek. Podle upřímně překvapené Parkanové naopak na kontrakt tlačil ministerský předseda a velmi stál o to, aby jej do konce dotáhl její náměstek Barták.

Kdo se snaží koho namočit? Která z desítek spekulací je věrohodná a na které není za mák pravdy? Neznalí by měli mlčet. Dá se to však — v okamžiku, kdy dané téma okupuje titulní strany novin a prime-time televizí a rádií?

Vyzbrojování české armády je tradiční problém. Skoro z jakéhokoli nákupu lze vyrobit případ, nezávisle na tom, kdo zrovna v té době spravoval ministerstvo a kdo generální štáb. Zatímco odpovědnost politiků za jednotlivé případy může být nejasná, v jedné věci mají máslo na hlavě evidentně: Jak je možné, že v resortu obrany neprobíhají standardní výběrová řízení? Proč je obcházen zákon upravující zadávání státních zakázek? Kdo se přihlásí k odpovědnosti za tento stav? A kdo slíbí brzkou nápravu?

Dočkáme se někdy novinářského tlaku na to podstatné? Jistě, atraktivnější je přinést letmý záběr skryté kamery, pár slov nahraných utajeným mikrofonem a pak už jen hádat „kdo s kým a za kolik“. Jenže takto se vyrábí jen změť detailů, kterou do srozumitelné mozaiky už nikdo neposkládá. Investigativec Kroupa mimo jiné stál za křivým obviněním Věry Jourové (někdejší náměstkyně na ministerstvu pro místní rozvoj) v kauze Budišov a rozehrál také skandální vířivku Vlastimila Tlustého. Je pan Kroupa pouze dělníkem, který na páse seká jeden výrobek za druhým a sem tam se prostě splete, anebo pracuje výběrově, nedej bože na zakázku? A může se za všech okolností spoléhat na nekritickou loajalitu žurnalistických bratří a sester?

Když předloni došlo k tragické havárií tramvají v Ostravě, pravil mluvčí záchranářů v přímém přenosu do kamery: „Teď je přestávka pro média.“ Představil jsem si, jak hasiči přerušili hašení, lékaři kříšení a jak se všichni jali pár minut ukájet mediální chtíč. Nejspíš bylo vše jinak, ale „přestávku pro média“ si zapamatuji provždy. Je symbolem dvojí reality — žité a virtuální. Bohužel mediální konzumenti jsou zpravidla odkázaní jen na to, co vidí na obrazovce a čtou v novinách. Skutečnost může být — a často je — jiná. Kdo se v tom však má vyznat?

Než nastane okamžik voleb, oceníme pandury, změříme panděra, strhneme masky. A přijdou další aféry. Rozdají si to v nich byznysmeni i partaje. Jsme svědky neskutečně dlouhé a vysilující volební kampaně, v níž stranické štáby mají dost času na hledání špíny na protivníky. Nebude nouze o pokřiky a bulvární zkratky. Odpovědná média by ale měla daný balast nazírat z nadhledu. Mnohem vážnější je nekvalita zákonů, absence protikorupčních mechanismů ve státní správě, neprůhlednost přidělování veřejných zakázek. Jestli by za něco měly padat politické hlavy, tak právě za toto.