Ve středu 19. 6. 2013 zemřel zpěvák, hudebník, skladatel a básník Filip Topol, významná osobnost českého undergroundu, která se stala legendou již za svého života. Filip vstoupil na uměleckou scénu jako čestvý teenager v roce 1978 při příležitosti narychlo zorganizovaného živého nahrávání Pašijových her velikonočních skupiny Plastic People of the Universe ve stodole na Hrádečku u Václava Havla, kde vystoupil sólově před publikem z Havlova okruhu, do kterého patřil i Filipův otec, dramatik Josef Topol, a z okruhu Plastiků, v té době již pronásledovaných cenzory a Státní bezpečností.

Proces se skupinou Plastic People tehdy přiměl umělce a intelektuály z disentu k veřejnému vystoupení proti omezování občanských svobod, známému později jako Charta 77. V této době formuje Filip Topol se spolužáky a kamarády Davidem Skálou a Honzou Hazukou skupinu Psí vojáci, která se rovněž nevyhne výslechům a zákazům. Svůj veřejný debut si skupina odbyla v roce 1979 na IX. Jazzových dnech pořádaných Jazzovou sekcí a již při tomto prvním koncertě excelovala.

Skupina a především Filip Topol se tak dostali do hledáčku StB a ještě nezletilý Filip putoval v doprovodu své matky k prvnímu výslechu. Podobně jako Plastic People nebyl Filip primárně odhodlán bojovat proti režimu, ale režim si z něj vytvořil kulturní opozici těžkého kalibru, která o sobě i přes zákazy a perzekuce dávala stále silněji vědět. Samotná účast na koncertě Psích vojáků se tak stala minimálně pro příslušníky jedné generace aktem vzpoury a odporu proti normalizaci a režimní cenzuře.

V první polovině osmdesátých let nebylo myslitelné, aby Psím vojákům vyšla oficiální deska, přesto mezi příznivci skupiny kolovaly a donekonečna se kopírovaly koncertní nahrávky, které patřily k tomu nejlepšímu z domácí alternativní tvorby. Skladby jako Tažení krále Jana, Prasopes, Národ Psích vojáků a mnohé další se stávaly kultovními a vzhledem k tomu, že skupina nemohla legálně koncertovat, byla opředena mystériem Blanických rytířů, bojovníků, kteří nespatřeni a nepoznáni přesto přicházejí, aby hájili svobodu.

Filip byl typem takového bojovníka, neměl pud sebezáchovy, který by mu velel podřídit se a ustoupit moci. Z vlastní rodiny, kde jeho otec byl na indexu a nemohl umělecky působit, z nejbližšího okolí rodinných i osobních přátel, ale i z bezprostředních setkání s osobnostmi undergroundu jako byli Mejla Hlavsa, Mikoláš Chadima, Ivan Martin Jirous a další, čerpal morální sílu a přesvědčení, že prioritní je svobodná tvorba a zachování vlastní integrity a důstojnosti.

Galerie (5)