Minulý týden proběhl v Riu de Janeiru Světový den mládeže spojený s návštěvou nového papeže. Z asi dvou milionů poutníků jich bylo překvapivě málo z Evropy a Spojených států. Důvodů může být jistě mnoho; třeba postupující sekularizace a nevelké množství praktikujících katolíků. Ale je tu ještě jeden, důležitější — mediální obraz Ria jako města extrémní kriminality, města zločinu.

Upřímně to vyjádřil například Charles Chaput, arcibiskup z Filadelfie, s nímž ze čtyřmilionové provincie přijelo pouhých čtyřicet věřících. Přiznal, že v mnoha farnostech aktivně odrazovali zájemce o cestu kvůli hrozícímu nebezpečí. Z jeho slov přitom vyplynulo, že tuto obavu sám sdílí. Podobně to zřejmě proběhlo v jiných zemích a na jiných farnostech.

Automatické spojení slov „násilí“ a „Rio“ má dlouhou historii. Po pádu vojenské diktatury v polovině osmdesátých let skutečně došlo k prudkému zhoršení bezpečnostní situace, to však doutnalo pod povrchem už dřív. S rostoucím počtem favel (chudinské čtvrti na okrajích měst), chudobou a především s drogovým byznysem.

Jenže dnešní situace je jiná.

Kriminalita se od začátku tisíciletí snižuje v celé Brazílii. Počet vražd na 100 tidíc obyvatel klesl například mezi lety 2000 a 2012 o více než o pětinu. Největší pokles kriminality přitom nastal právě na Jihovýchodě země (Sudeste), ve městě Sao Paulo a ... v Riu de Janeiru. Rio, jež získalo svou pověst i díky filmům jako Město bohů, je nyní úplně jinde než před dvěma dekádami. V žádném z tradičních žebříčků nejnebezpečnějších měst jej najdete. Přispěly k tomu rozsáhlé sociální programy, přestavba favel a vůbec prudké zbohatnutí dnes jednoho z nejvyspělejších center kontinentu.