Řekněme si to na rovinu — herečky, zpěváci a všechny příbuzné druhy osobností odvozených od svého výskytu na obrazovce musejí vědět víc než běžný smrtelník. Jinak by v zahraničí nevydělávaly bambilióny dolarů a v tuzemsku neokupovaly možná víc než polovinu veškeré mediální produkce.

Je proto nasnadě, že se s nimi soustavně provádějí tytéž kontrolní hovory, s některými úspěšnějšími jedinci dokonce v pravidelných intervalech, ačkoliv místo narození ani jejich oblíbený pokrm, tyto rafinované podrobnosti z jejich zcela neprůměrných životů, obvykle proudu času odolají. Ale hlavně tu máme tyto klasické žánry (no dobře, autorka je trochu variuje):

„Jak jste se, proboha, zrovna vy dostal/-a k hraní/ zpěvu?“ „Kdy vás tatínek zase zahrnul do poslední vůle?“ „Jaký to byl pocit, běhat nahatá po forbíně?“ „Jak často vás pan režisér na place tloukl?“ „Co jste musel udělat pro to, aby vám dali ten štěk v Nemocnici?“ „Kdy vám XY přestala do kostýmu zapichovat špendlíky za to, že jste jí přebrala milovníka?“ „Pletou si vás pořád na ulici lidé s Démonem s řetězovou pilou nebo už chápou, že je to jen jako?“

A tak dál.

Herectví a zpěváctví patří na světě k nejlépe prozkoumaným a zdokumentovaným lidským činnostem — snad tedy vyjma jídla a sexu, dvou oblastí, bez nichž by denně nevyšly ani jedny noviny (které tím sexem tedy zbytečně šetří, jako by to už nebylo jedno.) Všichni proto víme, že:

„Než vyjdu na jeviště, vždycky tu nervozitu cítím.“ „Když jsem se připravoval/-a na roli XY, musel/-a jsem na pár dní dočista zešílet.“ „Na svou velkou příležitost stále čekám. Nevím, co jsem komu udělal/-a. Snad si mě PO DNEŠKU KONEČNĚ NĚKDO VŠIMNE.“ „Na DAMU jsme měli profesorku tu a tu a ta vám byla báječná.“ „Energie z obecenstva mě uvrhá do stavů podobných vyvrcholení.“ „Od přijímaček na DAMU mě vyhodili, a divejte, jak jsem jim to natřel! “

Jenže celá věc jde hlouběji. Bez Jaroslava Duška nebylo by dnes globálního oteplování ani zdravé psýchy, a nově bychom se ocitli bez pronikavé politické analysy současného stavu podle Richarda Krajča, který vešel do centra pozornosti tím, že si nechává platit turné Andrejem Babišem.

Já vám nevím. To mě asi víc překvapuje, že je někdo ochotný vzít spacák, stan a jít bydlet za dveře kreativního producenta TV Nova, aby si zahrál urologa, než skutečnost, že se politická moc legitimizuje zpěvem, tancem a rozdáváním koblih, přičemž pokaždé najde nějakou vyjásanou tvářinku, které to nevadí.

Proto bych si dovolila citovat několik námětů vysokoškolské pedagožky a jemně jízlivé občanky Markéty Škodové, která je tuhle na Facebooku představila coby možnost, jak současný mediální diskurz trochu rozkošatit. Tato témata jsou míněna pro veřejnoprávní prostředí Českého rozhlasu:

↗

Český rozhlas by měl pozvat Květu Fialovou. Foto wikipedie

„K epidemii dětské obezity přispívají polyaromatické uhlovodíky ze znečištěného vzduchu.“ (Hosté: Marek Eben, Artur Štaidl).

„Znásilnění: Historický kontext a genderové stereotypy.“ (Host: Květa Fialová).

„Výše IQ s úspěchem v práci nijak nesouvisí.“ (Hosté: Vítězslav Jandák, Kateřina Brožová).

„Finanční gramotnost klesá a lidé si neumí spočítat ani úroky.“ (Hosté: Jiří Pomeje, Tomáš Řepka).

Díky a srdečně zdravím,“ píše Markéta Škodová.

Já také díky a srdečně zdravím!