Lidové noviny poškozují Jana Kellera odkazem na smyšlenou analýzu
Vratislav DostálBabišův deník minulý týden označil s odkazem na „vnitrostranickou analýzu“ lídra ČSSD v eurovolbách Jana Kellera za pravděpodobnou příčinu volebního nezdaru. Deník Referendum ale zjistil, že žádná taková analýza neexistuje.
Lidové noviny zveřejnily minulý týden v pátek na druhé straně analýzu, která je pozoruhodná hned v několika ohledech. Autorka Kateřina Šafaříková se v ní pokouší nalézt odpověď na otázku, proč sociální demokraté minulý týden ohlásili jako svého kandidáta na eurokomisaře Pavla Mertlíka.
Způsob, jakým premiér Bohuslav Sobotka začal Mertlíka obhajovat, podle Šafaříkové naznačuje, že se v Lidovém domě řídili ponejvíc radou kuchaře Babici: „a když nemáte nic jiného, hoďte tam Mertlíka.“ Babiš stojí o to dostat do funkce eurokomisaře svého volebního lídra a korporátního lobbyistu Pavla Teličku.
Celý text v Babišových Lidových novinách se sice tváří, že rozebírá téma budoucího eurokomisaře, klíčové sdělení ale obsahuje v perexu: nominace Mertlíka prý odráží paniku uvnitř ČSSD. Autorka tuto paniku vysvětluje vnitrostranickou analýzou, podle které prý ČSSD míří v eurovolbách k porážce.
Připomeňme, že sociální demokraté se v předvolebních preferencích pohybují již několik týdnů na druhém místě, aspoň pokud jde o výstupy ze sociologických šetření. O nějaké porážce tedy nemůže být řeč.
„K uvolnění Mertlíkova jména došlo dva týdny před evropskými volbami, v nichž ČSSD míří k porážce a podstatný podíl na tom má, dle vnitrostranické analýzy, lídr kandidátky Jan Keller. Kellerovi se nepodařilo sdružit mimoměstskou sociálně frustrovanou populaci, což si ČSSD sázkou na ostravského marxistu slibovala, zato se mu podařilo odehnat městskou levici, která je náročnější na erudici kandidátů,“ napsala Šafaříková.
Vážně by mě zajímala strana, v které jsou straníci s kampaní spokojení. Tedy krom Úsvitu a Petra Cibulky..
A ČSSD je politická strana v klasickém slova smyslu, včetně toho, že její členové velmi citlivě vnímají, kdo jsou "její lidé", kdo sympatizanti a kdo nahodilí spojenci. Vnímají tak silně, že to pro socdem představuje určitou omezenost, ale tahle omezenost ji zároveň dává trvalost a těžiště.
Nedivím se, že v soukromých rozhovorech dávají členové strany (a to právě ti aktivní) najevo určité rozčarování ze stávající situace a dokonce i chápu, že si tohle rozčarování nevděčně projektují do postavy Jana Kellera. Možná jsem něco přehlédl, ale pokud vím, chovají se přitom dospěle a vědí, že tato frustrace je soukromá záležitost, nezveřejňují ji -- jen zřejmě některým z nich nedošlo, že novináři polobulvárních plátků nejsou nikdy off record a že se politologové rádi chlubí informacemi "zevnitř".
Jan Keller bývá nazýván nejen "ostravský marxista", ale také "extrémně levicový aktivista" (V. Klaus v Právu).
Zajímalo by mne zda někteří z těch co takto nálepkují Kellera, vůbec znají jeho názory, zda si přečetli jeho knihy (aspoň některé) a zda je pochopili.
Bylo by třeba velmi zajímavé srovnání klíčových názorů J. Kellera například s názory poválečných západoněmeckých křesťanských demokratů. Možná by se ukázalo, že i oni byli "levicovými aktivisty" a "marxisty". Jak pak ale vysvětlit současnému lidu, že dokázali vybudovat velmi prosperující a současně sociálně stabilní společnost? Vždyť podle přesvědčení neoliberální pravice by to znamenalo, že se stalo něco co se stát apriori nemůže. Stalo-li se něco co se stát nemůže, znamená to, že to byl boží zázrak?
Další možné srovnání by bylo např. s názory současného papeže. Co kdyby se pak ukázalo, že i on je "marxista" v pojetí naší pravice. Co pak s tím? Znamenalo by to, že se marxisti zmocnili jedné z nejvýznamnějších křesťanských náboženských institucí? To by přece byla velmi vážná situace s dalekosáhlými možnými důsledky.
Nevím, jen mne napadají logické důsledky, které by takováto srovnání zákonitě produkovala. Napadají mne proto, že názory J. Kellera docela znám a zdá se mi, že by výsledky takovýchto srovnávání mohly k uvedeným závěrům vést.
Že je městská levice náročná na erudici kandidáta, to můžu potvrdit, sám zastávám názory, dle kterých by mne paní redaktorka označila za příslušníka levice. A bydlím ve městě. Takže vím o čem mluvím.
Přesto do její pronikavé myšlenové konstrukce jaksi nezapadám, protože si erudovanějšího kandidáta než je zrovna Keller moc neumím představit.
Možná by paní redaktorce jako "erudovaný marxista" vyhovoval Marx. Bydlí v Německu a nedávno publikoval knihu Das Kapital. Jen nevím zda by se uvolil kandidovat zrovna za ČSSD jako její eurolídr. Taky si nejsem jistý jestli se považuje - vzdor svému jménu - za marxistu v tom duchu jak si marxisty představuje p. redaktorka.
Nicméně stejně jako erudice kandidátů za ČSSD mi leží na srdci erudice redaktorů našich významných médií.
A v tomto případě si velmi lámu hlavu nad tím, jak se tato p. redaktorka mohla objevit v tak významném médiu když podle neoliberálů přece soutěž redaktorů musí do klíčových médií zákonitě vyslat ty erudovanější.