Minulý týden jmenovali radní Uherského Hradiště nového ředitele Slováckého divadla. Stal se jím režisér Michal Zetel. Zpráva se objevila v několika novinách a na první pohled se vše jeví standardně. Avšak při bližším pohledu na způsob výběru nového ředitele divadla, i s  ohledem na mediální masáž, která mu předcházela, se člověk neubrání pochybnostem.

Předpokládáme, že situaci ve Slováckém divadle sledují prakticky pouze zainteresovaní, proto musíme učinit detailní rekapitulaci geneze celého příběhu.

Výběrové řízení na pracovní místo ředitele/ředitelku příspěvkové organizace Slovácké divadlo Uherské Hradiště vyhlásila rada města svým usnesením 25. února, stejným usnesením byla radou města jmenována osmnáctičlenná komise pro výběrové řízení. Kandidátů na ředitele se přihlásilo pět.

Dlouho předtím, již v prosinci loňského roku, ale o připravované výměně ředitele a své rezignaci hovořil stávající ředitel divadla Igor Stránský v on-line rozhovoru pro Slovácký deník. Mimo jiné uvedl, že se chystá svůj post opustit k 31. srpnu 2015, kdy bude divadlu sedmdesát let.

Zmínil se také o plánech, které s divadlem má i poté, co mu nebude šéfovat. Pro celý příběh jde možná o zásadní věc: „A pokud mi nový ředitel dovolí a nechá mě ještě nějaký ten rok režírovat, budu jenom rád. Protože s divadlem nemíním ještě definitivně skončit“.

Podobně, a ještě konkrétněji, se Stránský rozhovořil pro deník 5plus2, který napsal, že Stránský má představu o konkrétním jméně svého nástupce, avšak odmítl jeho jméno prozradit. „Ujistil jsem herce, že udělám všechno pro to, aby i po mém odchodu měli ty nejlepší podmínky, v nichž je možné dělat to nejlepší divadlo," řekl Stránský. Deník také napsal, že se s divadlem neloučí úplně: „Občas v něm bude totiž režírovat.“

Krom toho deník napsal, že spolu s ředitelem odstoupí z funkce i manažerka a ekonomka divadla Naděžda Slachová. „Divadlo je postavené na těchto dvou lidech. Proto se výběrové řízení uskuteční v takovém předstihu. Budeme se ale snažit o zachování vysoké kvality divadla, i přes veškeré problémy, které se kolem něj vyrojily," řekl deníku 5plus2 místostarosta Uherského Hradiště Evžen Uher loni v prosinci.

„Díky auditu zjistíme situaci v divadle. Stane se podkladem pro výběrové řízení, které se uskuteční v první polovině příštího roku. Mělo by být asi dvoukolové a vybírat nástupce bude porota složená ze zástupců koalice, ale i opozice a odborníků,“ dodal Uher.

Připomněl také, že město nezískalo ze státního rozpočtu pro divadlo téměř dvacetimilionovou dotaci. Aby nezaniklo, muselo mu město dát místo pěti milionů čtyřnásobek. „Pro město je to ale v dlouhodobém výhledu zatěžující a může to být na úkor jiných věcí. Chceme se proto zasadit o opětovné nastavení vícezdrojového financování, na kterém by se podílelo město, kraj i stát," dodal Uher.

Poprvé tu padá zmínka o auditu a problematické ekonomické situaci divadla. Pojďme ale dále k popisu výběrového řízení: 25. srpna proběhlo první zasedání komise pro výběrové řízení. Komise rozhodla, že do užšího kola postoupili tři uchazeči. Dne 11. září se pak konalo druhé zasedání komise, kdy s nimi proběhly osobní pohovory. Kromě Michala Zetela do tohoto užšího kola postoupili Libor Vodička a Robert Bellan.

V sobotu 20. září, tedy tři dny před zasedáním rady města, která měla schválit a jmenovat nového ředitele, jenž měl z pohovorů vzejít, se rozepsala média o tom, že radní v Hradišti ředitele divadla již vybrali, avšak jeho výběr zpochybnila tamní ČSSD.

Neprůhledný výběr nového ředitele

Na netransparentnost procesu upozornil den předtím, tedy 19. září, zastupitel Uherského Hradiště Antonín Seďa, není ale pravda, že tak učinila celá místní sociální demokracie, jak napsala například Mf Dnes. Právě jeho kritika výběrového řízení způsobila silnou mediální odezvu.

Seďa, který je také poslancem, radní vyzval, aby pozastavili celé výběrové řízení a nechali je dokončit radou, která vzejde z říjnových komunálních voleb. Celý proces totiž považuje za netransparentní.

Zásadní je pak toto: Seďa mimo jiné kritizoval to, že Zetel do své koncepce řízení a rozvoje divadla nezahrnul doporučení, která vyplývají z auditorské zprávy, již si radnice nechala zpracovat letos na jaře. A jak víme od místostarosty Uhra, audit přímo souvisí s výběrovým řízením, neboť právě kvůli němu si vedení města audit nechalo zpracovat. Jinak řečeno, tato Seďova kritická poznámka je zásadní a zároveň logická.

Audit odhalil nedostatky v transparentnosti a efektivnosti ekonomických procesů a fungování organizační struktury a doporučil ve svém závěru, krom jiného, vytvořit v divadle funkci ekonoma, který bude mít na starosti rozpočet, zlepšení ekonomických procesů, získávání nových finančních zdrojů a konečně celkovou stabilizaci ekonomické situace.

A kandidáti na ředitele část auditu, včetně hospodářských výsledků za rok 2013 a nástinu dotace města na pět let, obdrželi. Z materiálů jednoznačně vyplývá potřeba ekonomické restrikce, neboť divadlo bude hospodařit s o dva miliony nižším rozpočtem, než dosud. Tyto dva miliony jsou například totéž, jako zrušit osm celých úvazků.

Ostatně, audit má Deník Referendum k dispozici, stojí za to z něj citovat: „Kontrolní skupina doporučuje, aby se kontrolovaná organizace zabývala nutností zavedení pozice hlavního ekonoma), odlehčila tím přetížení hlavní účetní. Vzhledem k zastupitelnosti jednotlivých pozic bychom velmi doporučovali aspoň částečné zapojení pokladní nebo mzdové účetní do oblasti vedení účetnictví a převzetí aspoň části některých agend.“

Právě sem míří Seďova kritika, komisí doporučený kandidát totiž ve své koncepci s pozicí ekonoma nepočítá a úspory a zvyšování výnosů v návaznosti na krizovou ekonomickou situaci neřeší. „Pro nás to není záruka, že bude umět vyřešit problémy divadla,“ zdůraznil Seďa.

Do věci se vzápětí vložil jeho stranický kolega Jaroslav Mikulík. A média. Nejdříve ale k Mikulíkovi, který zveřejnil prohlášení, skládalo se ze tří bodů.

V prvním z nich zdůraznil, že o výzvě Antonína Sedi týkající se odložení rozhodnutí o jmenování ředitele Slováckého divadla nebyl informován. „Pan poslanec jednal bez mého vědomí i souhlasu, jakož i dalších členů zastupitelstva za ČSSD (Bronislava Vajdíka, Vladimíra Pavelky a Petra Bezruče),“ napsal.

Zdůraznil také, že jako člen odborné sekce výběrové komise hlasoval proti panu Michalu Zetelovi. Podle jeho názoru by byl pro nápravu současného neudržitelného stavu ve Slováckém divadle lepší volbou Libor Vodička.

Připomeňme, že odborná sekce výběrové komise měla celkem devět členů, dva byli pro Vodičku, jeden se zdržel, šest pak pro Zetela (Stanislav Moša, Petr Dohnal, Doubravka Svobodová, Blanka Chládková, Hana Krejčí a Jan Gogola st). Ti ostatní do plného počtu měli pouze poradní hlas. Jinak řečeno, hlasování nedopadlo 16:2, jak mnozí uvádějí.

Mikulík pak svůj „protihlas“ označil za způsob protestu proti složení právě „odborné sekce“ výběrové komise. Ta měla devět členů, z nichž pět působí jako pedagogové či členové umělecké rady divadelní fakulty JAMU v Brně, kde je Michal Zetel zaměstnán jako odborný asistent.

„Jmenování pana Michala Zetela ředitelem SD respektuji jako rozhodnutí většiny, ačkoli s ním principiálně nesouhlasím. Jmenování až k 1. září 2015 se mě osobně dotýká, neboť mám nepříjemný pocit, že jsem se stal, jako člen odborné sekce komise, statujícím účastníkem režírované divadelní „komedie“. Měsíc před ukončením volebního období,“ uzavřel Mikulík.

Lidové noviny už zase manipulovaly veřejnost

Nyní k vrcholu mediální kampaně. V úterý 23. září, tedy ve stejný den, kdy měla Rada města Uherské Hradiště vyhlásit výsledek výběrového řízení na post ředitele Slováckého divadla, zveřejnily Lidové noviny komentář Jany Machalické, který se vyznačuje řadou faktických chyb nebo v horším případě účelových lží.

A nejen to, list publikoval zároveň recenzi na Vodičkovu knihu o Václavu Havlovi. Tu lze označit de facto za jeho profesní popravu. Oba články tak k sobě patří, a to přesto, že Machalická v textu o výběru ředitele ve Slováckém divadle Vodičkovo jméno ani jednou nezmínila.

Svůj komentář nazvala Poslanec Seďa se míchá do výměny šéfa divadla v Hradišti. Už v titulku čtenáře manipuluje, Seďa se do věci vložil nikoli z pozice poslance, nýbrž uherskohradišťského zastupitele.

Machalická pak jeho krok přirovnala k situaci v Ústí nad Labem, přitom Seďa ani vzdáleně neusiluje o zrušení divadla. Naopak, poukazuje na jeho finanční problémy a volá po nápravě.

Machalická přesto svůj text začala těmito slovy: „Svévolné a bezprecedentní zasahování ústecké radnice do chodu Činoherního studia inspirovalo komunální politiky i v regionu od Ústí hodně vzdáleném, a to na jižní Moravě. Ve hře je tentokrát Slovácké divadlo v Uherském Hradišti“.

A co by to bylo za autorku Lidových novin, pokud by se kriticky nevyjádřila k ČSSD: „Opět jde o komunální politiky z ČSSD; je-li další zasahování do uměleckých institucí, které principiálně mají být nezávislé, jen shoda okolností, nebo program této strany, bůh suď.“

Připomíná, že nového ředitele vybrala odborná komise složená z expertů a porovnává jejich kompetenci s kompetencí zastupitele a poslance Sedi.

„Pan poslanec ale usoudil, že vybraný umělec není vhodný. Jistě to umí posoudit, vždyť je původním povoláním strojní inženýr, možná i tuší, jaký je rozdíl mezi jevištěm a hledištěm. Pro výkon politické funkce by mu to mělo stačit, jenže naši politici mají až příliš často ambice rozhodovat o věcech, pro které nemají kvalifikaci,“ napsala Machalická.

Přitom divadlo je příspěvkovou organizací města, je placené z městského rozpočtu. Podle ní ale Seďa nepředložil žádné relevantní argumenty.

„Naznačuje problémy se dvěma ekonomickými audity, které v divadle radnice provedla. Ty však žádná pochybení nezjistily. Dále se vyjadřuje ke koncepci vítězného kandidáta, z jeho nesmyslných výtek je ale až příliš znát, že to nemá ze své hlavy. Však už si prý v Hradišti vrabci na střeše cvrlikají, že si poslance zjednal neúspěšný kandidát, aby za něj lámal kopí,“ napsala Machalická.

Podle zjištění Deníku Referendum ale nic podobného není pravda. Machalická tu míří na Vodičku, ten se ale podle našich informací se Seďou nikdy nepotkal, natož aby u něj loboval za své zvolení

Seďa Deníku Referendum řekl, že ho nejvíc zarazilo, jakým způsobem Machalická ohýbá fakta. „Mohla mi aspoň zavolat,“ dodal se zklamáním v hlase. Na článek v Lidových novinách pak reagoval komentářem, zveřejnil ho na serveru Parlamentní listy. Polemiku s Machalickou rozdělil do devíti bodů, text stojí za přečtení celý, vyberme alespoň to nejpodstatnější.

„Za prvé, situace kolem divadla v Ústí nad Labem je nesrovnatelná se situací ve Slováckém divadle. To totiž nikdo nehodlá zavřít a ani zasahovat do jeho umělecké tvorby. Srovnávat kauzu z Ústí je od paní redaktorky vyloženě podpásovka vůči sociální demokracii,“ píše v úvodu Seďa a má pravdu.

„Za druhé,“ pokračuje Seďa, „výzvu k radě města, aby nejmenovala vybraného ředitele, jsem adresoval nikoliv jako poslanec ČSSD, ale jako předseda Klubu zastupitelů za ČSSD. Takže opět zlý úmysl paní redaktorky. Já se vůbec nestydím za to, že jsem vystudovaný letecký konstruktér a že od roku 1994 jsem členem zastupitelstva města Uherské Hradiště“.

Pak zdůraznil, že zastupitelé nebyli informováni o problémech v divadle, které odhalily veřejnoprávní kontroly v letech 2009 a 2010. Tyto problémy podle něj v divadle přetrvávají, na což upozorňuje již zmíněná veřejnoprávní kontrola ze září minulého roku a provedený audit z října 2013

A zdůrazňuje: „Zároveň audit vydal řadu doporučení, které nebyly brány v potaz při výběrovém řízení na ředitele divadla.“ Přitom již víme, že místostarosta Uherského Hradiště Evžen Uher loni v prosinci uvedl, že audit bude podkladem pro výběrové řízení.

Provedený audit podle Sedi upozorňuje na nutnost oddělení ekonomicko-provozní funkce od uměleckého vedení souboru, což Zetel ve své koncepci neuvedl. „Jeho koncepce je pokračováním současného stavu, takže panuje obava z neřešení současných problémů v divadle. Například v pracovně právních činnostech, včetně duplicity pracovní náplně. O ekonomických problémech divadla nehovoře,“ dodává Seďa.

„Audit dal dokonce doporučení k výběrovému řízení na ředitele divadla, kde jasně uvádí, že divadlu schází silné ekonomické vedení s kompetencí pro analytické a strategické řízení instituce. Takovým manažerem ale pan Zetel není a v jeho týmu, který představil také ne. Proto je obava ze zakonzervování současného stavu. Mimochodem pan Stránský z divadla neodchází, ale zůstává coby režisér,“ připomíná Seďa.

Nakonec dodává, že Zetel veřejně prohlásil, že si jej jako svého nástupce vybral bývalý ředitel divadla. Tím podle zastupitele potvrdil, že celé výběrové řízení bylo od počátku „cinknuté“. A to právě obsazením výběrové komise. „Proto jsem přesvědčen, že rada města neměla tento krok učinit,“ uzavřel Seďa.

Status quo versus změna

To, co Seďa vytýká Zetelovi, Vodička a Bellan ve svých projektech zahrnuto měli. Nejspíš ale součástí klanů a vlivových skupin, které tu chod mnoha institucí ovlivňují a zároveň v nich pracují a znovu tak stvrzují svou pozici autorit, tito dva kandidáti nejsou.

Zdůrazněme také, že Vodička ve Slováckém divadle pracoval jako dramaturg (v letech 2007-2008 externě, pak jako interní hodnotitel a od 1. ledna 2011 do 31. Ledna 2013 jako interní dramaturg) zná tamní prostředí a ví o většině kladných i záporných vlastnosti chodu divadla.

Možná právě proto se stal obětí mediální manipulace. „Manipulaci nemám jak dokázat, ale věru nebyl jsem to já, kdo z toho udělal prostřednictvím médií (Slovácké noviny, Dobrý den s kurýrem, Mladá fronta Dnes, Lidové noviny) dnes již celostátní, skandál'. Dovolil jsem si pouze jít proti letitým nepořádkům, nazývat věci pravými jmény a napsal jsem koncepci, která — podle mne — nabízí trvalou udržitelnost a nový rozvoj, restart, divadla. Ne jen žádat peníze, ale také skutečně hospodařit,“ tvrdí.

A právě tu spatřuje Vodička problém: „Což ale znamená, že jsem šlápl mnoha lidem na kuří oko, jak už to bývá. Neuspěl jsem. Což o to, dobrá. Ale ta nahnilost stavu už také znamená, že to žije dál svým životem. A protože je před komunálními volbami, některé místní politiky to zajímá: a) jako téma k agitaci, b) jako téma k ututlání, neboť nedávno provedená veřejnoprávní kontrola v divadle zjistila mnoho problémů, a to i skandálních na hranici trestní odpovědnosti“.

„Já jsem věděl, že jdu proti zlu, hochštaplerství, servilnosti, kořistnictví, což o to, nestěžuji si. Ale v této zemi nazývat věci pravými jmény znamená dříve či později se utkat s mafiánskými uskupeními, které se mstí. Shodou okolností dnes rada města schvalovala nového ředitele, výsledek byl znám dávno předem a vyvolal v kruzích divadla i mimo ně vzrušený ohlas. Ale oni potřebují souhlas a mlčení, ne aby se mluvilo o věcech, které smrdí,“ pokračuje Vodička.

Odtud podle něj pramení důvod medializace případu. A to není ani zdaleka vše, poté co se zapojil do jedné z facebookových diskusí, mu Břetislav Rychlík, který není v případě Slováckého divadla nezávislým aktérem, ostatně letos na jaře tu hostoval jako režisér, začal vyhrožovat.

Citujme: „Neuvěřitelný skandál! Poslanec ČSSD chce zasahovat do výběrového řízení na ředitele Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kterého vybrala odborná komise, složená z divadelních profesionálů (mimochodem, to výběrové řízení se chytalo rok... Argument, že teď je před volbama, je pitomý, jak ta výzva sama — pořád je před volbama). Po likvidaci Činoheráku v Ústí roste sociální demokracii chuť! Absurdní je, že levice v civilizovaných zemích podporuje kulturu. V té zpropadené voliéře Čech je to strana nekulturních buranů. Pokleslé béčko ODS,“ napsal Rychlík, podle kterého dělá Seďa mouřenína neúspěšnému uchazeči.

A teď ony výhrůžky: „Dobrý den, jenom Vás chci vlídně upozornit, že výroky o tom, že já jsem členem pokleslé kulturní mafie, budeme muset řešit jinak. Asi Vám to nebude milé. Ale myslím, že to je v přímém rozporu s Vaším působením pedagoga divadelní vědy. Takto nálepkovat lidi prostě nejde beztrestně. Mějte se pěkně,“ napsal Rychlík Vodičkovi na facebookový chat.

Libor Vodička Břetislava Rychlíka obvinil z toho, že je stále opilý, a poté, co si vyměnili pár urážek, o několik řádků níže Rychlík pokračuje: „Sejdeme se jinde, o tom nepochybujte. To je vše. Myslím, že větší lidskou a odbornou diskvalifikaci si nelze představit. Neumíte stát za svými názory... Na Slovácku se to řeší jednoduše. O tom nepochybujte...takže se mi ode dneška vyhýbejte...“

Vodička tyto citace zveřejnil a napsal, že Rychlíka považuje za hlupáka a hochštaplera. „Nevydržel to a ke svému ,triumfu' se přihlásil tímto chatem, který jsem zveřejnil. Je mi jasné, že se to nesnadno chápe a že zůstává pochybnost, komu to slouží'. A protože nemám pod palcem média jako oni, nabízím každému, kdo má zájem informace“.

A na jiném místě uvedl, že Rychlík věděl, o čem mluví, zatímco on v čase diskuse na chatu nikoli. „Až když jsem otevřel dnešní Lidovky a přečetl ten lynč. Pro neinformované podotýkám, že ta ,recenze' a vedlejší sloupek mají souvislost — obě jsou o mojí maličkosti. Ten zloduch, co má společně se sociální demokracií ničit divadlo v Uherském Hradišti, jsem prosím já.“

Servilita jako předpoklad úspěchu

Co k tomu říct závěrem? Kultura je v České republice dlouhodobě podfinancovaná. Platí to pochopitelně i o divadle. Jedním z průvodních znaků tohoto stavu je, že tu existuje několik štědře honorovaných subjektů, de facto kasta vyvolených, jejichž tvorba je často průměrná, jindy vysloveně úpadková.

Na periferii, kolem těchto velkých institucí existuje řada divadel, projektů, aktivit, jednorázových iniciativ, herců, tanečníků či muzikantů, kteří přežívají jen díky svému entuziasmu. Jsou to lidé pracující prakticky zadarmo, není pro ně totiž místo v již zaběhnutých a renomovaných subjektech.

Zkrátka: Ti, kteří tu již dlouhé roky působí, mezi sebe pochopitelně nechtějí nové tváře pustit. Máme co do činění s fenoménem, který není svým fungováním nikterak vzdálený čemusi na způsob mafiánských sítí.

Úplně absurdní pak je, když se tito lidé v médiích a obecně ve veřejném prostoru tváří jako strážci hodnot a kvalitního umění, navíc jako nezávislé osobnosti. Avšak opak je pravdou: jednají povětšinou utilitárně, v zájmu svém, nikoli v halasně vytrubovaném zájmu veřejném. Ostatně nikdo z nich nechce přijít o sociální kapitál, který si vydobyl v posledních pětadvaceti letech.

A pokud jim neslíbíte, že se tak nestane, jen těžko vás přijmou mezi sebe. Což dokládá nejen Zetelova koncepce, která — přes výše nastíněné problémy ekonomického charakteru — hovoří o tom, že není třeba nic měnit, nýbrž i jeho proslov z 2. října před zaměstnanci divadla. Prý je ujistil, že žádné podstatné reformy nechystá, přes špatnou ekonomickou bilanci nehodlá propouštět, naopak chce nabrat nové zaměstnance.

Způsob výběru nového ředitele Slováckého divadla je tak nejspíš dalším z případů, které ilustrují zatuchlost zdejších poměrů: chce-li se člověk prosadit, musí udržovat dobré vztahy s těmi, kteří disponují sociálním kapitálem a vlivem. Znamená to smířit se se stávajícími poměry, znamená to být servilní k establišmentu.