Nejvyšší správní soud: Dělnická strana je (neo)nacistická
František KostlánRozpuštění Dělnické strany Nejvyšším správním soudem je velmi důležité pro celou společnost, a to z několika různých důvodů, které však spolu tím či oním způsobem souvisejí.
Koroze hodnot a ztráta jistoty
Již delší dobu lze ve společnosti sledovat korozi základních hodnot jako jsou lidská práva a jejich ochrana na základě mravního relativismu a postmoderního třeštění, které při posuzování dění naleptává dřívější základní jistotu v tom, co je špatné a co nikoli. Ta vycházela ze společenské shody. Nejvyšší správní soud se vrátil k oné jistotě a ve zdůvodnění svého rozhodnutí pojmenoval věci pravým jménem: „Nacionální socialismus Dělnické strany navazuje na hitlerovský nacionální socialismus, respektive na neonacismus.“
Dělnická strana je podle NSS populistická, vyznává hitlerovský nacionální socialismus i moderní neonacismus, je šovinistická v tom smyslu, že věří v nadřazenost vlastního národa, je rasistická, antisemitská a xenofobní vůči Romům, přistěhovalcům, speciálně pak vůči Vietnamcům, a je homofobní. Cílem DS je podle NSS odstranění demokratických základů státu a zavedení totalitního režimu. Jinými slovy: Dělnická strana je stranou nacistickou se vším všudy, jak to známe z dob hitlerovského nacionálního socialismu z první poloviny minulého století.
S korozí hodnot lze vystopovat i postupné zhoršování společenské atmosféry. Na vině jsou především někteří politici, kteří se dopouštějí xenofobních a rasistických výroků, a většina sdělovacích prostředků, které se namísto informování věnují spíše snaze o ubavení svých čtenářů, posluchačů a diváků k smrti. Jednoznačné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu může tuto změnu atmosféry zabrzdit či posunout trochu zpět k normálnímu vnímání věcí, od hledání vnitřního nepřítele ke snaze o hlubší pohled na věc. Jde přeci jen o státní instituci, která svou prestiž zatím neprohospodařila, na rozdíl od některých jiných státních institucí.