Příprava nové vlády probíhá. TV zpravodajové nepřetržitě kladou otázky, odpovídající jejich představám a hledají přitom většinou cesty jak zvýšit sledovanost programů. Obavy o demokracii a otevřenost, rychlost postupu a hloubka programů v etapě jich vznikání jsou až dojemné. A často dochází k úletům.

V této souvislosti jsem si vzpomněl na dětskou operu Jaroslava Křičky Ogaři a v ní verš z libreta Ozefa Kaldy: „čamara magara bububu, daj si pozor na hubu“. Protože některé výroky politiků k bulvarizovatelnosti politické situace přispěly.

Pád vlády

Stará koalice přes některé pro-unijní projevy byla vládou útlumu ekonomiky a zbídačování těch nejchudších. Úřednická vláda byla jedinou cestou, jak kurs zastavit a zčásti změnit. Vládu ČSSD by zcela jistě nikdo jako úřednickou vládu netoleroval. Proč tedy tolik kritiky na jeden z několika pozitivních kroků presidenta Zemana?

Vláda nesporně ukončila víceleté zbídačování ekonomiky. Je možno kritizovat některé její kroky, které pro odstranění rozvratu státní správy nebyly časově tolik naléhavé, některé personální zásahy nebyly tak čisté a jasné, aby příliš tuto vládu přežily, (což opět povede k nestabilitě). Jak ale pomohly politické strany kvalitě složení dočasné vlády, kterou nemohly samy nahradit? Nedaly kandidáty na její členy do klatby?

Zaměření nové koalice

Měla ČSSD v době aspirace na vládu takový podíl hlasů, aby sama vytvořila menšinovou vládu, jiný politický program, než že chce část antisociálních opatření zrušit a vyměnit neschopnou starou koalici svými členy? Kde byly odborné konference, odborné komise, programové diskuse? A pokud se sešla některá shromáždění, nešlo jen o personální otázky a deklaraci zásad jako jakýchsi zjevení shora? Nevyčerpávala se frakčními rozpory, pro které neměla na program čas?

Ve volbách hnutí ANO zůstalo jen těsně za ČSSD. Nepočítalo s tím, že se stane vládní stranou, nemohlo v něm tedy také být mnoho kariéristů, kterým by šlo o prebendy a pokud někteří zatajili temnější stránky minulého života, rychle odešli.

Pro nečekanou situaci mohou nováčci udělat některé chyby při obsazování vládních funkcí svými kandidáty. Patří však vztahem k EU k stoupencům sociální tržní ekonomiky. Ta je spojuje, ať to přiznávají nebo ne, s levým středem a levicí. Nadto, i když neznají vládní rutinu, chtějí fér rozvoj. To je těžší, než prosté účetnictví.

Na druhé straně se předseda Sobotka neuvěřitelně rychle změnil ve vůdčí politickou osobnost. A tu ČSSD moc potřebovala.

A také KDU nemá asociální program. Novináři mají strach, jak to dopadne s počtem ministrů za tuto stranu a jakých resortů. Pokud nevstoupí KDU do vlády, ale bude ji podporovat, zvolí jen jednu z deklarovaných možných variant své politické angažovanosti. Jinak ji může nahradit ÚSVIT a silněji podpořit KSČM.

Pak by KDU zůstala členem bloku TOP 09-ODS, který bude ještě méně blyštivý, až občané poznají, že se dá politika dělat jinak, než na jejich vrub. Skončí lustrační zákon, pro jehož současný anachronismus kritizuje ČR Evropa.

A jen poznámka: důstojník duchovní služby Plojhar sloužil stejně stalinské klice, jako vysocí funkcionáři komunistické strany, či jiní vedoucí představitelé národní fronty a ani hnutí Pacem in Teris nebylo právě příkladem odboje.

Změna Ústavy?

Prezident Zeman požaduje ministry-odborníky. Proti tomu se dá těžko něco namítat. Je to návrat k politické kultuře. Těžko si ale představit, že by okatou diskriminaci nenapadla drtivá většina Parlamentu a nevedla ke změně Ústavy.

Zásadní je spíše skutečnost, jak zabránit vstupu do placených politických funkcí těm, kdož předtím neprokázali schopnost se uživit mimo politiku, jinak mohou být doživotními politikáři. Jde tedy o cosi jako paralelu služebního zákona pro ty nahoře.

Referendum

Proč by nestačily ČSSD ideové konference k důsledkům přijetí koaličního programu, až třeba po roce jeho naplňování? Takové hodnocení budou stejně muset udělat všechny strany. Byla by vůbec menšinová vláda jedné strany v současné situaci lepší, než vláda koaliční?