Nejvyšší správní soud v Brně vydal v polovině února historický rozsudek. Je to poprvé od roku 1989, kdy český soud rozhodl nějakou politickou stranu rozpustit (z jiných důvodů než správních či finančních) a rozsáhlou právní analýzou případu stát a jeho demokracii znovu definovat. Četl jsem už stovky rozsudků a troufám si říci, že tento pečlivě vypracovaný dokument stojí za podrobný a kritický pohled. Nejdříve ale k okolnostem vyhlášení rozsudku a jeho prezentaci ve veřejnosti.

Soud si skutečně dal záležet na tom, aby vyslovil v den vyhlášení rozsudku jasný a srozumitelný názor. Vyhlášení rozsudku a následující tiskovou konferenci vysílala v přímém přenosu veřejnoprávní televize. Tam všech sedm členů Senátu, který o zákazu strany rozhodl, spolu s mluvčím soudu v klidu a bez složitých právních termínů vysvětlilo obsah a význam svého rozhodnutí novinářům. Ti si dokonce mohli už ráno přečíst stodvacetistránkový rozsudek na webových stránkách soudu.

Sláva! Tak má soud postupovat, aby se veřejnost mohla dozvědět, co  jej vedlo k tak závažnému rozhodnutí. Následně a právě díky tomu vyšlo v minulých dnech obrovské množství kvalitních komentářů k tématu. I proto se podívejme podrobně na obsah rozsudku.

Srozumitelná slova

Nejsilnější aspekt rozsudku je jeho jazyk, který je až překvapivě dobře srozumitelný. Dokonce obsahuje výrazy hovorové češtiny, když se třeba ptá, do jaké míry může „historií dosud neotestovaný mix“ bodů stranického programu ohrozit základy demokracie. Ba na více místech působí až literárně, například když cituje psychologa Carla Gustava Junga, který napsal: „Skutečná existence nepřítele, na něhož je možno svést veškeré zlo, znamená pro svědomí člověka nesmírnou úlevu. Můžeme alespoň bez zábran říci, kdo je ten ďábel, a je nám pak jasné, že příčina našeho neštěstí se nachází vně, a nikoli snad v našem postoji.“ Soud tím odkazuje na zjevnou ideologii strany: „Zničení nepřítele, jeho zahubení, vede k očistě našeho světa, kaženého nikoliv námi.“