Před několika dny rozvířila mediální hladinu slova Noama Chomského, který upozornil mimo jiné na to, že naše politická reprezentace se staví k lidským právům selektivním způsobem. Můžeme s jeho slovy polemizovat, ale poslední hlasování v Radě OSN pro lidská práva (UNHCR) těmto výtkám dala plně za pravdu.

EU a Česko proti lidským právům

Ve čtvrtek 26. června se v UNHRC po dlouhé diskusi hlasovalo o návrhu na zřízení otevřené pracovní skupiny, jejímž úkolem bude vytvořit návrh závazné smlouvy, která by měla zajistit dodržování lidských práv nadnárodními korporacemi i dalšími podniky. Návrh byl nakonec přijat většinou dvacet hlasů, čtrnáct bylo proti a třináct zemí se zdrželo. Proti byly státy EU včetně České republiky, Spojené státy, Japonsko a Korea. Je to jedno z mála větších — byť dílčích — vítězství na poli boje za lidská práva v posledních letech.

Postoj zástupců Evropské unie a Spojených států amerických je konstantně na straně zájmů nadnárodních korporací a velkých podniků. A to i přes to, že víc jak šest set hnutí a organizací i stovky jednotlivců podepsalo petici, žádající zahájení přípravy závazného dokumentu proti porušování lidských práv ze strany firem. Za návrh se postavil i Evropský parlament. Nicméně představitelé národních vlád zemí EU hodily zájmy svých občanů za hlavu a místo toho se pokusili zablokovat regulaci ilegálního chování firem.

Anne van Schaik z Friends of the Earth Europe upozornila na to, že již před hlasováním usnesení o závazné smlouvě Evropská unie varovala, že pokud bude přijata, EU se na její přípravě nebude podílet. „EU účinně bojkotuje UNHCR a podporuje firemní zájmy namísto lidských práv," dodala.

Byznys především

Jens Martens z Global Policy Forum před nedávnem zveřejnil studii Vliv firem na lidskoprávní agendu v OSN. Z materiálu jasně vyplývá, že dosavadní kroky, které měly již od roku 1977 zabránit porušování lidských práv ze strany privátního sektoru, byly neúspěšné. Proto zní velmi falešně výmluva zástupců EU, když svůj hlas proti zdůvodňovali tím, že otevřená pracovní skupina naruší práci dosavadní pracovní skupiny, která pod vedením expertů z nadnárodních firem a velkých právních kanceláři již 37 let neúspěšně vymýšlí, jak to zařídit.

Mají-li se lidská práva práva prosazovat věrohodně, je třeba tak činit i tehdy, když to není v zájmu spojenců. Kresba epd-Entwicklungspolitik

Firmy v EU, USA a dalších rozvinutých zemí porušují lidská práva nejvíce. Organizace Global Exchange zveřejnila seznam Deset největších privátních zločinců. Na seznamu jsou i u nás dobře známé firmy jako Ahava (kosmetika), Nestlé (potraviny, kojenecké náhražky), Nike (oděvy, obuv), Shell (těžba ropy). Mnoho z nás zná tyto nadnárodní společnosti spíše jako dobrodince, kteří financují dětské kroužky či aktivity některých nevládních organizací. Jejich porušování lidských práv je známo už méně.

Bohužel ani mnohé nevládní organizace o těchto problémech nechtějí slyšet a raději se věnují prázdným diskusím s PR odděleními těchto společností o společenské odpovědnosti firem. Ta však znamená jen více reklamy a morální korupci části neziskovek.

Vlády rozvinutých zemí dlouhodobě nejeví zájem řešit porušování lidských práv ze stran nadnárodních společností. V odůvodnění, ve kterém se zástupci Evropské unie včetně naší země snaží ospravedlnit svůj odmítavý postoj, poukazují především na odpovědnost národních států. To je samozřejmě správná politika, ale vhodnější by byla, kdyby se EU a USA nesnažily nevhodně vměšovat do politiky třetích zemí.

Ve chvíli, kdy se kdy tímto postojem hájí kriminální chování firem registrovaných na jejím území, je to nejen nemorální, ale především proti závazkům, které sami uznáváme. Dodržování lidských práv nemůžeme vymáhat jen po státech, jejichž politika není vstřícná vůči té naší, ale i po státech, firmách a jednotlivcích spolupracujících. Jenže to je mnohdy velmi těžké vysvětlit stranickým pokladníkům, pro které jsou příjmy od nadnárodních firem základem rozpočtu...

Proč je důležitá mezinárodní spolupráce

Mezinárodní dohody, které by zajistily možnost postihovat firmy porušující lidská práva, jsou nezbytné nejen na lokální úrovni, jak se snaží namluvit světu evropská diplomacie. Ochranu práv zaměstnanců a komunit není v globálním světě možné přenechat jen místním soudům. To nakonec vidíme i v České republice, kde dochází k flagrantnímu porušování mnoha práv a pro české zaměstnance prakticky neexistuje možnost, jak se dobrat spravedlnosti. Korupce a nechuť veřejné správy angažovat se v aktivitách proti velkým firmám je známa každému, kdo se touto problematikou alespoň trochu zabýval.

Situace v mnoha méně rozvinutých a chudých zemích je ještě podstatně horší. Nejen proto, že firmy většinou disponují většími prostředky než celé státy, ale také proto, že mají za sebou i politickou podporu bohatých zemí, které jsou ochotné v jejich prospěch intervenovat a finančně podporovat jejich problematické aktivity. 

Právě proto je nezbytné pracovat na mezinárodních standardech a mechanismech, které by postiženým zaměstnancům a komunitám zajistily jednoduchou vymahatelnost jejich práv. Pokud ekonomické zájmy nejbohatších firem a států fungují na globální bázi, musí i postup proti jejich porušování uznávaných práv fungovat globálně.

Změna zahraniční politiky

Evropská unie pohrozila OSN bojkotem vyjednávání standardů pro zajištění lidských práv. V praxi to znamená, že naše národní reprezentace se rozhodla, že naše práva jsou méně důležitá, než zájmy firem. Mohlo by se říci, že nás Rada EU, Evropská rada a Evropská komise prostě hodily přes palubu. Důležité je ovšem vidět, že v těchto orgánech mají klíčovou roli lidé, které jsme si zvolili na národní úrovni — parlament a vláda. Jednoduše řečeno, zástupci, které si zvolili Evropané přímo (rozuměj Evropská parlament) podpořili ochranu lidských práv u nás i ve světě — naopak, zástupci, které jsme si zvolili v národních volbách, naše zájmy hájit odmítli a dali přednost byznysu.

Odpovědnost za zahraniční politiku České republiky leží na vládě. Je lehké se vymlouvat, že naše pozice vyplývá z pozice EU. Ovšem tvorba zahraniční politiky zůstává pořád jen a jen v odpovědnosti naší vlády a ministerstva zahraničních věcí. Žádné rozhodnutí Komise či Rady na tom nic nezmění. Česká zahraniční politika může ještě přehodnotit svůj postoj a do práce otevřené pracovní skupiny se zapojit, aby to nezůstalo jen na organizacích, které se mohou účastnit jednání díky svému členství mezi poradci ECOSOC.

Je na čase aby se naše zahraniční politika změnila. Globální prosazování lidskoprávní agendy racionálním a efektivním způsobem by mělo být jednou z našich priorit, protože tato problematika se týká přímo i obyvatel naší země. Bude zajímavé sledovat, jak se dosavadní kritici vládní politiky postaví k podpoře evropské politiky podporující špinavé praktiky nadnárodních společností a ostatních privátních společností.

Vzhledem k tomu, že většina médií je v rukou byznysu, nedá se odtud větší podpora očekávat. O to důležitější je proto angažovanost občanů České republiky, kteří mohou svými postoji dát signál ke změnám v přístupu ke společenské odpovědnosti firem.