Snem sociálních demokratů je jednobarevný většinový kabinet, jaký má Robert Fico (SMER) na Slovensku. Já častěji sním o umírněné koaliční vládě, jež by dokázala skloubit sociální, enviromentální a morální akcenty. V ní by partnerem ČSSD mohli být zelení a lidovci. Jenže první propadají roštem stranických preferencí, druzí překonávají pětiprocentní hranici jen těsně — a tím vyhlídka středolevé vlády pohasíná.

Jací potencionální partneři — do vládní koalice či aspoň sněmovního holportu - zbývají? Prokmotrovaná a sociálními ohledy nepolíbená ODS sotva. ANO a SPOZ jsou uskupení nespolehlivá a mandátů by taky moc neposbírala. Pak už tu máme jen komunisty a TOP 09.

Asi by si šlo představit situaci, v níž by sociální demokraté s topkou táhli ze jeden provaz. Letos ale nemůže nastat ani náhodou. Nejen kvůli vyhraněné rétorice obou partají. TOP 09 učinila z nouze ctnost a předvádí se coby záruka reformního kursu a nepopulárních opatření. Je to až salónně okázalé.

Hned preambule volebního programu TOP 09 „Víme, kam jdeme“ opakuje starý pravicový mobilizační trik, když vykresluje křižovatku: „Snadno zpět k socialismu, anebo pracně demokraticky dál?“. A následuje typická elitářská mantra: „Všeobecná únava či nespokojenost je způsobena tím, že jsme se nenaučili žít v demokraticky zarámované svobodě.“ Jsme to ale, my, voliči, telata!

Rozebírat jednotlivé pasáže tohoto vzletně psaného programu není třeba. Fajnšmekři jistě ocení jazyk i obsah kapitol věnovaných ústavnosti, kultuře či vzdělání. I když tam už se blýskne čertovo kopýtko zmínkou o finanční spoluúčasti vysokoškolských studentů.

Pak ovšem přijde pasáž o zaměstnanosti nazvaná „Normální je pracovat“ — a čtenáři je jasné, že jejím autorem musí být exministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, po kterém se jinak skoro slehla země, že až člověk spekuloval, zda se nepřidal ke svému někdejšímu náměstkovi Šiškovi a nemeditují spolu kdesi v temných pankráckých sklepeních.

„Nezaměstnané chceme více motivovat k práci,“ konstatuje TOP 09. „Nechceme se smířit se situací, kdy po nálezu Ústavního soudu je možné dlouhodobě pobírat dávky v nezaměstnanosti bez vlastní aktivity nebo dokonce souběžně s prací na černo.“ Jsou to ale šibalové, ti nezaměstnaní jedni, co? Výše dávek jim učarovala natolik, že si život bez nich nedokáží představit! Je-li to tak skvělé, divím se, že už celé předsednictvo TOP 09 dávno není na dávkách. I když možná je — ale bůhvíčeho…, když takto blouzní.

„Rozvolníme zákoník práce a zjednodušíme ukončení pracovního poměru,“ zní další závazek. No nevolte to! Nebo další špeky: povinný druhý pilíř penzijní reformy či „sociálně citlivé zvyšování finanční spoluúčasti na zdravotních službách“.

Jakkoli drtivá většina dalších vět programu topky zní libě, na zmíněných peřejích musí ztroskotat jakákoli možná úvaha o spolupráci ČSSD a TOP 09. Knížecí rady zaznívající z mediálního prostoru od různých naivních snílků, aby to spolu obě partaje přece jen zkusily, dláždí tu nejsnadnější cestu, jak by se sociální demokraté mohli příště v preferencích přiblížit živořící pravici.

Pak tu ale máme také názory komplexně uvažujících analytiků, jako je Jiří Pehe, kteří právem připomínají, že do středu se stáčející koalice pomáhají stabilizovat a harmonizovat vládnutí i  celý systém. Tuto pravdu by si ale měla uvědomit zejména TOP 09. Až odhodí uraženou ješitnost nedoceněné reformátorky a třeba pod vlivem partnerských Starostů a nezávislých připraví program empatický a slučitelný s vizemi moderní levice, bude možné uvažovat, zda by si někdy nemohla v zájmu občanů ČR plácnout i s oranžovými.

Nyní taková situace není. ČSSD a TOP 09 na podzim 2013 opravdu představují vodu a oheň. A Lidovému domu při předjímání povolebních úvah nezbývá než dumat nad možnou integrací komunistické strany…