Drzé čelo
Zdeněk BártaZaslepený boj proti komunismu v době, která přináší velké množství jiných výzev a témat, je přinejmenším nemístný. Popudem k němu může být i vyrovnávání se se svou vlastní minulostí.
Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, říká známé úsloví. Drzé čelo je hlavním příznakem poruchy osobnosti, které se dříve říkalo psychopatie, ale protože se ze slova psychopat stala nadávka, musíme dnes korektně říkat „člověk s poruchou osobnosti“. Ostatně, je to šikovné, neboť za diagnosu psychopatie jsem byl už před lety pohnán k soudu, zatímco: ty jeden člověče s poruchou osobnosti — to by snad ani žalovat nešlo. Ale pro jistotu zůstanu u toho „drzého čela“, to je nežalovatelné snad už vůbec.
K drzému čelu patří přehnané sebevědomí a pocit důležitosti, citová povrchnost, chlad, arogance, chorobné lhaní, nedostatek empatie, podvodné a manipulativní jednání, absence svědomí, studu a pocitu viny, neschopnost přijmout důsledky vlastního jednání, A možná hlavně: absence smyslu pro humor a pro sebeironii — pokud není jen hraná a není součástí manipulativního postoje. Drzé čelo představuje narcistickou, histriónskou, paranoidní, schizoidní, vyhýbavou, závislou nebo hraniční osobnost.
"V sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech pak uspořádal přibližně dvacet pět přírodovědných a sportovních výprav na Sibiř a do asijských zemí. Je zakladatelem českého raftingu a z té doby také pochází jeho nejznámější kniha S Matyldou po Indu, která se stala jakousi vodáckou biblí pro tři generace českých vodáků."
A opět: to byla jistě skvělá věc a budiž mu to přáno, kdyby člověka nenapadaly otázky: proč teď ten člověk tak brojí proti bývalému komunistickému režimu, když mu umožnil jiným absolutně zapovězené věci a když tam, kam se on dostal, nevstoupila v oné době krom domorodců lidská noha aniž by k tomu měla požehnání sovětských tajných služeb ?
V idealismu setrvejme....