Před nedávnem vzrušila velkou část naší společnosti zpráva, že skupina občanů údajně romské národnosti brutálně zbila manželský pár, který se v noci vracel z diskotéky. Celý incident zachytily bezpečnostní kamery ve městě Duchcově, kde se tato politováníhodná událost stala.

Na útok okamžitě zareagoval předseda Věcí veřejných Vít Bárta který mj. konstatoval: „Není žádným tajemstvím, že bezpečnostní situace v tomto regionu s nízkou zaměstnaností je vyhrocená. Jinými slovy není vyloučeno, že se násilnosti mohou vystupňovat a rozšířit. Občané by v tomto případě měli mít právo chránit své zdraví a majetky." Věci veřejné nyní připravují úpravu legislativy ve smyslu hesla „Můj dům, můj hrad“, jež vychází z amerického zákona. „Ten v zásadě zcela vylučuje nepřiměřenou obranu při ochraně svého obydlí a dovoluje vetřelce zastavit jakýmkoli způsobem. Je velmi pravděpodobné, že tento incident nebude ojedinělý, proto apeluji na ostatní poslance, aby podpořili návrh na rozšíření nutné obrany," dodal předseda Véčkařů Bárta.

Rád bych v této souvislosti poukázal na jeden rozšířený omyl. Mnoho lidí se mylně domnívá, že dle dnešního práva musí být obrana přiměřená útoku — resp. že může být maximálně stejně silná, ale nikdy silnější. To ovšem není pravda. Bohužel média a někteří politici tuto právní „pověru“ mnohdy zbytečně přiživují.

Chtěl bych důrazně konstatovat, že v České republice již nyní obrana z právního hlediska nemusí být přiměřená útoku. De facto to ani mnohdy nejde. Jen platí, že způsob obrany nesmí být zcela zjevně neúměrný rázu útoku. Tedy nesmí se jednat jen o extrémní — slovy Ústavního soudu ČR „přehnaně silnější“ — obranné postupy, v nichž byste např. stříleli z pistole na bezdomovkyni, která se Vám snaží dát pohlavek či vás kopnout.