Domov Petruška v Šestajovicích je dalším zařízením, které podle zjištění veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové špatně zachází se seniory. Ombudsmanka upozorňuje na omezování jejich osobní svobody, zásahy do soukromí, problematické zacházení s léky, nedostatky v poskytování stravy a zanedbávání bezpečnosti klientů. Poznatky ochránkyně vyplývají z neohlášené dvoudenní systematické návštěvy zařízení.

Zařízení podle zjištění ochránkyně nelegálně (bez řádné registrace) poskytovalo sociální služby a nedodržovalo při tom potřebné standardy kvality. Klienty byli senioři. Mnoho z nich trpělo psychiatrickým onemocněním.

Klienti prý byli fakticky zavřeni v zařízení bez jakékoli činorodé aktivity, pobývali v nedůstojných podmínkách nerespektujících jejich soukromí a lidskou důstojnost, a to ani při vykonávání hygieny.

Zařízení navíc nevedlo podrobné záznamy o poskytovaných službách, ani o důležitých informacích o klientech, včetně jejich zdraví. Většinu informací si personál předával pouze ústně. Na druhou stranu zařízení řádně nechránilo osobní doklady klientů, jejich lékařské zprávy, soudní rozhodnutí, rozhodnutí o výši důchodu apod. byly volně přístupné veškerému personálu.

Domov Petruška je formálně pouze ubytovacím zařízením, proto nebyl oprávněn poskytovat sociální služby ani ošetřovatelskou péči. Přesto tak činil, a to bez odborného dohledu. Personál neoprávněně poskytoval jednodušší zdravotní a ošetřovatelskou péči a podával klientům léky včetně velkého množství psychofarmak.

Podle zjištění Šabatové byly léky volně přístupné v neuzamčených skříňkách. Personál také klientům vedl tzv. medikační listy, v nichž údaje o podaných lécích neopatřoval datem ani podpisem, změny se prováděly škrtáním. Takovou praxi ochránkyně považuje za nepřípustnou.

Klienti byli navíc vystaveni riziku podvýživy z důvodu nutričně nevyvážené a jednotvárné stravy, což hlavně u lidí trpících demencí negativně ovlivňuje jejich zdravotní stav.

Zařízení bylo neustále uzamčeno a klienti ho mohli opustit pouze se svolením personálu. Ten tak mohl jednat svévolně a nezákonně omezovat osobní svobodu klientů. Jeden klient dokonce vůbec nesměl opustit budovu, a to přesto, že se zařízením neměl sjednanou ani smlouvu o ubytování. Fakticky byl v zařízení držen proti své vůli.

„Klienti prakticky nemohli rozhodovat o svém životě,“ uvedl tiskový odbor ombudsmanky s tím, že nakládání s penězi klientů bylo zcela neprůhledné. Žádný z klientů totiž neměl vyúčtování, důchody jim přicházely složenkou na adresu zařízení a fakticky celý jej odevzdávali ředitelce. Až na výjimky proto u sebe klienti neměli žádné finanční prostředky, s nimiž by mohli nakládat. Pokud si chtěli něco pořídit, museli žádat ředitelku zařízení o „kapesné“.

S ohledem na závažnost zjištění a neexistenci oprávnění k poskytování sociálních služeb ochránkyně trvala na okamžitém splnění podmínek pro registraci a podání žádosti o registraci. Do té doby zařízení požádala, aby neposkytovalo ošetřovatelskou a zdravotnickou péči, přestalo omezovat osobní svobodu klientů a zasahovat do jejich soukromí.

Současně se Šabatová obrátila na léčebnu dlouhodobě nemocných a psychiatrickou nemocnici, z nichž bylo do Domova Petruška přijato více klientů. Informovala je o povaze tohoto zařízení a vyzvala je, aby ho nedoporučovali pacientům, pokud po propuštění potřebují další péči. Ochránkyně se rovněž obrátila na praktickou lékařku klientů a vysvětlila jí status zařízení a zákonné limity sdělování informací o zdravotním stavu.

Zařízení na zjištění ochránkyně a její doporučení nicméně podle jejích zpráv nikterak nereagovalo a kroky k nápravě zřejmě nepodniklo ani přes opakovanou výzvu. Proto se ochránkyně rozhodla informovat o svých zjištěních veřejnost a zveřejnit i zprávu z návštěvy zařízení.